21 Cdo 2720/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2720/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2720/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2720.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Mzda (a jiné obdobné příjmy) Odměna Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 109 předpisu č. 262/2006 Sb. § 113 odst. 1,4 předpisu č. 262/2006 Sb. § 555 odst. 1 o. z. § 556 odst. 1,2 o. z. § 18 předpisu č. 262/2006 Sb. § 305 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 243e odst. 1,2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2720/2024-338 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně M. B., proti žalované GEOSAN GROUP a. s. se sídlem v Kolíně, U Nemocnice č. 430, IČO 28169522, zastoupené Mgr. Danielem Thelenem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Průhonu č. 1516/32, o 22 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 63/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2024, č. j. 23 Co 34/2024-296, takto: I. Dovolání žalované proti rozsudku krajského soudu v části výroku I, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III a změněn ve výrocích IV a V, a proti výroku II se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu vyjma té části výroku I, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kolíně dne 24. 2. 2023 se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila dlužnou mzdu ve výši 11 000 Kč s příslušenstvím a uhradila škodu ve výši 11 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy uzavřené dne 12. 12. 2016 vykonávala pro žalovanou práci účetní a podle listiny označené jako „Příslib ročních odměn na rok 2021“ jí vzniklo právo na roční odměnu ve výši 148 092 Kč za splnění „osobních cílů“, neboť splnila všechny podmínky předepsané pro vznik práva na tuto část roční odměny, avšak odměna jí nebyla vyplacena. Dále byla všem zaměstnancům účetního oddělení žalované v rámci mzdy za měsíc červenec 2022 přiznána mimořádná odměna ve výši jejich průměrného měsíčního výdělku, žalobkyně však byla v tomto ohledu opomenuta, byť se na výkonu oddělení podílela stejně jako ostatní zaměstnanci se stejným druhem práce. V tomto opomenutí spatřovala porušení právní povinnosti žalované, zakládající odpovědnost za škodu způsobenou žalobkyni ve výši odpovídající výši průměrného měsíčního výdělku žalobkyně v rozhodné době, tj. 50 755 Kč. 2. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 16. 10. 2023, č. j. 7 C 63/2023-247, uložil žalované zaplatit žalobkyni na dlužnou mzdu částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně ode dne 1. 6. 2022 do zaplacení (výrok I), v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované náhrady škody ve výši 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 1. 2023 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II), rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), a oběma účastnicím uložil zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kolíně náklady řízení státu (výroky IV a V). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy ze dne 12. 12. 2016 jako účetní a její pracovní poměr byl ukončen na základě výpovědi, dané žalobkyní žalované, ke dni 31. 7. 2022. Žalobkyni kromě základní měsíční mzdy mohl vzniknout nárok na mimořádnou odměnu nebo prémie v souladu s vnitřním předpisem společnosti „STO 03.02 Zásady odměňování“, bodu 4.3.2.1., a to jednak na výplatu části odměny vázané na ukazatel „Výsledek hospodaření“, která není předmětem tohoto sporu, jednak na výplatu části odměny vázané na splnění ukazatele „Osobních cílů“, která byla k vyplacení po vyhodnocení jednotlivých úkolů přímým nadřízeným a po roční účetní závěrce žalované, vždy v případě kladného výsledku hospodaření společnosti. V případě nepříznivých ekonomických výsledků žalované mohlo představenstvo žalované rozhodnout o nevyplacení odměny jako celku. Hodnota ukazatele výsledku hospodaření byla stanovena jako účetní výsledek hospodaření z účetní závěrky daného účetního období, který mohl být upraven o účetní náklady a výnosy, které se za účetní období pro tyto účely nezapočítávají do tohoto výsledku hospodaření, jednalo se zejména o mimořádné náklady a výnosy, které nesouvisí s hlavní (stavební) činností společnosti (např. mimořádné náklady na reorganizaci společnosti, výnosy za prodej dceřiné společnosti apod.). Žalovaná vyplatila žalobkyni odměny na základě příslibů ročních odměn za roky 2017, 2018, 2019 a 2020. Podle Příslibu ročních odměn na rok 2021 měla být žalobkyni za splnění ukazatele Osobních cílů vyplacena odměna ve výši 148 092 Kč, přičemž přímá nadřízená nastavila úkoly žalobkyni takto: Úkol 1 – Připravit podklady k daňovému přiznání k DPH do 20. dne následujícího měsíce, výše odměny 44 428 Kč; Úkol 2 – Dodržovat harmonogram měsíční a roční závěrky, výše odměny 44 428 Kč; Úkol č. 3 – Plnit zadané úkoly, výše odměny 29 618 Kč; Úkol č. 4 – Při kontrole kontrolního hlášení k DPH splnit chybovost maximálně 1 kus za měsíc, výše odměny 29 618 Kč. Příslib byl podepsán výkonným ředitelem I. H. a personální manažerkou L. Š., převzetí příslibu potvrdila svým podpisem žalobkyně. Přímá nadřízená žalobkyně vyhodnotila kompetence žalobkyně v roce 2021 ve formuláři Hodnocení kompetencí (Základní), z Osobních cílů pro rok 2021 tři vytýčené úkoly žalobkyně splnila na 100 % a čtvrtý úkol splnila ze 75 %. Žalovaná v roce 2021 dosáhla kladného hospodářského výsledku ve výši 5 217 000 Kč, odměna za splnění Osobních cílů však žalobkyni za rok 2021 nebyla vyplacena, stejně jako ostatním účetním a dalším zaměstnancům, a to na základě rozhodnutí jediného člena představenstva žalované L. K. ze dne 19. 4. 2022 odůvodněného tím, že výše odměn všech zaměstnanců za splnění Osobních cílů za rok 2021 by činila 15 556 771 Kč, po provedení úpravy výsledku hospodaření finanční ředitelkou žalované dle čl. 4.3.2.1 Směrnice STO 03.02 by výsledek hospodaření žalované představoval ztrátu ve výši 10 331 771 Kč, žalovaná by tedy vykázala záporný hospodářský výsledek. S tímto rozhodnutím seznámila nadřízená účetní při poradě dne 18. 5. 2022. Jediný člen představenstva žalované dále dne 1. 7. 2022 vzal na vědomí mimořádně nepříznivou personální situaci ekonomického úseku žalované, vzniklou v důsledku ukončení pracovního poměru některých dosavadních účetních, a ve snaze předejít ukončení pracovního poměru dalších účetních učinil rozhodnutí, podle něhož zaměstnanci žalované na pozici účetních, jejichž pracovní poměr ke dni přijetí tohoto rozhodnutí trval a neplynula jim výpovědní doba podle § 51 zákoníku práce, mají právo na vyplacení mimořádné odměny ve výši 35 000 Kč až 75 000 Kč v závislosti na délce trvání pracovního poměru zaměstnance u žalované. Tato mimořádná odměna byla zaměstnancům vyplacena na návrh finanční ředitelky žalované po odsouhlasení výkonným ředitelem společně se mzdou za červenec 2022, žalobkyně tuto odměnu neobdržela, neboť byla ve výpovědní lhůtě. 4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na část roční odměny za rok 2021 za splnění ukazatele „Osobních cílů“ je dán, neboť žalobkyně prokázala, že byly splněny oba předpoklady vzniku tohoto nároku, tj. splnění „Osobních cílů“ žalobkyně a kladný hospodářský výsledek žalované v roce 2021, a pro vznik nároku nebylo třeba žádné další rozhodnutí statutárního zástupce žalované nebo některého z vedoucích pracovníků. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 537/2004, dovodil, že předmětná odměna má povahu mzdového nároku, který je zaměstnavatel povinen poskytnout, jestliže zaměstnanec splní sjednané předpoklady a podmínky. Pokud jde o kladný hospodářský výsledek žalované za rok 2021, dovodil, že rozhodnutí jediného člena představenstva ze dne 19. 4. 2022 o nevyplacení odměn na důvodnosti nároku žalobkyně nic nemění, neboť náklady na roční odměny patří mezi tzv. mandatorní výdaje, které se pravidelně opakovaly, vždy na konci předchozího kalendářního roku byla známa jejich maximální výše a i z definice ukazatelů – výsledku hospodaření ve vnitřním předpise žalované – vyplývá, že je nelze podřadit pod mimořádné náklady. Žalobkyně se s ohledem na po