21 Cdo 4243/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4243/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2020 Spisová značka:21 Cdo 4243/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.4243.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Skončení pracovního poměru Pracovní kázeň Odbory Dotčené předpisy:§ 52 písm. c) obch. zák. ve znění do 31.12.2014 § 61 odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2014 § 62 odst. 4 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2014 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 11. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4243/2019-231 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. B., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Vrajíkem, advokátem se sídlem v Praze, Spálená č. 97/29, proti žalované České aerolinie a. s. se sídlem v Praze 6 – Vokovicích, Evropská č. 846/176a, IČO 45795908, zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova č. 242/9, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o určení, že pracovní poměr trvá, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 93/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2019 č. j. 30 Co 76/2019-195, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové, advokátky se sídlem v Praze 1, Husova č. 242/9. Odůvodnění: Dopisem ze dne 21. 11. 2014 sdělila žalovaná žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti, neboť „dne 21. 11. 2014 zaměstnavatel rozhodl o organizační změně v organizační jednotce Letky CC – A, B“, v jejímž důsledku došlo s účinností ke dni 1. 12. 2014 ke snížení stavu zaměstnanců v této organizační jednotce a ke zrušení pracovního místa žalobce. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 5. 3. 2015 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a že pracovní poměr žalobce u žalované trvá. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl členem orgánu odborové organizace, která u žalované působila, přičemž tato odborová organizace odmítla udělit souhlas s výpovědí danou žalovanou žalobci, že se jednalo o tzv. hromadné propouštění „ve smyslu ustanovení § 62 odst. 1 zák. práce“, přičemž žalovaná nesplnila všechny povinnosti s hromadným propouštěním spojené, že žalovaná organizační změnu pouze předstírala, neboť na žalobcem vykonávanou práci přijala jiného „pracovníka“, a že byl ze strany žalované diskriminován, neboť pracovní poměr s ním byl rozvázán z důvodu jeho aktivního členství v odborové organizaci. Žalovaná zejména uvedla, že příslušné rozhodnutí o organizační změně, kterým došlo ke zrušení pracovního místa žalobce, nebylo ojedinělým rozhodnutím o organizační změně, ale pouze jedním z řady opatření, jejichž cílem je uskutečnění „hluboké“ restrukturalizace žalované a s ní spojené snížení počtu zaměstnanců tak, aby se zvýšila její konkurenceschopnost na trhu leteckých společností postiženém hospodářskou krizí, že i následně dochází k dalšímu snižování počtu zaměstnanců a rušení dalších pracovních míst palubních průvodčích, že nešlo o hromadné propouštění a žalovaná tedy neměla v souvislosti s výpovědí danou žalobci žádné povinnosti „vyplývající z § 62 zákoníku práce“, že organizační změna nebyla předstíraná, neboť na pracovní místo žalobce nebyl přijat žádný zaměstnanec, že důvodem výběru žalobce jako nadbytečného zaměstnance byla nespokojenost zaměstnavatele se způsobem výkonu práce ze strany žalobce, když hodnocení žalobcovy práce bylo druhé nejhorší ze všech palubních průvodčích vykonávajících práci v pracovním poměru u žalované, a nikoli to, že žalobce byl členem orgánu odborové organizace, a že přestože odborová organizace v případě žalobce „odmítla udělit souhlas ve smyslu § 61 odst. 2 zákoníku práce“, tak důvody výběru žalobce jako nadbytečného – spočívající v jeho „neuspokojivých pracovních výsledcích“, které mohou mít za následek ohrožení bezpečnosti letového provozu – byly takového charakteru, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 9. 8. 2018 č. j. 8 C 93/2015-147, opraveným usnesením ze dne 20. 11. 2018 č. j. 8 C 93/2015-159, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 96 558 Kč k rukám advokátky Mgr. et Mgr. Aleny Vlachové. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 2. 1994, naposledy jako palubní průvodčí, a to na dobu neurčitou, že žalovaná dala žalobci dne 24. 11. 2014 výpověď z pracovního poměru, kterou žalobce za přítomnosti svědků odmítl převzít, že žalobce byl ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru členem orgánu (výboru) odborové organizace „OOPL“, která dne 24. 10. 2014 odmítla udělit žalované souhlas s výpovědí žalobci, že rozhodnutím žalované o organizační změně ze dne 21. 11. 2014 č. j. KPR/89/2014 ve znění dodatku ze dne 24. 11. 2014 č. j. KPR/89A/2014 byla s účinností od 1. 12. 2014 zrušena tři pracovní místa palubních průvodčích, přičemž důvodem organizační změny byla pokračující restrukturalizace žalované a potřeba zvýšení efektivity s využitím menšího počtu zaměstnanců, že počet palubních průvodčích se mezi roky 2009 až 2015 stále snižoval (v roce 2009 pracovalo u žalované na této pracovní pozici 879 zaměstnanců, kdežto v roce 2015 to bylo 264 zaměstnanců) a že žalobce byl v „předchozích letech“ opakovaně navržen nadřízenými po „provedení pracovního hodnocení“ jako „vhodný“ k rozvázaní pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti, přičemž vybrán nebyl pouze pro své členství ve výboru odborové organizace. Dále soud zjistil, že nezbytnou podmínkou pro výkon práce palubního průvodčího je úspěšné absolvování pravidelného každoročního přezkoušení Úřadem pro civilní letectví, že při tomto přezkoušení, které se konalo dne 22. 11. 2014, žalobce získal 125 bodů „se závěrem schopen jako CA“, avšak ze všech 182 v tomto roce přezkušovaných palubních průvodčích, kteří průměrně dosáhli hodnocení 150 bodů, získal nejnižší počet bodů, přičemž minimum pro úspěšné přezkoušení je 120 bodů, že v rámci přezkoušení konaného dne 16. 10. 2013 získal žalobce 135 bodů a že přestože „hodnocení“ palubních průvodčích Š. S., P. D. a „pana Č.“ nebylo „příliš dobré“, jsou doposud zaměstnáni u žalované, neboť „převyšovali“ žalobce hlavně svým příjemnějším vystupováním v „kabině“. Žalobce mnohdy nerespektoval autoritu nadřízených, na výtky reagoval nepřiměřeně a občas i vulgárně, ve vztahu k odborným znalostem a kvalifikaci patřil k podprůměrným zaměstnancům a jeho pracovní výkon „lze označit za velmi nevyrovnaný“. neboť jeho „kvalita“ často záležela na konkrétním složení posádky, přičemž „někteří svědci byli s jeho pracovním výkonem velmi spokojení“, ale s jinými nedokázal řádně spolupracovat; ve vztahu ke klientům někteří svědci zaznamenali, že byl ke klientům výbušný, náladový a vystupoval vůči cestujícím autoritativně. Poté co soud prvního stupně dovodil, že žaloba byla u soudu podána včas (před uplynutím dvouměsíční prekluzivní lhůty), dospěl k závěru, že na žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala, a to s ohledem na povahu práce palubního průvodčího, která předpokládá vyšší míru empatie k zákazníkům, schopnost týmové práce a nemalé odborné znalosti, přičemž ani další hlediska jako je věk žalobce, délka jeho pracovního poměru u žalované a činnost ve výboru odborové organizace nemohou „vyvážit“ skutečnost, že zaměstnavatel má zájem ponechat si v pracovním poměru zaměstnance, kteří odborné i osobní předpoklady k výkonu práce splňují lépe, a že žalobce nemá na určení, že jeho pracovní poměr u žalované i nadále trvá, naléhavý právní zájem. Námitku žalobce, že byl z pracovního poměru propuštěn „v režimu hromadného propouštění“ a že žalovaná měla své povinnosti s tímto postupem spojené splnit pouze částečně, neshledal soud prvního stupně důvodnou, neboť se v případě žalobce o hromadné propouštění nejednalo. Uzavřel, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci je platná, neboť splňuje formální náležitosti, výpovědní důvod je po skutkové stránce vymezen tak, že jej není možné zaměnit s jiným důvodem, je datována, podepsána a považuje se za doručenou žalobci do vlastních rukou poté, co odepřel její přijetí, přičemž žalovaná v řízení prokázala, že se žalobce stal nadbytečným v důsledku rozhodnutí žalovan