21 Cdo 4048/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4048/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 9. 2017 Spisová značka:21 Cdo 4048/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.4048.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Mzda (a jiné obdobné příjmy) Pracovní pohotovost Soudci Dotčené předpisy:§ 28 a násl. předpisu č. 236/1995Sb. § 1 písm. g) předpisu č. 236/1995Sb. § 2 písm. a) a b) předpisu č. 236/1995Sb. § 43 předpisu č. 236/1995Sb. § 84 odst. 4 předpisu č. 6/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 12. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4048/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně J. S., proti žalované České republice - Okresnímu soudu v Náchodě se sídlem v Náchodě, Palachova č. 1303, IČO 00024970, o 74.618,- Kč s úrokem z prodlení, za účasti České republiky - Ministerstva spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, IČO 00025429, jako vedlejší účastnice na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 12 C 96/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2015, č. j. 25 Co 149/2015-93, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků ani vedlejší účastnice nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 74.618,- Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že je soudkyní přidělenou k výkonu funkce k Okresnímu soudu v Náchodě. V letech 2011 až 2014 konala (byla jí nařízena) pracovní pohotovost, avšak žalovaná jí odmítá za výkon pracovní pohotovosti v rámci přípravného trestního řízení vyplatit příslušnou odměnu. Žalovaná namítala, že „nemá k dispozici finanční prostředky na úhradu požadované částky a že nemůže svévolně přiznat žalobkyni odměnu za pracovní pohotovost“. Odměna za pracovní pohotovost vyplývá z obsahu zvláštní právní úpravy odměňování soudců (§ 75 odst. 2 zákona o soudech a soudcích ve spojení se zákonem č. 236/1995 Sb.) a tímto zákonem jsou upraveny veškeré nároky soudců spojené s výkonem soudcovské funkce. Podle stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 82/97 odměna za pracovní pohotovost soudci nenáleží. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 29. 1. 2015, č. j. 12 C 96/2014-53, uložil žalované zaplatit žalobkyni 74.618,- Kč s 7,75% úrokem z prodlení z částky 6.269,- Kč za dobu od 31. 8. 2011 do zaplacení, s 7,75% úrokem z prodlení z částky 5.591,- Kč za dobu od 30. 11. 2011 do zaplacení, s 7,75% úrokem z prodlení z částky 5.985,- Kč za dobu od 31. 3. 2012 do zaplacení, s 7,5% úrokem z prodlení z částky 5.908,- Kč za dobu od 31. 8. 2012 do zaplacení, s 7,5% úrokem z prodlení z částky 6.032,- Kč za dobu od 31. 12. 2012 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení z částky 5.956,- Kč za dobu od 31. 3. 2013 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení z částky 6.526,- Kč za dobu od 30. 9. 2013 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení z částky 6.517,- Kč za dobu od 31. 1. 2014 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení z částky 6.472,- Kč za dobu od 31. 5. 2014 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení z částky 6.922,- Kč za dobu od 31. 7. 2014 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3.800,- Kč. Dovodil, že zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, nelze ve vztahu k finančnímu ohodnocení výkonu soudcovské funkce chápat jako ucelený právní předpis. Ustanovení § 29 odst. 1 tohoto zákona sice zahrnuje do platu soudce i případnou práci přesčas, ale mezi pojmy „práce přesčas“ a „pracovní pohotovost“ nelze klást rovnítko. Pracovní pohotovostí je míněn stav, kdy zaměstnanec nevykonává práci, kterou má dle pracovní smlouvy provádět, avšak současně je omezen ve svém volném čase i v místě, protože mu zaměstnavatel ukládá určitá omezení. Za práci přesčas náleží zaměstnanci mzda nebo plat, kdežto za pracovní pohotovost pouze odměna ve výši alespoň 10% průměrného výdělku. Zákon o platu o odměně za pracovní pohotovost mlčí. Za daného stavu je třeba vztáhnout na souzenou věc ve smyslu ustanovení § 84 odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, obecnou úpravu vymezenou v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Žalovanou označené stanovisko Nejvyššího soudu vydané pod zn. Cpjn 82/97 nelze pro změnu výchozí právní úpravy na projednávanou věc vztáhnout, neboť subjektivní nárok na zaplacení odměny za pracovní pohotovost z tehdy účinného zákoníku práce nevyplýval. Nyní účinný zákoník práce – zákon č. 262/2006 Sb. výslovně stanoví (§ 140), že za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna nejméně 10 % průměrného výdělku. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobkyni přísluší právo na odměnu za pracovní pohotovost ve výši 10 % jejího průměrného výdělku. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 5. 2015, č. j. 25 Co 149/2015-93, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu se žádostí, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni 74.618,- Kč s úrokem z prodlení, zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani krajským soudem. Vyšel z toho, že na pracovní vztah soudce se použijí ustanovení zákoníku práce pouze přiměřeně a pouze tehdy, nestanoví-li zákon o soudech a soudcích nebo zvláštní právní předpis jinak. Účelem zákona o platu soudců bylo upravit všechny platové složky, popřípadě všechny peněžité i jiné nároky, včetně náhradových a naturálních, které za výkon funkce soudce přísluší. Je-li zákon o platech soudců ve vztahu k soudcům zvláštním mzdovým předpisem, nemohla se jeho osobní a věcné působnosti nijak dotknout rekodifikace pracovního práva. Výše platu soudce byla určena obecně, na základě objektivních a transparentních kritérií, nikoliv na základě posouzení jednotlivého soudce. Zákonodárce mínil speciálně upravit všechny finanční nároky soudců, což vyjádřil také tím, že v názvu zákona o platu soudce je uvedeno, že jde o úpravu dalších náležitostí spojených s výkonem funkce soudce. Došlo-li tedy přijetím zákona o platu soudce k vypuštění nároku na odměnu za pracovní pohotovost soudce, a contrario je nutno uzavřít, že nárok dán není. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně namítá, že zákon o platu soudců neupravuje výslovně všechny finanční nároky, např. nárok na náhradu platu za dovolenou na zotavenou, při placených osobních překážkách v práci, při plnění občanské povinnosti, průměrný výdělek apod. Ohledně všech těchto dalších nároků se podle dovolatelky použijí na pracovní vztah soudce přiměřeně ustanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů. Zákon o platu výslovně uvádí, že je plat stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas, ovšem již neuvádí, že je stanoven i s přihlédnutím k případné pracovní pohotovosti. Připomíná „názor vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 2763/2000, který potvrzuje, že peněžité nároky soudce neupravené zákonem č. 236/1995 Sb. je nutné posuzovat podle ustanovení zákoníku práce“. Nesouhlasí s odkazem odvolacího soudu na odůvodnění stanoviska kolegia Nejvyššího soudu Cpjn 82/97, které podle jejího názoru již nelze na danou problematiku aplikovat. Toto stanovisko vycházelo z předchozí úpravy zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb.) účinného do 31. 12. 2006. Z ustanovení § 95 odst. 4 vyplývalo, že odměňování pracovní pohotovosti, při které k výkonu práce nedojde, se do pracovní doby nezapočítává a odměna za pracovní pohotovost přísluší podle zvláštních právních předpisů. Z důvodu neexistence takových předpisů ve vztahu k soudcům, pak byla tato absence příslušné právní úpravy důvodem nepřiznáni náhrady za pracovní pohotovost. V současné době však je výše odměny za pracovní pohotovost upravena v ustanovení § 140 zákoníku práce a není tedy důvod k jejímu nepřiznání. Navrhla, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 74.618,- Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení a nahradit jí náklady řízení před okresním soudem a náklady dovolacího řízení v celkové výši 8.800,- Kč za zaplacený soudní poplatek. Vedlejší účastnice navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že d