21 Cdo 1876/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1876/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 11. 2025 Spisová značka:21 Cdo 1876/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.1876.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Pracovní poměr Povinnosti zaměstnanců Náhrada škody zaměstnancem Dohoda o hmotné odpovědnosti Moderace náhrady škody soudem [ Moderační právo soudu ] Dotčené předpisy:§ 252 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 252 odst. 5 předpisu č. 262/2006 Sb. § 264 předpisu č. 262/2006 Sb. § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1876/2024-381 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně Excent s. r. o. se sídlem v Brně, Václavská č. 184/11, IČO 27751201, zastoupené Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, Aloise Krále č. 2640/10, proti žalované P. Š., zastoupené JUDr. Janou Štěpánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Urbanova č. 1242/16, o 2 729 946,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 69/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2024, č. j. 30 Co 380/2023-349, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku městského soudu ve výroku II se odmítá; jinak se dovolání zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 23. 3. 2022 se žalobkyně domáhala náhrady škody po žalované jako po své bývalé zaměstnankyni s odůvodněním, že žalovaná zcela porušila své povinnosti z dohody o hmotné odpovědnosti a povinnosti plynoucí z pracovní smlouvy, proto je povinna žalobkyni nahradit vzniklou škodu. Výši škody představuje hotovost odcizená dne 9. 3. 2022 neznámými pachateli z nezamčené pokladny a nezamčeného sejfu směnárny provozované žalobkyní ve XY Outlet v XY. V té době byla na provozovně jako směnárnice žalovaná, která porušila bezpečnostní pravidla tím, že při odchodu na toaletu nezajistila hotovost v příruční pokladně, nechala odemčený sejf a nezamkla bezpečnostní roletu; pouze aktivovala alarm. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, sporovala svůj podpis na dohodě o hmotné odpovědnosti a tvrdila, že neměla řádně převzatou směnárnu, neboť nebyla provedena inventura, a že nebyla řádně proškolena o svých povinnostech. Poukazovala na to, že dne 3. 3. 2022 došlo k výměně zámku u bezpečnostní rolety, do níž do té doby pasoval stejný klíč jako do dveří směnárny a do VIP prostoru (security zóny), u kterých se zámky neměnily. Z toho dovozovala, že klíče mělo více lidí, včetně zaměstnanců F. A. 3. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. 16 C 69/2022-316, žalobě vyhověl jen co do částky 69 663 Kč s příslušenstvím z této částky (výrok I), co do částky 2 660 283,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 4. Vyšel ze zjištění, že žalovaná pracovala pro žalobkyni jako směnárnice a v souvislosti s výkonem práce na této pozici měla uzavřenou platnou dohodu o hmotné odpovědnosti. Žalovaná porušila své pracovní povinnosti, když při odchodu ze směnárny na toaletu ponechala hotovost v nezamčené příruční pokladně, nezamkla ani trezor s penězi a nestáhla a nezamkla bezpečnostní roletu. V době její nepřítomnosti došlo k vykradení směnárny dvěma neznámými pachateli, kteří si odemkli dvoje dveře, pokusili se dekódovat alarm a následně odcizili veškerou hotovost z nezamčené pokladny a nezamčeného trezoru. Žalobkyni tak vznikla škoda v žalované výši. Soud prvního stupně uvedl, že ačkoliv žalovanou stíhá zákonná povinnost k plné náhradě schodku podle § 259 zákoníku práce, za užití § 257 odst. 2 zákoníku práce a s důrazem na nedbalostní zavinění, uložil žalované povinnost nahradit vzniklou škodu pouze do výše čtyřapůlnásobku její měsíční mzdy. Uzavřel, že žalovaná směnárnu částečně zabezpečila, když ji zakódovala a uzamkla dvoje dveře. Nebylo zjištěno, jak se pachatelé dostali ke klíči od dveří, a žalobkyní tvrzené spolupachatelství či účastenství žalované na vykradení směnárny nebylo prokázáno. 5. K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 1. 2024, č. j. 30 Co 380/2023-349, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 295 310 Kč s příslušenstvím; ohledně částky 1 364 973,52 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II, III a IV rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním hodnocením. Uvedl, že ve věci odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách nelze aplikovat § 257 odst. 2 zákoníku práce, který se váže k obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu a kterým soud prvního stupně nesprávně limitoval povinnost žalované k náhradě škody čtyřapůlnásobkem její mzdy, ale je třeba aplikovat § 259 zákoníku práce. Odvolací soud dále uvedl, že pro aplikaci § 259 zákoníku práce je podstatné, že byla uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti zaměstnance a že škoda vznikla na hodnotách svěřených k vyúčtování; zavinění žalované je presumováno, a proto je povinna nahradit škodu v plné výši. Podle závěrů odvolacího soudu žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že jsou zde okolnosti, pro které by se žalovaná své odpovědnosti zcela nebo zčásti zprostila (§ 252 odst. 5 zákoníku práce), a takové okolnosti se nepodávají ani z obsahu spisu. Podle odvolacího soudu žalovaná svým jednáním pachatelům zásadním způsobem umožnila, aby se zmocnili hotovosti, a zároveň nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaná nemohla o svěřené hodnoty pečovat například proto, že pachatelé vytvořili svým jednáním takovou situaci, která by jí v tom bránila. 7. Odvolací soud se však zabýval rovněž otázkou, zda zde nejsou důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by bylo na místě výši náhrady škody přiměřeně snížit postupem podle § 264 zákoníku práce, a dospěl k závěru, že tyto důvody v projednávané věci jsou. Podle odvolacího soudu nelze přehlédnout způsob, jakým byla hotovost odcizena, tedy že došlo ke krádeži, při níž navíc pachatelé měli klíč od směnárny a od VIP prostoru; protože pachatelé odemkli originálním klíčem, nedošlo také k okamžitému spuštění alarmu, kdy tyto podmínky hrály ve prospěch pachatelů krádeže, aniž by se na nich žalovaná jakkoliv podílela, aniž by je vytvořila. Dále uvedl, že odhlédnout nelze ani od výše žalované částky v návaznosti na to, že žalovaná pracovala za mzdu v rozmezí cca 13 500 – 14 000 Kč hrubého, po dobu 5 let pracovala svědomitě a poctivě (což potvrdila i žalobkyně), je téměř v důchodovém věku a splácí hypotéku na dům, ve kterém žije. Žalobkyně je podnikatelkou, která provozuje desítky směnáren, v nichž se denně vyskytuje hotovost v milionových částkách, přesto nevěnovala dostatečnou pozornost tomu, že pro uzamčení dvojích dveří a bezpečnostní rolety až do 3. 3. 2022 sloužil jeden klíč. Odvolací soud proto uzavřel, že shora uvedené okolnosti jsou dostačujícím podkladem pro moderaci náhrady škody v rozsahu 50 %. 8. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku I v části za středníkem, v němž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 1 364 973,52 Kč s příslušenstvím, a výroku II dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, neboť podle ní napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které dovolacím soudem dosud nebyly vyřešeny, a to, „zda lze pod hypotézu neurčité normy dle § 264 ZP zařadit i hypotézu, která je již obsažena v jiném ustanovení, zde konkrétně § 252 odst. 5 ZP, nebo zda se jedná o nepřípustné duplicitní použití“ a „zda lze dovodit neúspěch v řízení v důsledku moderace podle § 264 ZP“. 9. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle kterého je jednou ze dvou základních okolností odůvodňujících moderaci podle § 264 zákoníku práce to, že pachatelé krádeže měli klíč od dveří do směnárny a do VIP prostoru, a tedy že při krádeži došlo k okolnostem, na kterých neměla žalovaná zavinění, nepodílela se na nich a nevytvořila je. Podle dovolatelky je tato hypotéza vymezena již v ustanovení § 252 odst. 5 zákoníku práce, které odvolací soud uvedeným závěrem nepřípustně obchází, a případné podmínky pro vyvinění měly být podle dovolatelky zohledňovány v případě procesní obrany žalované, pokud by tvrdila a prokazovala dův