21 Cdo 322/2006 — Nejvyšší soud

21 Cdo 322/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 1. 2007 Spisová značka:21 Cdo 322/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:21.CDO.322.2006.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 322/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce JUDr. K. V., proti žalované České republice - Vrchnímu soudu v P., o 70.200,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 104/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2005 č.j. 23 Co 148/2005-32, takto:  Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :  Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 70.200,- Kč s 6,5% úrokem od 11.7.2002 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl jmenován soudcem a přidělen k výkonu soudcovské činnosti k Vrchnímu soudu v P. a že \"platovým výměrem\" ze dne 28.2.2002 mu byl stanoven měsíční \"pracovní příjem\" ve výši 84.100,- Kč a víceúčelová paušální náhrada výdajů ve výši 2.600,- Kč. Za měsíc červen 2002 mu byla vyplacena částka 86.700,- Kč (plat 84.100,- Kč a nezdanitelná víceúčelová paušální náhrada výdajů 2.600,- Kč), ačkoliv při výpočtu platu soudce je třeba po dni 28.5.2002, kdy nabyla účinnosti některá ustanovení zákona č. 218/2002 Sb., vycházet z ustanovení § 135 tohoto zákona \"ve spojení\" s ustanoveními § 6 a § 7 nařízení vlády č. 253/1992 Sb. Za \"předpokladu správnosti\" údaje vyhlášeného Českým statistickým úřadem, že \"průměrná měsíční nominální mzda fyzických osob v nepodnikatelské sféře\" činila v roce 2000 částku 12.731,- Kč, činí platová základna, z níž je třeba odvozovat žalobcův plat, 84.040,- Kč; provedeným výpočtem žalobce dovozuje, že mu od 28.5.2002 náleží plat 152.200,- Kč a víceúčelová paušální náhrada výdajů ve výši 4.700,- Kč měsíčně, a za měsíc červen 2002 požaduje zaplacení nedoplatku ve výši 70.200,- Kč. Žalovaná namítla, že platová základna pro výpočet platu soudce se stanoví podle ustanovení § 3 odst.3 zákona č. 236/1995 Sb. jako souhrn nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanovených zvláštním právním předpisem pro zaměstnance ministerstev \"s odkazem\" na ustanovení § 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 nařízení vlády č. 253/1992 Sb., přičemž tento právní předpis platí \"i po datu 28.5.2002\" a jeho \"platnost nebyla zákonem č. 218/2002 Sb. dotčena, neboť byl vydán na základě stále platného zákona č. 143/1992 Sb.\". Platová základna se tedy nemůže vypočítávat \"z tarifů stanovených zákonem č. 218/2002 Sb.\"; opačný výklad by představoval \"neplatnost uplatněného nároku\" ve smyslu ustanovení § 242 odst.1 zákoníku práce, neboť by se \"svým účelem příčil zájmům společnosti\", když \"zákonodárce zákonem č. 218/2002 Sb. bezesporu nezamýšlel zvýšit platy ústavních činitelů a dalších představitelů státní moci o několik desítek procent, ale upravit nově postavení vybraných státních úředníků v rámci dokončení profesionalizace a depolitizace státní správy\". Žalovaná současně poukázala na to, že dosud \"nebyla splněna povinnost podle ustanovení § 135 odst.3 zákona č. 218/2002 Sb.\" o vyhlášení stupnice platových tarifů ve Sbírce zákonů a že tedy určení platu je pouze \"v rovině teoretických matematických výpočtů\". Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10.11.2004 č.j. 15 C 104/2004-16 žalované uložil, aby zaplatila žalobci 70.200,- Kč s 6,5% úrokem od 11.7.2002 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 2.810,- Kč. Poté, co dovodil, že při posuzování žalobcova platového nároku za měsíc červen 2002 je třeba postupovat podle zákona č. 236/1995 Sb. (ve znění zákonů č. 138/1996 Sb., č. 287/1997 Sb., č. 155/2000 Sb. a č. 231/2001 Sb.), se nejprve zabýval otázkou, zda má být platová základna pro určení platu, dalšího platu a náhrady výdajů soudce stanovena podle nařízení vlády č. 253/1992 Sb., vydaného \"na základě stále účinného zákona č. 143/1992 Sb.\", nebo na základě ustanovení zákona č. 218/2002 Sb., která nabyla účinnosti dnem 28.5.2002 (ačkoliv jako celek má tento zákon nabýt účinnosti až dnem 1.1.2004), a dospěl k závěru, že tu \"došlo ke střetu dvou právních úprav\" a že je třeba proto vycházet zásadně z právní normy vyšší právní síly (tedy z již účinných ustanovení zákona č. 218/2002 Sb.) a \"jen zcela podpůrně (tam, kde si vzájemně neodporují)\" z nařízení vlády č. 253/1992 Sb., a že proto platová základna, z níž se odvozuje plat soudce, vychází z ustanovení § 135 zákona č. 218/2002 Sb. (ohledně platového tarifu) a z nařízení vlády č. 253/1992 Sb. (ohledně osobního příplatku). K námitkám žalované uvedl, že nárok žalobce nemůže být podle ustanovení § 242 odst.1 zákoníku práce \"neplatný\", neboť \"se nejedná o nárok z právního úkonu, ale o nárok vyplývající přímo ze zákona\". Na základě provedených výpočtů soud prvního stupně stanovil platovou základnu žalobce ve výši 84.040,- Kč, plat žalobce ve výši 152.200,- Kč měsíčně a víceúčelovou paušální náhradu žalobce ve výši 4.700,- Kč měsíčně; za měsíc červen 2002 tedy zbývá k doplacení částka 70.200,- Kč. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.5.2005 č.j. 23 Co 148/2005-32 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Při řešení otázky, jakým způsobem má být stanovena platová základna podle ustanovení § 3 odst.3 zákona č. 236/1995 Sb. (ve znění zákonů č. 138/1996 Sb., č. 287/1997 Sb., č. 155/2000 Sb. a č. 231/2001 Sb.), se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že je třeba \"vycházet z právní normy vyšší právní síly\" a že ode dne 28.5.2002 je třeba \"platovou základnu platů soudců\" odvozovat z ustanovení § 135 zákona č. 218/2002 Sb.; aplikaci tohoto ustanovení umožňuje nejen to, že jeho účinnost \"byla (spolu s několika dalšími) časově předsunuta před účinnost zbývajících částí zákona, ale zákon sám takovou aplikaci ve svém textu nijak nevylučuje\". Námitky žalované odvolací soud odmítl s odůvodněním, že vypočítání stupnice platových tarifů ve smyslu ustanovení § 135 odst.3 zákona č. 218/2002 Sb., které ministerstvo práce a sociálních věcí dosud neprovedlo, představuje \"čistě technickou záležitost, kterou jde nahradit postupem podle zákona, neboť zde jasně a přesně uvádí, jak lze k výpočtu platu dojít\", a že žalobcův nárok se nemůže příčit zájmům společnosti ve smyslu ustanovení § 242 odst.1 zákoníku práce, neboť vychází \"z platného právního předpisu, který byl schválen zákonnou cestou a vyhlášen ve Sbírce zákonů\". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovozuje v první řadě, že \"zaměstnanci ministerstev\" ve smyslu ustanovení § 3 odst.3 zákona 236/1995 Sb. (ve znění zákonů č. 138/1996 Sb., č. 287/1997 Sb., č. 155/2000 Sb. a č. 231/2001 Sb.) nelze rozumět státní zaměstnance, kteří budou (poté, co zákon č. 218/2002 Sb. nabyde účinnosti v celém rozsahu) na ministerstvech a jiných správních úřadech vykonávat státní službu ve služebním poměru, ale zaměstnance státu, kteří pracují u ministerstva jako organizační složky státu v pracovním poměru nebo jiném pracovněprávním vztahu. V červnu 2002 příslušely těmto zaměstnancům státu platový tarif a osobní ohodnocení za podmínek a ve výši stanovených v nařízení vlády č. 253/1992 Sb. (ve znění nařízení vlády č. 43/1993 Sb., č. 288/1993, č. 78/1994 Sb., č. 142/1995 Sb., č. 71/1996 Sb., č. 326/1996 Sb., č. 163/1997 Sb., č. 353/1997 Sb., č. 248/1998 Sb., č. 126/2000 Sb., č. 454/2000 Sb. a č. 67/2002 Sb.); protože právní úprava odměňování státních zaměstnanců tu je z uvedených důvodů nerozhodná a protože právní úprava odměňování zaměstnanců státu působících u ministerstev nebo jiných správních úřadů v pracovním poměru nebo jiném pracovněprávním vztahu, obsažená zejména v ustanoveních § 169 a 191 zákona č. 218/2002 Sb., nemůže být použita, neboť z těchto ustanovení nabyla dnem 28.5.2002 účinnosti toliko ustanovení § 171 a § 172 odst.2, a to, jak se uvádí v důvodové zprávě k zákonu č. 218/2002 Sb., z důvodu, aby \"s ohledem na navrhované přechodné období došlo k plynulému a efektivnímu přechodu z pracovněprávních vztahů na vztahy služební\", přičemž jen jejich \&quot