21 Cdo 5557/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5557/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 7. 2016 Spisová značka:21 Cdo 5557/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5557.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 52 písm. e) předpisu č. 262/2006Sb. § 42 odst. 1 předpisu č. 373/2011Sb. § 44 předpisu č. 373/2011Sb. § 55 odst. 1 předpisu č. 373/2011Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 9. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5557/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Pavlem Pernickým, advokátem se sídlem v Sušici, Nábřeží Karla Houry č. 180, proti žalované Sušické lesy a služby, s.r.o. se sídlem v Sušici II, Na Hrázi č. 270, IČO 26358450, zastoupené JUDr. Slavomírem Vlachem, advokátem se sídlem v Sušici, Nuželická č. 60, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 174/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. srpna 2015 č.j. 61 Co 244/2015-113 takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. března 2015 č.j. 7 C 174/2014-70 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 25.4.2014 žalovaná sdělila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Důvod výpovědi spatřovala v tom, že žalobce na základě lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci MUDr. Kateřiny Nové ze dne 17.4.2014 dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost "z příčiny obecného onemocnění k pracovnímu zařazení řidič, údržbář". Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne 30.6.2014 (a doplněnou dne 20.10.2014) domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 31.3.1994 (ve znění dohody o změně pracovní smlouvy na pracovní smlouvu na dobu neurčitou ze dne 13.5.2005) jako "řidič, údržbář", že v souvislosti s výkonem pracovní činnosti se začal jeho zdravotní stav zhoršovat a že v době od 21.1.2013 do 15.9.2013 byl v dlouhotrvající pracovní neschopnosti. Dne 24.9.2013 vydala MUDr. Kateřina Nová "písemnou zprávu s výsledkem neschopen výše uvedené práce, to je řidič, obsluha nakladače, řidič nákladního a užitkového automobilu, pomocné práce při úklidu a údržbě města", ve které bylo na návrh žalobce změněno pracovní zařazení v souladu s pracovní smlouvou "řidič, údržbář" a uvedeno, že žalobce "pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost". Dne 17.4.2014 MUDr. Kateřina Nová vydala nový lékařský posudek, podle kterého žalobce "pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost z příčiny obecného onemocnění". Žalobce podal návrh na přezkum tohoto posudku, neboť v něm nebyla výslovně uvedena příčina, pro kterou pozbyl zdravotní způsobilosti k výkonu práce; k návrhu na přezkum MUDr. Kateřina Nová uvedla, že "trvá na svém závěru a nevidí důvod k přezkoumání posudku", čímž došlo k porušení práva žalobce "na přezkoumání lékařského posudku, který nebyl v zákonné lhůtě postoupen příslušnému správnímu orgánu", a takovýto posudek "nemůže být podkladem pro výpověď", kterou žalobce převzal dne 28.4.2014. Žalovaná namítala, že lékařský posudek ze dne 17.4.2014 uvádí jako příčinu pozbytí způsobilosti dlouhodobě konat dosavadní práci "obecné onemocnění", což vylučuje použití výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce. Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 10.3.2015 č.j. 7 C 174/2014-70 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 18.882,- Kč k rukám advokáta JUDr. Slavomíra Vlacha. Po provedeném dokazování dovodil, že, byl-li ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 28.4.2014 výpovědní důvod skutkově vymezen tak, že "žalující zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost z příčiny obecného onemocnění a výpověď byla dána v souladu s ustanovením § 52 písm. e) zákoníku práce s přímým odkazem na závěry lékařského posudku ze dne 17.4.2014", pak je toto vymezení zcela "dostačující a nezaměnitelné s jiným důvodem", a že námitka žalobce, že "jak posudková lékařka, tak i správní orgán nedodržely zákonem předpokládané lhůty pro vyřízení návrhu na přezkoumání posudku", nemůže mít vliv na platnost samotného posudku, neboť tento nabývá účinnosti dnem jeho prokazatelného předání žalobci, tedy dnem 17.4.2014. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12.8.2015 č.j. 61 Co 244/2015-113 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.318,75 Kč k rukám advokáta JUDr. Slavomíra Vlacha. Dovodil, že při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, je třeba vycházet z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovněprávních služeb a z rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, jen tehdy, "mají-li všechny stanovené náležitosti a nevzniknou-li žádné pochybnosti o jejich správnosti". Protože lékařský posudek ze dne 17.4.2014 vydaný MUDr. Kateřinou Novou obsahoval veškeré náležitosti a protože přes poučení poskytnuté mu soudem podle ustanovení § 118a odst.3 občanského soudu řádu žalobce "neoznačil veškeré právně významné důkazy k prokázání svého tvrzení, že výpověď daná mu zaměstnavatelem dne 28.4.2014 v návaznosti na závěry lékařského posudku ze dne 17.4.2014 je neplatná", odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně v tom, že u žalobce byl dán výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že soudy obou stupňů nesprávně vyložily ustanovení § 44 odst. 4 písm. a) zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, když "zaměnily právní účinky lékařského posudku vzhledem ke zdravotnímu stavu zaměstnance s právními účinky vzhledem k pracovně právním účelům, resp. zákoníku práce", neboť zákon č. 373/2011 Sb. "omezuje platnost vydaného lékařského posudku na 90 dnů a, pokud není v této lhůtě lékařský posudek postoupen správnímu orgánu nebo v této lhůtě správní orgán nerozhodne, jak se stalo v tomto případě, lékařský posudek "ztratí platnost a přestane být způsobilým podkladem pro výpověď z pracovního poměru". Žalobce dovozuje, že předmětná výpověď z pracovního poměru nemůže být platná, neboť, odvolává-li se zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru na příslušný lékařský posudek, musí být v lékařském posudku "výslovně uvedeno nebo z něho musí bez pochybností vyplývat, co bylo příčinnou ztráty zdravotní způsobilosti dotčeného zaměstnance", což v jeho případě nebylo splněno. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolaní žalobce zamítl. Protože příčinou dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti žalobce bylo "obecné onemocnění", nepřipadal v úvahu výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce a "skutečnost, že žalobce proti lékařskému posudku podal návrh na přezkoumání, neměla na platnost posudku odkladný účinek podle ustanovení § 46 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb.". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době po 1.1.2014 podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2014 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena