21 Cdo 2478/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2478/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2024 Spisová značka:21 Cdo 2478/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.2478.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Zástavní právo Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 555 odst. 1 o. z. § 556 odst. 1, 2 o. z. § 358 odst. 1 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2478/2024-156 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci zástavní věřitelky SILMET Příbram a. s. se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, IČO 26210428, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, T. G. Masaryka č. 153, a zástavní dlužnice Inter Truck Znojmo s. r. o. se sídlem v Dobšicích, Brněnská č. 339, IČO 26946556, zastoupené JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Tovární č. 881/7, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 9 C 149/2023, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. dubna 2024, č. j. 38 Co 3/2024-125, takto: Dovolání zástavní dlužnice se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 30. 10. 2023, č. j. 9 C 149/2023-75, Okresní soud ve Znojmě nařídil soudní prodej zástavy, a to pozemku p. č. XY, pozemku p. č. XY, pozemku p. č. XY, pozemku p. č. XY, pozemku p. č. XY, pozemku p. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, zapsaných na listu vlastnictví XY, katastrální území XY, k uspokojení pohledávek ve výši 5 457 592,70 Kč, spolu s úrokem ve výši 0,05 % denně z částek a za dobu v usnesení specifikovaných (výrok I), a rozhodl, že „o náhradě nákladů řízení se nerozhoduje“ (výrok II). 2. K odvolání zástavní dlužnice usnesením ze dne 3. 4. 2024, č. j. 38 Co 3/2024-125, Krajský soud v Brně změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že v „části výroku I, kterým byl nařízen soudní prodej zástavy nemovitostí ve výlučném vlastnictví zástavního dlužníka k uspokojení pohledávek zástavního věřitele (za) zástavním dlužníkem v celkové výši 5 457 592,70 Kč …, se návrh zástavního věřitele zamítá“. „Ve zbývající části výroku I“ usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že bylo shodným prohlášením účastníků zjištěno, že v rozsahu částky 5 457 592,70 Kč došlo k zániku zástavním právem zajištěné pohledávky splněním, ve zbývající části (úroky) však zajištěná pohledávka zůstává nesplněna. Nepřisvědčil obraně zástavní dlužnice, že byly zajištěny pouze pohledávky do výše 9 000 000 Kč počítaje v tom i příslušenství, neboť „jazykovým výkladem (příslušného ustanovení zástavní smlouvy) to znamená, že zástavní právo se zřizuje nejen pro pohledávku do výše 9 000 000 Kč, ale i ve vztahu k příslušenství“. 3. Proti usnesení odvolacího soudu podala zástavní dlužnice dovolání. Dovolání (jeho přípustnost i důvodnost) odůvodnila tím, že soudy (implicite myšleno v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu) nesprávně vyložily ujednání zástavní smlouvy o maximální výši zajištěné pohledávky, a navrhla, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že návrh zástavní věřitelky zamítne, popř. aby zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně. 4. Zástavní věřitelka ve vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl s tím, že řešení dovolatelkou vymezené otázky odvolacím soudem je správné. 5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání zástavní dlužnice podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 8. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (ve vztahu k řešení dovolatelkou vytknuté otázky možnosti výkladu ujednání zástavní smlouvy o maximální výši zajištěné pohledávky jako důvod pro zamítnutí návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod (dovolatelka jej netvrdí), aby uvedená otázka byla řešena jinak. 8. Protože řízení o soudním prodeji zástavy bylo zahájeno návrhem podaným u soudu po 31. 12. 2013, postupuje se v něm podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „zákon o zvláštních řízeních soudních“ nebo „z. ř. s.“). 9. Podle ustanovení § 354 z. ř. s. řízení o soudním prodeji zástavy lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy. Podle ustanovení § 356 z. ř. s. ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře. Podle ustanovení § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Podle ustanovení § 358 odst. 3 z. ř. s. podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy. 10. Soudní praxe je při aplikaci shora uvedených ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních dlouhodobě ustálena na následujících závěrech. 11. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. 12. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou – jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. – v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že návrh doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. při obdobné právní úpravě v ustanoveních § 200y až 200za občanského soudního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2013 například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněné pod číslem 37/2005 Sb. rozh. obč., a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2003, sp. zn. 23 Co 672/2003, uveřejněné pod číslem 11/2005 Sb. rozh. obč.). 13. Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., jednak ani neumo