21 Cdo 3559/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3559/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 12. 2022 Spisová značka:21 Cdo 3559/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.3559.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstupné Mzda (a jiné obdobné příjmy) Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Dotčené předpisy:§ 339a předpisu č. 262/2006 Sb. § 67 odst. 1 písm. c) předpisu č. 262/2006 Sb. § 353 předpisu č. 262/2006 Sb. § 354 předpisu č. 262/2006 Sb. § 355 předpisu č. 262/2006 Sb. § 358 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 3. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3559/2021-123 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně L. B., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Danou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany č. 139/1, proti žalované A. T., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná č. 382/2, o 246 589 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 324/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. srpna 2021, č. j. 15 Co 94/2021-109, takto: I. Dovolání žalobkyně v části směřující proti výroku rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 19. března 2021, č. j. 4 C 324/2020-74, ve výrocích II a III se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Tachově k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Tachově dne 9. 12. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení 246 589 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 1. 4. 2018 do zaplacení s tím, že pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 12. 2015 uzavřené s původním zaměstnavatelem E. ve funkci vedoucí finančního oddělení. Dne 2. 10. 2017 došlo k prodeji závodu E. žalované a k témuž datu došlo k přechodu práv a povinností zaměstnanců. Pracovní poměr žalobkyně byl ukončen její výpovědí z důvodů uvedených v § 339a zákoníku práce a skončil ke dni 28. 2. 2018. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 7. 7. 2020, č. j. 4 C 13/2018-242, bylo rozhodnuto, že k rozvázání pracovního poměru žalobkyně výpovědí ze dne 1. 12. 2017 došlo z důvodu podstatného zhoršení jejích pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů z původního zaměstnavatele E. na přejímajícího zaměstnavatele A. T. Žalobkyně proto uplatnila nárok na odstupné podle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. 2. Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 19. 3. 2021, č. j. 4 C 324/2020-74, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 225 517,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 1. 4. 2018 do zaplacení (výrok I), žalobu zamítl co do 21 071,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 1. 4. 2018 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 43 597,35 Kč k rukám advokátky JUDr. Dany Kolaříkové (výrok III). Základ nároku žalobkyně shledal důvodným. Při stanovení odstupného ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku žalobkyně vycházel z její mzdy a odpracované doby ve 4. čtvrtletí roku 2017, neboť pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby dne 28. 2. 2018. Nesouhlasil však se žalobkyní, že by do výpočtu průměrného výdělku měla být zahrnuta pololetní odměna vyplacená ve mzdě za červenec 2017, neboť je ustáleným zvykem, že odměna se vyplácí zpětně za vykonanou práci. Odměna byla tedy vyplacena za prvé pololetí roku 2017 a není možné ji zohlednit při stanovení „průměrné měsíční mzdy“ v posuzovaném případě. Nesouhlasil rovněž s názorem žalované, že by se při určení odstupného nemělo vycházet ze mzdy 75 000 Kč měsíčně podle mzdového výměru ze dne 4. 1. 2016, a poukázal na to, že u žalobkyně došlo i k dalším příkladům zhoršení pracovních podmínek vyjma snížení mzdy. 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 8. 2021, č. j. 15 Co 94/2021-109, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tedy ve výrocích II a III (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 7 018 Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. Adama Černého, LL.M. (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud souhlasil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, zejména s tím, že odměna vyplacená žalobkyni v červenci 2017 náležela za práci vykonanou v prvním pololetí roku 2017, a nebylo ji tak možné zohlednit při výpočtu průměrného výdělku žalobkyně. 4. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. První dovolací důvod spatřuje v právní otázce, dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené, z jakého rozhodného období je nutné vycházet pro účely ustanovení § 339a odst. 1 a 2 zákoníku práce. Za rozhodný okamžik považuje den, kdy práva a povinnosti přešly na nového zaměstnavatele, pokud by takovým dnem docházelo k podstatnému mzdovému poklesu u dotčeného zaměstnavatele. Při řešení druhé právní otázky se odvolací soud podle dovolatelky odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (prezentované v rozsudcích sp. zn. 21 Cdo 1836/2010, 21 Cdo 544/2020 a 21 Cdo 2343/2015) v tom, že nezohlednil při výpočtu průměrného výdělku pololetní odměnu ve výši 40 000 Kč zúčtovanou žalobkyni k výplatě v červenci 2017. Podle dovolatelky měla být tato odměna zohledněna do výdělků ve čtvrtém čtvrtletí roku 2017 v částce 6 462 Kč s ohledem na dobu odpracovanou v tomto čtvrtletí. Správný výpočet pravděpodobného výdělku žalobkyně za 20 odpracovaných dnů ve čtvrtém čtvrtletí roku 2017 by tak měl vycházet z průměrného hodinového výdělku ve výši 472,61 Kč. Třetí dovolacím důvodem je podle žalobkyně vada řízení spočívající v tom, že odvolací soud neprovedl důkaz mzdovými listy žalobkyně, které byly přílohou znaleckého posudku, přičemž provedení tohoto důkazu nebránila koncentrace řízení. Odvolací soud mohl odůvodnit zamítnutí návrhu na provedení důkazu jako nadbytečného, protože by jím byly zjišťovány skutečnosti zjištěné již z jiných důkazů; odvolací soud takto však neargumentoval. Žalobkyně navrhla změnu výroku I rozsudku odvolacího soudu tak, že jí bude vůči žalované přiznána částka 21 071,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 4. 2018 do zaplacení. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 8. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu v části směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. 9. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci (mimo jiné) zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že žalobkyně uzavřela dne 2. 12. 2015 pracovní smlouvu se zaměstnavatelem E. se dnem nástupu do zaměstnání dne 4. 1. 2016 na místo vedoucí finančního oddělení s místem výkonu práce XY; pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou. Žalobkyni náležela podle mzdového výměru ze dne 4. 1. 2016 mzda ve výši 75 000 Kč měsíčně, jejíž splatnost byla stanovena na 17. den v měsíci. S účinností ke dni 2. 10. 2017 došlo k prodeji závodu E. žalované a v souvislosti s tím došlo k přechodu práv a pov