21 Cdo 4616/2018 – Nejvyšší soud

21 Cdo 4616/2018-278 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce A. se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, proti žalované K. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Faltejskem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí č. 101/25, o zaplacení 192.953,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 111 EC 160/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. července 2018, č. j. 8 Co 359/2017-246, takto: Rozsudek krajského soudu se ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci také „roční zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % od 27. 10. 2006 do 31. 12. 2006, ve výši 9,5 % od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75 % od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,5 % od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75 % od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25 % od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5 % od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 % od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010, ve výši 7,75 % od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011, ve výši 7,75 % od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011, ve výši 7,75 % od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2012, ve výši 7,5 % od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05 % od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, ve výši 8,05 % od 1. 7. 2013 do 13. 4. 2017 a dále až do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí“, a ve výrocích o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení a státu – České republice, na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem znalečné, jakož i ve výroku o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady odvolacího řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 192.953,- Kč s úrokem z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaná byla u žalobce zaměstnána jako pokladní a měla rovněž uzavřenu dohodu o hmotné odpovědnosti, na základě které se zavázala převzít odpovědnost za schodek, který bude zjištěn kontrolou a porovnáním s účetním stavem pokladny. Dne 25. 10. 2005 byl zjištěn schodek na svěřených hodnotách ve výši 200.000,- Kč. Dne 26. 10. 2005 žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 200.000,- Kč co do důvodu a výše a současně se zavázala jej uhradit formou měsíčních splátek po dobu jednoho roku, splatných do každého 15. dne v měsíci. Na svůj dluh však uhradila toliko částku 7.047,- Kč dne 31. 10. 2005. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. 4. 2017, č. j. 111 EC 160/2012-212, ve znění usnesení ze dne 9. 4. 2018, č. j. 111 EC 160/2012-239, žalované uložil uhradit žalobci 192.953,- Kč „s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % od 27. 10. 2006 do 31. 12. 2006, ve výši 9,5 % od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75 % od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,5 % od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75 % od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25 % od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5 % od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 % od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % od 1. 7. 2010 do 31. 12. 2010, ve výši 7,75 % od 1. 1. 2011 do 30. 6. 2011, ve výši 7,75 % od 1. 7. 2011 do 31. 12. 2011, ve výši 7,75 % od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2012, ve výši 7,5 % od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05 % od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, ve výši 8,05 % od 1. 7. 2013 do 13. 4. 2017 a dále až do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ve splátkách po 6.000,- Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, se splatností ke každému poslednímu dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek“; zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 97.857,- Kč, „to ve splátkách po 6.000,- Kč měsíčně, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém dojde k úplné úhradě dlužné částky s příslušenstvím, se splatností ke každému poslednímu dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek“, a státu – České republice, na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náklady na znalečném ve výši 13.020,- Kč. Vyšel z toho, že žalovaná, jako zaměstnankyně žalobce (jeho právního předchůdce XY, IČO XY, se sídlem XY) s ním uzavřela dne 3. 8. 2005 dohodu, z titulu které se zavázala převzít odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, že dne 25. 10. 2005 zjistila žalovaná, že jí v pokladně chybí částka 200.000,- Kč, že dne 26. 10. 2005 podepsala žalovaná listinu, ve které uvedla, že uznává dluh vyčíslený na částku 200.000,- Kč, jejíž součástí byl popis toho, jak měl dluh vzniknout, jakož i závazek žalované k úhradě dluhu a způsobu úhrady dluhu (ve splátkách, jejichž výši účastníci nesjednali, ale se splatností do každého 15. dne v měsíci v celkové lhůtě 1 roku od podpisu dohody, tedy do dne 26. 10. 2006), a že „na úhradu dlužné částky nezaplatila dosud ničeho“. Námitku promlčení vznesenou žalovanou odmítl s tím, že žalovaná se v rámci uznávacího prohlášení zavázala uhradit dlužnou částku do dne 26. 10. 2006, žalobce tak mohl prvně svůj nárok u soudu uplatnit dne následujícího, tj. dne 27. 10. 2006. Od této doby začala plynout desetiletá promlčecí doba. Byla-li žaloba podána dne 4. 5. 2012, je zjevné, že nárok promlčen není. Počátek prodlení žalované s plněním dluhu posoudil tak, že v dohodě o způsobu úhrady dlužné částky nebyly stanoveny splátky pevnou částkou, byly dohodnuty obecně, tedy tak, že se zavázala uhradit dluh ve splátkách do jednoho roku od podpisu uznávacího prohlášení ze dne 26. 10. 2005. Prodlení žalované tak nastalo dnem následujícím po uplynutí jednoho roku, tj. ke dni 27. 10. 2006. I když promlčení úroků běží samostatně, je nepochybné, že se promlčí, dojde-li k promlčení závazku dlužníka zaplatit peněžní prostředky. „V daném případě hlavní závazek promlčen není, není tedy promlčeno ani příslušenství v podobě úroků z prodlení“. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 7. 2018, č. j. 8 Co 359/2017-246, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 24.011,60 Kč k rukám Mgr. Marka Lošana. Ztotožnil se se závěry, které soud prvního stupně učinil ve vztahu k uznávacímu prohlášení ze dne 26. 10. 2005. Přisvědčil mu i v tom, že nárok na úroky z prodlení není promlčen ve lhůtě tří let, jak namítala žalovaná, když odkazy žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou plně aplikovatelné na posuzovanou věc, neboť se dotýkají především výkonu rozhodnutí. V posuzovaném případě žalovaná uznala svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobce dne 26. 10. 2005 a zavázala se jej zaplatit do jednoho roku, tj. do dne 26. 10. 2006, což znamená, že splatnost uznané pohledávky nastala až rok po podpisu tohoto uznávacího prohlášení a žalovaná se tak nemohla v době podpisu uznávacího prohlášení ocitnout v prodlení, a proto nelze úroky z prodlení rozdělit na úroky před uznáním závazku a po jeho uznání, jak činí rozhodnutí, na která žalovaná odkazuje. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaná namítá, že ve vztahu k (ne)promlčení úroku z prodlení rozhodnutí pokládá za nesprávné a rozporné s judikaturou dovolacího soudu. S odkazem na „stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. Cpjn 202/2005, publikované pod R 39/2006“, připomíná, že úrok z prodlení představuje svou povahou opětující se plnění ve smyslu § 154 odst. 2 o. s. ř., což dle odůvodnění platí i pro pracovněprávní vztahy. Jestliže tedy žalovaná nesplnila řádně a včas peněžitý dluh, byla povinna uspokojit nejen tento dluh, ale též úrok z prodlení, představující svou povahou opětující se plnění (které lze takto přiznat „až do zaplacení“). K povaze úroku z prodlení dovozuje, že „v soudní praxi nejsou žádné pochybnosti o tom, že úroky z prodlení mají povahu opětujících se dávek“, které lze přiznat soudním rozhodnutím, i když se stanou splatnými teprve v budoucnu, a že povinnost platit úroky nevzniká samostatně (nově) za každý den prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku (a poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 21 Cdo 3173/2005). Od tohoto dne pak počíná běžet promlčecí doba, po jejímž uplynutí se právo promlčí j