21 Cdo 4897/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4897/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 3. 2011 Spisová značka:21 Cdo 4897/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.4897.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dobré mravy Jmenování Odvolání Přechodná (intertemporální) ustanovení Dotčené předpisy:§ 364 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007 § 33 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007 § 73 odst. 6 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007 § 14 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 3. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 06.10.2011III.ÚS 1724/11JUDr. Jiří Muchaodmítnuto12.08.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4897/2009 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. J. K., proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 42, IČO 69797111, Územnímu pracovišti v Českých Budějovicích, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 13, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 292/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2008 č.j. 14 Co 416/2008-73, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám prof. JUDr. Miroslava Běliny, advokáta se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 13. O d ů v o d n ě n í  : Dopisem ze dne 14.6.2007 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru „dle § 52 písm. c) zák. práce ve spojení s § 73 odst. 6 zák. práce“, neboť žalobce byl dnem 31.5.2007 odvolán z funkce vedoucího zaměstnance – ředitele Územního pracoviště České Budějovice Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a dne 12.6.2007 odmítl žalovanou nabídnuté „systemizované pracovní místo vedoucího oddělení Pohledávek a IBV v odboru Právních služeb“ a dne 14.6.2007 odmítl i další nabídku „systemizovaného pracovního místa právníka na odboru Odloučené pracoviště Český Krumlov“. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že „skutečnosti uváděné ve výpovědi s odkazem na § 73 byly žalovanou vykonstruovány ryze účelově, aniž zohlednila platný právní stav v této oblasti od 1.1.2007“, kdy „nový zákoník práce č. 262/2006 Sb. přistoupil k zásadní změně, a to, že až na výjimky považuje pracovní poměry zaměstnanců jmenovaných do funkcí podle dřívějších právních předpisů, tedy před 1. lednem 2007, za pracovní poměry založené pracovní smlouvou, které se řídí stejným režimem jako u běžných zaměstnanců“. Žalobce má zato, že „v tomto kontextu předmětná pracovní pozice ředitele ÚP nespadá pod režim § 33 zák. práce a od 1.1.2007 se tento pracovní poměr založený jmenováním před 1.1.2007 považuje za pracovní poměr založený pracovní smlouvou“. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 30.6.2008 č.j. 10 C 292/2007-38 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 13.328,- Kč k rukám advokáta prof. JUDr. Miroslava Běliny. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že „žalovaná vykonávala svou činnost prostřednictvím svých územních pracovišť v souladu s ust. § 14 zákona č. 201/2002 Sb.“ a že „Územní pracoviště České Budějovice žalované je tak vnitřní organizační jednotkou úřadu jako organizační složky státu“, jejíž vedoucí zůstal nadále i po 1.1.2007 „ve smyslu ust. § 33 odst. 3 zák. práce, respektive ustanovení § 364 odst. 3 písm. c) zák. práce“ jmenovanou funkcí. Proto podle názoru soudu prvního stupně pracovní místo zastávané žalobcem (ředitel Územního pracoviště České Budějovice Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových) „bylo a je i po 1.1.2007 jmenovanou pracovní pozicí s možností odvolání z pracovního místa“. Po odvolání žalobce z funkce vedoucího zaměstnance pak žalovaná rovněž „splnila své povinnosti vyplývající z ust. § 73 odst. 1, 6 zák. práce“, jestliže žalobci nabídla jinou vhodnou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Protože žalobce nabízené pracovní zařazení bezdůvodně odmítl a „s ohledem na to“ tak vznikla na straně žalované překážka v práci a současně byl dán výpovědní důvod podle ust. § 52 písm. c) zák. práce, soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná „zcela důvodně“ dala žalobci dne 14.6.2007 výpověď z pracovního poměru. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28.11.2008 č. j. 14 Co 416/2008-73 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, ve výroku o nákladech řízení změnil tento rozsudek „jen tak, že tyto činí 10.353,- Kč“, „jinak“ jej „i v tomto výroku“ potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.639,- Kč k rukám advokáta prof. JUDr. Miroslava Běliny. Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že s ohledem na skutečnost, že Územní pracoviště České Budějovice Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových je nepochybně (jak vyplývá z ustanovení § 14 zákona č. 201/2002 Sb. i organizačního řádu žalované) „vnitřní organizační jednotkou úřadu dle § 33 odst. 3 zák. práce, resp. § 364 odst. 3 písm. c) zák. práce“, nelze pracovní poměr žalobce na pozici ředitele Územního pracoviště České Budějovice Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových po 1.1.2007 považovat „za založený pracovní smlouvou“, nýbrž nadále jde „i po 1.1.2007 o jmenovanou pracovní pozici“, a že proto „žalobce byl z funkce platně odvolán“. Protože žalovaná v souladu s ustanovením § 73 odst. 6 zák. práce navrhla žalobci další pracovní zařazení a nabídla mu dvě pracovní místa systemizovaná v rámci Územního pracoviště České Budějovice (pozici vedoucího oddělení pohledávek a IBV v odboru právních služeb a pozici právníka na odboru odloučené pracoviště Český Krumlov), která „dle pracovní náplně obě odpovídají jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci“, avšak žalobce obě nabízená místa bezdůvodně odmítl, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně o tom, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobci „dle § 52 písm. c) za použití § 73 odst. 6 zák. práce“ je platným právním úkonem. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítal, že napadený rozsudek „je opřen o špatnou aplikaci nového Zákoníku práce č. 262/2006 Sb., ve znění platném do 31.12.2007 (zejména § 33 odst. 3, § 73 a § 364/3) v kontextu se zněním zvláštního zákona č. 201/2002 Sb.“, o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ze zmíněných ustanovení podle názoru dovolatele vyplývá, že, „pokud jde o okruh vedoucích zaměstnanců, jejichž pracovní poměr se zakládá jmenováním, má přednost před úpravou v zákoníku práce zvláštní právní předpis“, jímž je v případě žalované zákon č. 201/2002 Sb., který upravuje toliko jmenování a odvoláváni generálního ředitele. Z toho dovozoval, že u vedoucích zaměstnanců Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jejichž pracovní poměr byl založen jmenováním před 1.1.2007, „se tento pracovní poměr změnil poté, co nový zákoník práce nabyl účinnosti, na pracovní poměr založený pracovní smlouvou“ s tím, že „jejich postavení vedoucích zaměstnanců se nezměnilo, zaměstnavatel je ale již nemůže jednostranně z funkce odvolat, ani oni nebudou moci jednostranně se funkce vzdát; ke změně bude moci dojít jen dohodou“. To však – jak zdůraznil – „neplatí pro generálního ředitele, jehož postavení, jmenování a odvolávání upravuje § 14 odst. 3 zákona č. 201/2002 Sb.“. Jestliže však soudy obou stupňů  v projednávané věci provedly jiný výklad, při němž odvolací soud navíc v rozporu se zásadou retroaktivity „účelově využil znění novely účinné od 1.1.2008“ (která pojem „organizační jednotka“ organizační složky státu nově nahradila pojmem „organizační útvar“), a posoudily jako jmenovanou funkci rovněž pozici ředitele Územního pracoviště České Budějovice zastávanou žalobcem, pak podle názoru dovolatele tím „rozšířili v rozporu s kogentním vymezením taxativní výčet jmenovaných vedoucích zaměstnanců dle § 33 odst. 3 zák. práce o další vedoucí (vnitřních) organizačních útvarů s jejich vertikálně podřízenými zaměstnanci“. Dovolatel rovněž namítal, že ze strany žalované nedošlo k „relevantní“ nabídce jiné práce, jestliže bylo žalobci nabídnuto místo vedoucího odděle