21 Cdo 5433/2014 – Nejvyšší soud

ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.5433.2014.1
Datum: 2015-09-02
Odstupné
Z rozhodnutí: Anotace:Žalobkyně se po bývalém zaměstnavateli domáhala zaplacení 80 002 Kč s příslušenstvím, neboť jí byla dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. b) zák. práce a žalobkyni tak s ohledem na použitý výpovědní důvod a dobu trvání pracovního poměru podle § 67 odst. 1 zák. práce vzniklo právo na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku, které jí mělo být vyplaceno spolu se mzdou za m…
21 Cdo 5433/2014 citace  Právní věta:Poskytnutím kompenzace podle ustanovení § 44b odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) přechází právo uchazeče o zaměstnání na odstupné pobírané podle ustanovení § 67 zák. práce až do výše vyplacené kompenzace na Úřad práce. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 9. 2015 Spisová značka:21 Cdo 5433/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.5433.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstupné Skončení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 52 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 § 44a předpisu č. 435/2004Sb. ve znění do 31.12.2013 § 44b předpisu č. 435/2004Sb. ve znění do 31.12.2013 § 67 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:3. 11. 2015 Publikováno ve sbírce pod číslem:61 / 2016 Anotace:Žalobkyně se po bývalém zaměstnavateli domáhala zaplacení 80 002 Kč s příslušenstvím, neboť jí byla dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. b) zák. práce a žalobkyni tak s ohledem na použitý výpovědní důvod a dobu trvání pracovního poměru podle § 67 odst. 1 zák. práce vzniklo právo na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku, které jí mělo být vyplaceno spolu se mzdou za měsíc srpen 2013, celkově tedy ve výši žalované částky. Zaměstnavatel však žalobkyni nic nezaplatil. Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyni vzniklo právo na mzdu a na odstupné ve výši 80 002 Kč, Úřad práce však vyplatil žalobkyni podle § 44b zákona č. 435/2004 Sb. kompenzaci ve výši 38 437 Kč, čímž v rozsahu odpovídajícím poskytnuté kompenzaci přešlo právo vymáhat finanční částku po zaměstnavateli na stát a v tomto rozsahu pak logicky zaniklo právo zaměstnance vymáhat po zaměstnavateli odstupné, protože nevyplacené odstupné mu bylo kompenzováno ze strany státu. Soud prvního stupně proto uložil zaměstnavateli, aby zaplatil žalobkyni 41 565 Kč s příslušenstvím a zamítl žalobu o zaplacení dalších 38 437 Kč s příslušenstvím. K odvolání žalobkyně odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o zamítnutí žaloby. Uvedl, že smyslem a účelem § 44b zákona č. 435/2004 Sb. je poskytnout uchazeči o zaměstnání prostředky pro dobu od skončení pracovního poměru do doby, kdy je možno začít vyplácet bývalému zaměstnanci podporu v nezaměstnanosti, tj. smysl a účel kompenzace je totožný s odstupným. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání k Nejvyššímu soudu, jemuž byla předložena otázka, zda má vliv na povinnost zaměstnavatele poskytnout bývalému zaměstnanci a nově uchazeči o zaměstnání evidovanému Úřadem práce odstupné podle § 67 zák. práce skutečnost, že Úřad práce poskytl uchazeči o zaměstnání kompenzaci podle § 44b zákona č. 435/2004 Sb. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5433/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Ing. Mgr. V. K., zastoupené JUDr. Petrem Wildtem, Ph.D., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů č. 1038/20, proti žalovanému Indra-Šebesta v.o.s. se sídlem v Brně, Čechyňská č. 361/16, IČO 26919877, jako insolvenčnímu správci dlužníka CZECH SALES ACADEMY - vyšší odborná škola a střední odborná škola s.r.o. se sídlem v Trutnově, Polská č. 367, IČO 25262190, o 80.002,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 274/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. srpna 2014 č.j. 26 Co 300/2014-53, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Trutnově dne 15.10.2013 domáhala, aby jí společnost CZECH SALES ACADEMY - vyšší odborná škola a střední odborná škola s.r.o. (dále též jen "dlužník") zaplatila 80.002,- Kč se "zákonným úrokem z prodlení z částky 80.002,-Kč od 21.9.2013 do zaplacení ve výši 8,05%". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že byla u dlužníka zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 3.6.2009 jako učitelka, že dne 26.6.2013 dostala výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. b) zákoníku práce a že její pracovní poměr u dlužníka skončil uplynutím výpovědní doby dnem 31.8.2013. Žalobkyni vzniklo - s ohledem na použitý výpovědní důvod a dobu trvání pracovního poměru - podle ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce právo na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku, které jí mělo být vyplaceno spolu se mzdou za měsíc srpen 2013 ve výplatním termínu dne 20.9.2013 v celkové výši 80.002,- Kč, dlužník však žalobkyni nic nezaplatil. Dlužník namítl, že právo žalobkyně na odstupné bylo již "částečně uspokojeno kompenzací od Úřadu práce ČR - Krajské pobočky v Hradci Králové", když jí bylo podle ustanovení § 44b zákona č. 435/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) vyplaceno 38.437,- Kč. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 23.4.2014 č.j. 9 C 274/2013-33 uložil dlužníku, aby zaplatil žalobkyni 41.565,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. od 21.9.2013 do zaplacení, žalobu o zaplacení dalších 38.437,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nejprve dovodil, že žalobkyni vzniklo právo na mzdu a na odstupné ve výši 80.002,- Kč, na jehož úhradu dlužník nic nezaplatil. Úřad práce však vyplatil žalobkyni podle ustanovení § 44b zákona č. 435/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) za dobu od 1.9.2013 do 30.11.2013 kompenzaci ve výši 38.437,- Kč, která má "zabezpečit hmotné potřeby zaměstnance, jemuž sice vzniklo právo na odstupné, ale odstupné mu nebylo v zákonem stanoveném termínu vyplaceno"; podle soudu prvního stupně kompenzace - i když to z ustanovení § 44b zákona č. 435/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) "explicitně nevyplývá" - má "nahradit nevyplacené odstupné" a "v rozsahu odpovídajícím poskytnuté kompenzaci přechází právo vymáhat finanční částky po zaměstnavateli na stát a v tomto rozsahu pak logicky zaniká právo zaměstnance vymáhat po zaměstnavateli odstupné, protože nevyplacené odstupné mu bylo kompenzováno (nahrazeno) ze strany státu". Názor žalobkyně, podle něhož "poskytnutí kompenzace Úřadem práce nemá na povinnost zaměstnavatele zaplatit zaměstnanci odstupné v plné výši žádný vliv", soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že by poskytnutí kompenzace vedlo "ke zvýhodnění zaměstnanců, kterým by zaměstnavatel odstupné nevyplatil v řádném termínu a učinil tak až po té, co jim byla vyplacena kompenzace Úřadem práce, před těmi, kterým bylo toto odstupné řádně vyplaceno, neboť první z nich by dostali částku rovnající se kompenzaci od Úřadu práce vyplacenou dvakrát". Podle soudu prvního stupně nemůže obstát ani argumentace žalobkyně, podle níž "povinnost zaměstnavatele zaplatit státu zastoupenému Úřadem práce částku odpovídající poskytnuté kompenzaci i po zaplacení odstupného zaměstnanci je určitou formou sankce", neboť "ze zákona o zaměstnanosti nijak nevyplývá, že by povinnost zaměstnavatele zaplatit Úřadu práce částku odpovídající výši vyplacené kompenzace měla v případě zaměstnavatelů, který odstupné zaplatili, povahu sankce", "navíc taková sankce by postihovala ty zaměstnavatele, kteří zaměstnanci odstupné byť i opožděně zaplatili, naproti tomu by nepostihovala zaměstnavatele, kteří zaměstnanci odstupné nezaplatili vůbec". Žalobkyni proto náleží mzda a odstupné pouze ve zbývající části ve výši 41.565,- Kč. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5.8.2014 č.j. 26 Co 300/2014-53 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o zamítnutí žaloby a o náhradě nákladů řízení a rozhodl, že dlužníku se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává. Odvolací soud se ztotožnil "s výkladem zaujatým soudem prvního stupně" s tím, že "jeho odůvodnění a výklad příslušných norem soukromého a veřejného práva považuje za úplné, přesvědčivé a plně na něj odkazuje, neboť má za to, že tímto výkladem bylo dosaženo spravedlivého uspořádání a právě pro dosažení spravedlnosti a nikoliv formální správnosti má být zákon vykládán a dotvářen". Odvolací soud zdůraznil, že smyslem a účelem ustanovení § 44b zákona č. 435/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) je "poskytnout uchazeči o zaměstnání prostředky pro dobu od skončení pracovního poměru do doby, kdy je možno začít vyplácet bývalému zaměstnanci podporu v nezaměstnanosti, tj. smysl a účel kompenzace je totožný s odstupným",

Citovaná ustanovení

§ 263 (182/2006 Sb.)§ 265 (182/2006 Sb.)§ 331 (262/2006 Sb.)§ 52 (262/2006 Sb.)§ 67 (262/2006 Sb.)§ 451 (40/1964 Sb.)§ 44b (435/2004 Sb.)§ 10a (99/1963 Sb.)§ 229 (99/1963 Sb.)§ 236 (99/1963 Sb.)§ 237 (99/1963 Sb.)§ 240 (99/1963 Sb.)