21 Cdo 3466/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3466/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 1. 2017 Spisová značka:21 Cdo 3466/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3466.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Neplatnost právního úkonu Náhrada škody zaměstnancem Dotčené předpisy:§ 76 předpisu č. 262/2006Sb. § 19 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb. § 451 obč. zák. § 331 předpisu č. 262/2006Sb. § 21 předpisu č. 262/2006Sb. § 250 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 4. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3466/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně České zahradnické akademie Mělník - střední školy a vyšší odborné školy, příspěvkové organizace se sídlem v Mělníku, Sady Na Polabí č. 411, IČO 00069221, proti žalovanému Ing. Bc. I. R., zastoupenému Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova č. 1680/13, o 376.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 416/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2015 č.j. 25 Co 420/2015-197, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. června 2015 č.j. 5 C 416/2014-147 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou dne 5.11.2014 u Okresního soudu v Mělníku domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 376.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1.11.2014 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný, který působil ve funkci ředitele školy až do 31.8.2014, kdy byl ze své funkce odvolán, uzavřel za ni dne 2.1.2012 "neoprávněně a fiktivně" dohodu o pracovní činnosti s Ing. P. V., změněnou dodatky ze dne 31.12.2012 a 20.12.2013, jejímž předmětem byly až do 31.12.2014 "poradenské a konzultační činnosti řediteli školy pro praktickou výuku" se sjednaným rozsahem práce 32 hodin za kalendářní měsíc a s odměnou 470,- Kč za 1 hodinu vykonané práce, a že Ing. P. V. jako ředitel příspěvkové organizace Školní statek Mělník uzavřel se žalovaným dohodu o pracovní činnosti se sjednaným druhem práce "poradce ředitele Školního statku pro pedagogickou činnost" a se stejným rozsahem pracovní doby a odměnou jako u své osoby. Kontrolou České školní inspekce provedenou v březnu a dubnu 2014 bylo zjištěno, že "výkon poradenské a konzultační činnosti vyplýval z uzavřené Smlouvy o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování", která byla uzavřena mezi žalobkyní a Školním statkem Mělník, a že "nebyly vedeny záznamy dokládající specifikaci vykonané a odvedené práce" podle sjednané dohody o pracovní činnosti a "nebyla dodržena zásada hospodárnosti při nakládání s finančními prostředky". Žalobkyně dopisem ze dne 16.9.2014 vyzvala žalovaného k náhradě škody, která vznikla vyplacením 376.000,- Kč Ing. P. V., avšak žalovaný do dnešního dne škodu neuhradil. Žalovaný namítal, že ze žaloby není jasné, jakou právní povinnost měl porušit, když z ničeho nevyplývá, že by žalovaný jako ředitel žalobkyně nebyl oprávněn uzavírat za žalobkyni dohody o pracovní činnosti. Byla-li dohoda o pracovní činnosti (a její dodatky) uzavřena s Ing. P. V. řádně a odváděl-li Ing. P. V. pro žalobkyni sjednanou práci, dohodnutá odměna mu náležela a nemůže představovat škodu způsobenou žalobkyni. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 24.6.2015 č.j. 5 C 416/2014-147 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni 376.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 376.000,- Kč od 1.11.2014 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18.800,- Kč. Dospěl k závěru, že žalovaný porušil ustanovení § 165 odst. 1 písm. b) zákona č. 561/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a ustanovení § 301 písm. d) a § 302 písm. g) zákoníku práce, neboť uzavřel s ředitelem Školního statku Mělník Ing. P. V. dohodu o pracovní činnosti, která byla "nadbytečná", neboť povinnost spolupráce žalovaného a Ing. P. V. vyplývala již ze smlouvy, která byla mezi žalobkyní a Školním statkem Mělník uzavřena právě za účelem zabezpečení praktického vyučování a odborné praxe pro žáky Střední zahradnické školy a Vyšší odborné školy zahradnické. Žalovaný podle soudu prvního stupně uzavřením dohody o pracovní činnosti s Ing. P. V. úmyslně "porušil povinnosti rozpočtové kázně a hospodaření" se záměrem "získat finanční prostředky na základě obdobné dohody o pracovní činnosti", kterou za Školní statek Mělník uzavřel Ing. P. V., a způsobil tím žalobkyni "škodu ve výši žalované částky". K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15.12.2015 č.j. 25 Co 420/2015-197 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 300,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalovaný odpovídá za vzniklou škodu, neboť "uzavření smlouvy o pracovní činnosti, jejíž náplň byla shodná s náplní funkce žalovaného ve vztahu ke Školnímu statku Mělník, bylo nadbytečné a duplicitní", a že "úmysl žalovaného je prokázán i tím, že on sám uzavřel obdobnou dohodu o pracovní činnosti se Školním statkem Mělník, který jako ředitel zastupoval Ing. P. V., kdy předmětem této dohody o pracovní činnosti byla obdobná činnost a byla uzavřena ve stejném časovém rozsahu a za stejných podmínek pokud jde o finanční odměnu". Námitku žalovaného, že bylo "plně v jeho kompetenci" uzavírat za žalobkyni dohody o pracovní činnosti a jiné smlouvy, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že obsah dohody o pracovní činnosti nebyl "v souladu s povinností zabezpečení řádného hospodaření" a vyplýval "z náplně práce" žalovaného u žalobkyně. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. V první řadě namítá, že "v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný porušil konkrétní právní předpis, pracovní řád, pracovní smlouvu či pokyn vedoucího zaměstnavatele", a nebylo zjištěno ani to, zda žalovaný způsobil škodu, a, kdyby ji přesto způsobil, zda nebyla škoda způsobena rovněž zaměstnavatelem, když v takovém případě je soud povinen i bez návrhu zkoumat, zda nejsou dány zákonné předpoklady pro snížení požadované škody. Žalovaný dále namítá, že, "je-li škodou zaměstnavatele finanční částka, kterou vyplatil jako mzdu svému zaměstnanci, který práci nevykonával či vykonávat neměl, lze nárok na náhradu škody uplatňovat pouze a právě vůči konkrétnímu zaměstnanci, který předmětnou částku obdržel". V rozporu s provedenými důkazy je podle žalovaného rovněž závěr soudů, že dohoda o pracovní činnosti byla "nadbytečná" a že Ing. V. pro žalobkyni na základě dohody o pracovní činnosti žádnou práci nevykonal. V neposlední řadě žalovaný namítá, že v řízení byla porušena "koncentrační zásada i zásada projednací", když odvolací soud posoudil jako správný postup soudu prvního stupně spočívající v provádění nenavržených důkazů založených do spisu až po koncentraci řízení, když k těmto důkazům vůbec nebylo možné přihlédnout. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Ztotožnila se s názorem soudů, že "oba ředitelé způsobili příspěvkovým organizacím škodu, každý ve výši 376.000,- Kč, a to tak, že jako statutární zástupci příspěvkových organizací vzájemně neoprávněně a fiktivně uzavřeli dohodu o pracovní činnosti" a že "na základě této dohody vynaložili finanční prostředky od ledna 2012 do ledna 2014". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době po 1.1.2014 - posuzovat podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2014 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu