21 Cdo 3121/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3121/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2014 Spisová značka:21 Cdo 3121/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3121.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurenční doložka Dotčené předpisy:§ 310 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2011 § 35 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2011 § 333 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2011 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 7. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3121/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce POLANSKÝCH, s.r.o. se sídlem v Protivíně, Mírová č. 146, IČO 47252341, zastoupeného Mgr. Martinem Pixou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova č. 32/1, proti žalované M. Š., zastoupené JUDr. Jiřím Jarouškem, advokátem se sídlem v Písku, Chelčického č. 50/1, o 162.774,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 113/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. dubna 2013 č.j. 19 Co 689/2013-53, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.300,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jiřího Jarouška, advokáta se sídlem v Písku, Chelčického č. 50/1. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Písku dne 21.8.2012 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 162.744,- Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 11.8.2012 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná pro něho pracovala podle pracovní smlouvy ze dne 17.6.2011 jako obchodní zástupce a že po uplynutí zkušební doby uzavřel se žalovanou dne 17.9.2011 dohodu o konkurenční doložce, v níž se žalovaná zavázala, že se "po dobu jednoho roku ode dne ukončení pracovního poměru zdrží výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by vůči němu měla soutěžní povahu", a že v případě porušení této povinnosti zaplatí žalobci smluvní pokutu ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Žalovaná, která rozvázala pracovní poměr se žalobcem dohodou ke dni 10.2.2012, však "nejméně ode dne 5.3.2012 začala pracovat na pozici obchodního zástupce pro přímého konkurenta žalobce společnost Holidays s.r.o.", smluvní pokutu odpovídající průměrnému měsíčnímu výdělku ve výši 13.562,- Kč však odmítla zaplatit. Žalovaná namítala, že dohoda o konkurenční doložce datovaná dnem 17.9.2011 je neplatná, neboť musela být uzavřena ještě před uplynutím zkušební doby. Žalovaná totiž sjednala se žalobcem v pracovní smlouvě ze dne 17.6.2011 zkušební dobu v trvání 3 měsíců, která uplynula teprve dnem 19.9.2011. Žalovaná dále poukázala na to, že dne 17.9.2011 byla sobota, kdy nebyla na pracovišti a nemohla tedy v tento den dohodu uzavřít, a vyslovila "podezření", že listina byla sepsána již dříve bez data a že datum 17.9.2011 bylo doplněno až dodatečně žalobcem. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 9.1.2013 č.j. 9 C 113/2012-31 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 32.820,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Jarouška. Z provedených důkazů zjistil, že žalovaná, která byla zaměstnána u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 17.6.2011 jako obchodní zástupce v pracovním poměru na dobu neurčitou, sjednala se žalobcem dne 17.9.2011 dohodu o konkurenční doložce, v níž se zavázala "po dobu 1 roku po skončení pracovního poměru zdržet výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by vůči němu měla soutěžní povahu", a že v případě porušení této povinnosti zaplatí žalobci smluvní pokutu "ve výši dvanáctinásobku měsíční hrubé mzdy", že pracovní poměr účastníků skončil dohodou dnem 10.2.2012 a že žalovaná pracovala od 5.3.2012 u "firmy Holidays s.r.o. jako obchodní zástupce". Podle soudu prvního stupně je dohoda o konkurenční doložce ze dne 17.9.2011 neplatná, neboť byla v rozporu s ustanovením § 310 odst.2 zákoníku práce sjednána ještě před uplynutím zkušební doby. Tříměsíční zkušební doba sjednaná v pracovní smlouvě ze dne 17.6.2011 totiž uplynula podle ustanovení § 333 zákoníku práce (ve znění účinném do 31.12.2011) a § 122 občanského zákoníku v pondělí dne 19.9.2011, neboť poslední den doby připadl na sobotu dne 17.9.2011, navíc ke sjednání dohody o konkurenční doložce došlo dne 17.9.2011, ačkoliv doba 3 měsíců mohla uplynout (nejdříve) teprve "ve 24.00 hodin uvedeného dne". K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30.4.2013 č.j. 19 Co 689/2013-53 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobci uložil, aby zaplatil žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 34.370,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Jarouška; ve výroku o zamítnutí žaloby rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 35.146,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Jarouška. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že poslední den sjednané zkušební doby sice připadl na sobotu 17.9.2011, že však nemohlo dojít ve smyslu ustanovení § 122 odst.3 občanského zákoníku "k prolongaci zkušební doby na pondělí 19.9.2011, neboť podle ustanovení § 35 odst.1 zákoníku práce nesmí být zkušební doba delší než 3 měsíce a toto ustanovení je kogentní", a že proto zkušební doba uplynula "v sobotu dne 17.9.2011 ve 24.00 hod.". Byla-li dohoda o konkurenční doložce sjednána dne 17.9.2011, je neplatná, neboť byla v rozporu s ustanovením § 310 odst.2 zákoníku práce sjednána před uplynutím zkušební doby. Námitku žalobce, podle níž "je třeba rozlišit mezi počítáním doby a počítáním lhůty", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že "zákoník práce ve znění účinném do 31.12.2011 upravoval pouze počítání času, které se řídilo ustanovením § 122 občanského zákoníku, a že teprve od 1.1.2012 se rozlišuje mezi počítáním doby a lhůty; "novou" právní úpravu však nebylo možné použít, neboť sjednaná zkušební doba uplynula přede dnem 1.1.2012. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první řadě, že po zrušení části zákoníku práce nálezem Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., kterým byla stanovena (mimo jiné) subsidiární použitelnost občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích, zůstala v zákoníku práce řada ustanovení, která lze pokládat "v důsledku obecného principu subsidiarity občanského zákoníku za nadbytečná", a že takovým "nadbytečným" je i původně "delegační ustanovení § 333 zákoníku práce"; podle žalobce to znamená, že je "nutné při aplikaci práva hledat především aplikovatelné ustanovení zákoníku práce, které by odpovídalo dané věci, a, kdyby žádné takové ustanovení zákoník práce neobsahoval, je nutné podpůrně aplikovat některé nejbližší ustanovení občanského zákoníku". Ustanovení § 122 občanského zákoníku nelze použít v projednávané věci "ani subsidiárně", neboť se vztahuje "pouze na počítání lhůt a nikoliv dob, přičemž jde o dva různé právní pojmy, které zákoník práce užívá". Žalobce současně dovozuje, že "počítání času běhu doby jako počítání doby objektivně plynoucího času" vyžaduje, aby zkušební doba skončila - analogicky jako výpovědní doba - "v poslední den trvání této doby, když podpůrně je možné pro posouzení běhu zkušební doby použít právě ustanovení § 51 odst.2 zákoníku práce", a že proto tříměsíční zkušební doba, která začala běžet dnem 17.6.2011, uplynula již v pátek 16.9.2011, a dohoda o konkurenční doložce byla dne 17.9.2011 uzavřena platně. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Uvedla, že "vazba mezi zákoníkem práce ve znění do 31.12.2011 a občanským zákoníkem byla vystavěna na principu delegace", že "právní úprava v § 333 odst.1 mluví o počítání času, nikoliv doby a lhůt a odkazuje na ustanovení § 122 občanského zákoníku o počítání lhůt", že ke změně právní úpravy došlo až od 1.1.2012, když začala "rozlišovat počítání lhůt a dob", a že sice v ustanovení § 51 zákoníku práce se "přímo stanoví" počítání výpovědní doby, což se však nestalo v ustanovení § 35 zákoníku práce o zkušební době. Nej