21 Cdo 3308/2024 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3308/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:21 Cdo 3308/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:21.CDO.3308.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody zaměstnancem Solidarita škůdců Dotčené předpisy:§ 250 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 257 odst. 5 předpisu č. 262/2006 Sb. § 4 předpisu č. 262/2006 Sb. § 2915 odst. 1 o. z. § 1a písm. a) předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3308/2024-321 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje, příspěvkové organizace se sídlem v Plzni, Klatovská třída č. 2960/200i, IČO 45333009, zastoupené JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem v Plzni, Kovářská č. 1253/4, proti žalovanému J. B., zastoupenému JUDr. Marií Škardovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, U Háje č. 1550/11, za účasti Generali České pojišťovny a. s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o 40 571 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 20 C 328/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. června 2024, č. j. 10 Co 313/2023-280, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odmítá; v dalším se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 678,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Marie Škardové, advokátky se sídlem v Praze 4, U Háje č. 1550/11. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-město dne 25. 10. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady škody ve výši 40 571 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 11. 8. 2022 do zaplacení, a to s odůvodněním, že žalovaný jako její zaměstnanec na pozici řidiče sanitního vozu způsobil dne 10. 8. 2020 dopravní nehodu a v příčinné souvislosti s ní také škodu na majetku žalobkyně, kterou žalobkyni z titulu havarijního pojištění zčásti uhradila Kooperativa pojišťovna, a. s. Z neuhrazené části ve výši 81 141 Kč, představující odpočet sjednané spoluúčasti, uhradila vedlejší účastnice, která je pojišťovnou žalovaného v rámci jeho soukromě sjednaného pojištění odpovědnosti z výkonu povolání, žalobkyni 40 570 Kč. Pojistné plnění krátila na 50 % s ohledem na tvrzenou spoluvinu obou účastníků dopravní nehody. Zbývající část vzniklé škody ve výši 40 571 Kč žalovaný odmítl uhradit. 2. Žalovaný se bránil námitkou, že náhradu zbytkové škody ve výši 81 141 Kč uplatnil z odpovědnostní pojistky, kterou měl sjednanou s vedlejší účastnicí, ta plnila pouze do výše 50 % uvedené částky s odůvodněním, že se jednalo o spoluvinu obou účastníků dopravní nehody a zaměstnavatel může podle § 257 odst. 1 zákoníku práce po svém zaměstnanci nárokovat pouze skutečnou škodu, tu mu již uhradila, a to v míře dopovídající spoluúčasti na dopravní nehodě; ve zbývající části má žalobkyně možnost obrátit se s požadavkem na náhradu škody na druhého účastníka dopravní nehody, resp. na jeho pojistitele, ten však spoluúčast svého klienta na dopravní nehodě popřel a plnění odmítl. Žalovaný proto z důvodu protichůdných stanovisek dotčených pojišťovacích ústavů dne 21. 6. 2022 podal u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu, kterou se po vedlejší účastnici domáhá zaplacení sporné částky k rukám žalobkyně, a ve zde souzené věci navrhl její vstup do řízení jako vedlejší účastnice na jeho straně. 3. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že zavinění žalovaného nebylo jednoznačné, pokud nehoda šetřená Policií České republiky byla vyřešena uložením pokuty v blokovém řízení a žalovaný pokutu zaplatil, stalo se tak na pokyn žalobkyně, neboť žalovaný ji původně zaplatit nechtěl, a žádným věrohodným dokumentem nebylo dostatečně prokázáno porušení právní povinnosti, příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody, ani zavinění žalovaného. 4. Okresní soud Plzeň-město jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 4. 2023, č. j. 20 C 328/2022-82, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 40 571 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 11. 8. 2022 do zaplacení (výrok I) a rozhodl, že žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 27 777,80 Kč (výrok II). 5. Soud prvního stupně vyšel z toho, že škoda na vozidle žalobkyně, která vznikla při dopravní nehodě dne 10. 8. 2020, kdy žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně řídil její vozidlo, činila 811 413 Kč, že 4,5 násobek průměrného příjmu žalovaného před vznikem škody přesahuje částku 81 141 Kč, že žalobkyně obdržela plnění z titulu havarijního pojištění ve výši 730 272 Kč a od vedlejší účastnice z titulu pojištění odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou při výkonu povolání částku 40 570 Kč, dále že žalovaný na místě uznal vinu za způsobení dopravní nehody, v příkazním řízení mu byla uložena pokuta 200 Kč za porušení § 41 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. a že škoda na vozidle vznikla v příčinné souvislosti s žalobcovým porušením § 41 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Konstatoval, že sporná mezi účastníky zůstala pouze otázka, zda žalovaný zavinil škodu v rozsahu 100%, nebo pouze částečně a v jakém rozsahu. Na základě dílčích skutkových zjištění dospěl k závěru, že žalobce řídil dne 10. 8. 2020 vozidlo žalobkyně značky Mercedes, reg. zn. XY, vjel do světelně řízené křižovatky na červený signál STŮJ, měl v tu dobu zapnutou výstražnou světelnou signalizaci, jako řidič vozidla s právem přednosti v jízdě nedbal potřebné opatrnosti a ohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, čímž způsobil dopravní nehodu a za toto jednání byl shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 41 odst. 1 ve spojení s § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. S ohledem na plnění vedlejší účastnice a na vyjádření žalovaného dovodil, že přinejmenším v rozsahu 50 % bylo zavinění žalovaného mezi účastníky nesporné, zbývající míru zavinění s ohledem na svůj právní názor nezkoumal. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na dikci ustanovení § 41 odst. 1 a 7 zákona o silničním provozu je obtížně představitelné, že by při střetu vozidla používajícího zvláštní výstražné světlo modré či červené barvy ve smyslu odst. 1 citovaného ustanovení s jiným vozidlem nedošlo k porušení obou ustanovení, a tedy ke společnému zavinění na dopravní nehodě, proto vycházel z předběžné úvahy, že stanovisko žalovaného a vedlejší účastnice o tom, že svůj díl zavinění na vzniku dopravní nehody nese i řidič druhého vozidla, se s vysokou mírou pravděpodobnosti zakládá na pravdě. Protože však zákoník práce neobsahuje úpravu škody způsobené více škůdci v pozici zaměstnance a třetí osoby, uplatní se podle § 4 zákoníku práce úprava obsažená v § 2915 občanského zákoníku a podle ní je odpovědnost obou škůdců stanovena jako solidární. Konstatoval, že žalovaný ani vedlejší účastnice netvrdili, a tedy ani neprokazovali, žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele, na jejichž základě by soud rozhodl, že by škůdci měli nahradit škodu podle své účasti na škodlivém následku ve smyslu § 2915 odst. 2 občanského zákoníku; aplikaci tohoto ustanovení vyloučil i s odůvodněním, že druhý účastník dopravní nehody není účastníkem tohoto soudního řízení, soud neměl možnost slyšet jeho stanovisko v pozici účastníka řízení a určení odpovědnosti žalovaného za škodu pouze v rozsahu jeho míry zavinění se v projednávané věci jeví jako přinejmenším nepraktické. Jako další důvod pro posouzení eventuální odpovědnosti obou účastníků jako solidární uvedl skutečnost, že žalovaný v konečném důsledku neponese důsledky sporu ze svých prostředků, neboť škodu na něm vymáhanou v tomto řízení za něho bude hradit vedlejší účastnice. Uzavřel, že i v případě, že by argumentace o zavinění dopravní nehody ze strany žalovaného pouze v rozsahu 50 % byla pravdivá, mohla žalobkyně v souladu s § 2915 odst. 1 občanského zákoníku po žalovaném požadovat celou zbylou škodu, za tuto škodu žalovaný odpovídá, a to in eventum společně a nerozdílně s dalším účastníkem dopravní nehody. Argumentaci vedlejší účastnice, že z ustanovení § 250 odst. 1 a § 257 odst. 1 zákoníku práce vyplývá,