21 Cdo 1875/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1875/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 8. 2017 Spisová značka:21 Cdo 1875/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1875.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody zaměstnancem Dotčené předpisy:§ 172 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. § 120 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 11. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1875/2017 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. K. K., se sídlem v Ústí nad Orlicí, Velké Hamry č. 393, jako insolvenčního správce dlužníka ANIDOR s.r.o., se sídlem Bystré, Sulkovská č. 80, IČO 27473261, zastoupeného JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Tovární č. 1130, proti žalovanému F. O., o zaplacení 260.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 184/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. ledna 2017 č.j. 22 Co 348/2016-812, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu Svitavách ze dne 12.4.2016 č.j. 10 C 184/2007-669 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Svitavách k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (původně ANIDOR s.r.o.) se (žalobu podanou dne 12.9.2007 a změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 260.000,- Kč s úroky z prodlení, které v žalobě specifikoval. Žalobu odůvodnil nejprve tím, že žalovaný působil u žalobce od 1.6.2005 do 13.9.2005 jako ředitel a že dne 13.6.2005 převzal od jednatelky žalobce paní G. částku 250.000,- Kč a dne 5.9.2005 vybral z účtu žalobce 100.000,- Kč. Z uvedených částek, které byly určeny jako vklad do pokladny žalobce, však žalovaný dne 13.6.2005 vložil do pokladny žalobce pouze 90.000,- Kč a zbytek ve výši 260.000,- Kč „neoprávněně drží“ a „do dnešního dne žalobci nevydal“. Následně žalobce (s ohledem na vyjádření žalovaného) k tomu doplnil, že v období od 1.6.2005 do 13.9.2005 žalovaný převzal finanční prostředky žalobce ve výši 700.000,- Kč, avšak do pokladny žalobce vložil pouze 410.000,- Kč. Uplatněný nárok podle názoru žalobce tak „vyplývá ze vzniklého schodku na finančních prostředcích žalobce“. Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 16.4.2012 č.j. 10 C 184/2007-252 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 45.500,- Kč k rukám zástupce žalovaného a České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách na náhradě nákladů řízení 20.520,- Kč. Z výsledků provedeného dokazování soud prvního stupně „vzal za prokázané“, že „žalovaný z převzatých a vybraných finančních prostředků ve výši 700.000,- Kč vložil do pokladny žalobce celkem 540.000,- Kč, částku 60.000,- Kč vložil na účet žalobce dne 22.7.2005 a částku 100.000,- Kč předal správci konkurzní podstaty úpadce VITKA Brněnec a.s. Dr. Ing. H. na úhradu spotřebovaného plynu v tomto podniku, který od 1.6.2005 do 13.9.2005 provozoval žalobce na základě smlouvy o prodeji podniku, od které bylo odstoupeno“. Žalovanou částku si tedy žalobce neponechal, a proto žaloba „nemůže být důvodná“. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 30.9.2013 č.j. 22 Co 110/2013-410 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud zdůraznil, že za situace, kdy mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti, nelze věc posoudit podle ustanovení § 176 zák. práce, ale mohlo by se jednat o obecnou odpovědnost zaměstnance za škodu podle ustanovení § 172 zák. práce. V takovém případě je však zaměstnavatel povinen tvrdit a prokázat nejen vznik škody a její výši, ale i že tuto škodu zaměstnanec způsobil svým konkrétním jednáním, jež bylo porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a že toto porušení bylo zaviněné. V případě objektivní kumulace více škodních událostí je pak třeba zkoumat splnění těchto předpokladů v každém případě zvlášť. Vzhledem k uvedenému si tedy žalobce podle názoru odvolacího soudu „nemohl vystačit s tvrzením, že žalovaný při svém působení ve funkci ředitele převzal celkem 700.000,- Kč a žalobci zpět odevzdal do pokladny, na jeho účet, či jinak ve prospěch žalobce použil jen 410.000,- Kč, a s prokazováním tohoto tvrzení“. Aby se svým nárokem uspěl, „musel by o každé jednotlivé částce tvrdit a prokázat, že ji žalovaný převzal a zaviněným porušením svých povinností při plnění pracovních úkolů způsobil, že se majetek žalobce o tuto částku snížil a jakým způsobem se tak stalo a že mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody existuje příčinná souvislosti“. Soudu prvního stupně proto uložil, aby v tomto směru poskytl žalobci poučení a zjednal tak nápravu. Okresní soud ve Svitavách nato usnesením ze dne 22.5.2014 č.j. 10 C 184/2007-465 „odmítl podání ze dne 11.9.2007, které je podle svého obsahu žalobou o zaplacení částky 260.000,- Kč s příslušenstvím“, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 100.000,- Kč k rukám zástupce žalovaného a České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách na náhradě nákladů řízení 20.520,- Kč. Dospěl k závěru, že podáním ze dne 23.1.2014 žalobce řádně nevyhověl výzvě soudu ze dne 19.12.2013 k doplnění rozhodných skutečností, a že pro tento nedostatek „nelze v řízení dále pokračovat, protože není zřejmé, co v řízení zkoumat“. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6.10.2014 č.j. 22 Co 428/2014-493 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se neodmítá. Uvedl, že v daném případě je zřejmé, kdo jsou účastnící řízení, a že se žalobce se vůči žalovanému domáhá zaplacení 260.000,- Kč s příslušenstvím, „když tvrdí, že žalovanému se v konkrétním časovém období mělo prostřednictvím výběrů z účtu žalobce, resp. osobním převzetím od jednatelky žalobce, dostat finančních prostředků o 290.000,- Kč vyšších, než jaké byly následně žalovaným ve prospěch žalobce vynaloženy, resp. vloženy v hotovosti do pokladny žalobce“. Takto formulovaný nárok je podle názoru odvolacího soudu „nepochybně projednatelný“, přičemž „nedoplnění skutkových tvrzení a důkazů k nim by mohlo vést k zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ze strany žalobce“. Okresní soud ve Svitavách (poté, co po úpadku původního žalobce pokračoval v řízení s jeho insolvenčním správcem) rozsudkem 12.4.2016 č.j. 10 C 184/2007-669 žalobu opět zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 163.206,- Kč k rukám zástupce žalovaného a České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách na náhradě nákladů řízení 20.520,- Kč. Podle názoru soudu prvního stupně žalobce doplnil pouze ty rozhodné skutečnosti, které se týkají toho, zda byl žalovaný zaměstnancem žalobce, „ale (přes výzvu soudu) neupřesnil již, od kdy do kdy, jaký byl obsah pracovní smlouvy, jeho náplň práce, vymezení jeho pracovních povinností a oprávnění, a to zejména při nakládání s majetkem žalobce, a jakých jednání či opomenutí se žalovaný dopustil, resp. jakými jednáními a opomenutími byla žalobci způsobena škoda, v jaké výši a zda se tak stalo zaviněním žalovaného ve formě úmyslu či nedbalosti a z čeho plyne příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a protiprávním jednáním“. Tento nedostatek tvrzení tedy „neumožňuje soudu jiné rozhodnutí než zamítnutí žaloby“. I kdyby však tento závěr „nebyl akceptován“, soud prvního stupně „vzal za prokázané“, že „žalovaný z převzatých a vybraných finančních prostředků ve výši 700.000,- Kč vložil do pokladny žalobce celkem 540.000,- Kč, částku 60.000,- Kč vložil na účet žalobce dne 22.7.2005 a částku 100.000,- Kč předal správci konkurzní podstaty Dr. Ing. H. na zaplacení plynu“, a tudíž „dle provedeného dokazování nelze učinit závěr o tom, že si žalovaný žalovanou částku ponechal“. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 19.1.2017 č.j. 22 Co 348/2016-812 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že návrh žalobce na ustanovení zástupce žalobci se zamítá a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 19.280,- Kč k rukám advokáta žalovaného. Odvolací soud vycházeje z toho, že „žalovaný v rozhodném období od 1.6. do 13.9.2005 vykonával v pracovněprávním vztahu pro žalobce práci ředitele“, „shledal, že v dané věci by se dle žalobcem konkrétně vylíčeného skutkového stavu m