22 Cdo 140/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 140/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 11. 2023 Spisová značka:22 Cdo 140/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.140.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společné jmění manželů Relativní neúčinnost (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 737 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 140/2023-200 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně CLIMART s.r.o., IČO 27845061, se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Bivojova 872/11, zastoupené Mgr. Markétou Rájeckou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 42, proti žalované M. V., zastoupené JUDr. Michalem Morawskim, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 9, o určení neúčinnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 22 C 65/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2022, č. j. 21 Co 89/2022-164, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2022, č. j. 21 Co 89/2022-164, a rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 17. 12. 2020, č. j. 22 C 65/2021-127, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 5. 2022, č. j. 22 C 65/2021-152, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení. Odůvodnění: Řízení předcházející vydání rozsudku napadeného dovoláním: 1. Okresní soud Praha-východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 12. 2021, č. j.  22 C 65/2021-127, ve znění opravného usnesení ze dne  12. 5. 2022, č. j. 22 C 65/2021-152, rozhodl, že žaloba s návrhem, aby soud určil, že právní jednání žalované a dlužníka M. V., spočívající v uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 21. 2. 2017, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k pozemku parc. č. st. XY, o výměře 114 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba v obci XY čp. XY a k pozemku parc. č. XY, o výměře 336 m2, zahrada, to vše v k. ú. XY, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY na listu vlastnictví č. XY, na žalovanou, je vůči žalobkyni právně neúčinné, se zamítá.  Rozhodl též o nákladech řízení. 2. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 8. 2022, č. j. 21 Co 89/2022-164, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 3. Žalobkyně se domáhala určení, že právní jednání žalované a dlužníka M. V. spočívající v uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“) ze dne 21. 2. 2017, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k nemovitostem uvedeným výše (dále též jen „předmětné nemovitosti“), na žalovanou, je vůči ní právně neúčinné. 4. Žalovaná byla do 27. 4. 2017 manželkou M. V., vůči němuž má žalobkyně pravomocnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 1 624 887 Kč s příslušenstvím, přiznanou jí rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 7. 2020, č. j. 12 C 103/2018-284, který nabyl právní moci dne 30. 12. 2020 a vykonatelnosti dne 5. 1. 2021. Manželství M. V. a žalované bylo rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 3. 2017, č. j. 7 C 57/2017-11, který nabyl právní moci 19. 4. 2017. Dne 21. 2. 2017 uzavřel M. V. s žalovanou dohodu o vypořádání SJM (vzali na vědomí, že dohoda nabývá účinnosti jen za podmínky pravomocného rozvodu manželství) podle které přešly předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované, právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni 28. 4. 2017. Tyto nemovitosti byly jediným hodnotným majetkem M. V., ze kterého mohla být pohledávka žalobkyně uspokojena. Dobytnost pohledávky věřitele se tudíž zhoršila, neboť doposud společná věc se transformovala na výhradní majetek nedlužící manželky. K uzavření dohody o vypořádání SJM došlo bezprostředně poté, kdy M. V. jako dlužník přestal splácet svůj dluh u žalobkyně. Žalované – manželce dlužníka, osobě právně vzdělané, musel být tento úmysl dlužníka znám. 5. Žalobkyně dne 25. 5. 2017 učinila vůči žalované oznámení věřitele o výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání podle § 593 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalované bylo doručeno prostřednictvím notářky Mgr. Šárky Otipkové. 6. Soud prvního stupně posoudil žalobu na určení neúčinnosti dohody o vypořádání SJM podle § 737 odst. 1 o. z., nikoliv podle obecných ustanovení o relativní neúčinnosti (§ 589 a násl. o. z.). 7. Soud prvního stupně považoval za rozhodné, že dne 21. 2. 2017 uzavřeli žalovaná a M. V. dohodu o vypořádání SJM, na jejímž základě byla žalovaná zapsána jako vlastnice předmětných nemovitostí s právními účinky zápisu k 28. 4. 2017, a že M. V. byl v soudním řízení zavázán k plnění částky výše uvedené ve prospěch žalobkyně. Sporným byl úmysl krátit věřitele, ten by však soud, jak uvedl, hodnotil, pokud by věc právně posuzoval v režimu § 590 o. z., nikoliv v režimu § 737 o. z. 8. Soud prvního stupně též konstatoval, že § 589 a násl. o. z. jsou z hlediska podstaty právního institutu adekvací § 42a zákona č.  40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) a § 737 o. z. je adekvací § 150 odst. 2 obč. zák. Tyto právní instituty jsou však koncipovány odlišně. Soud odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 71 Co 50/2015 (publikováno v ASPI), a z něho dovodil, že nárok podle § 737 odst. 1 o. z. je samostatným právním institutem, nicméně je – za použití analogické aplikace § 589 o. z. - nutné, aby existovalo vykonatelné soudní rozhodnutí, což je v posuzovaném případě splněno. Podmínky pro uplatnění § 590 o. z. se tak na tuto věc nevztáhnou. Neúčinnost zde nastává přímo ze zákona, je-li tu vykonatelná pohledávka, dohoda o vypořádání SJM a je-li právo třetí osoby dotčeno, tzn. je-li věřitel dohodou krácen. 9. Soud prvního stupně uzavřel, že za situace, kdy předmětem dohody je nemovitá věc zapisovaná do veřejného seznamu, dohoda nabývá účinků týkajících se k této nemovité věci zápisem do veřejného seznamu, tedy 28. 4. 2017. Ke dni vzniku závazku manžela, k němuž lze vztáhnout § 737 o. z., tak existoval majetek, z nějž mohl být prokázaný nárok žalobkyně uspokojen, tedy právo žalobkyně bylo vypořádáním dotčeno. Vypořádání SJM učiněné mezi žalovanou a M. V. je tak vůči žalobkyni neúčinné. 10. Žalovaná však vznesla námitku promlčení, kterou soud shledal důvodnou. Právo domáhat se relativní neúčinnosti podle § 737 odst. 1 o. z. je právem, které se promlčuje. Dále vyložil, že podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, přičemž právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Právní účinky zápisu do katastru nemovitostí napadené dohody nastaly k 28. 4. 2017, zápis byl proveden 28. 5. 2017, a tohoto dne se mohla žalobkyně dozvědět o rozhodné okolnosti. Podle § 629 odst. 1 o. z. je promlčecí lhůta tříletá. Pokud byla žaloba podána u soudu dne 4. 2. 2021, nárok je promlčen. Proto žalobu zamítl. 11. Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, „přitakal“ skutkovým závěrům a právnímu posouzení věci soudem prvního stupně. Vyložil institut odpůrčího práva podle § 589 a násl. o. z. a dodal: „Naproti tomu § 737 o. z. je zaměřen na ochranu práv třetích osob v souvislosti s vypořádáním zaniklého, zrušeného nebo zúženého SJM. V odstavci 1 je založena obecná možnost ochrany třetí osoby dotčené vypořádáním. Ustanovení je použitelné pro všechny případy, kdy je vypořádáním dotčeno jakékoliv právo jakékoliv třetí osoby a svojí obecností dopadá na všechny případy vypořádání. Právo třetí osoby by tak nemělo být dotčeno ani při vypořádání na základě rozhodnutí soudu, ale ani tehdy, dojde-li k vypořádání na základě nevyvratitelné domněnky vymezené v § 741 o. z. Pokud bylo právo třetí osoby vypořádáním dotčeno, může se domáhat, aby soud určil, že vypořádání je vůči ní neúčinné. Právo na stanovení neúčinnosti podléhá promlčení v obecné promlčecí lhůtě. Třetí osoba musí v rámci uplatnění práva unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní zejména ohledně skutečnosti, jaké její existující právo bylo vypořádáním dotčeno a jakým způsobem. Na rozdíl od úpravy odporovatelnosti podle § 589 a násl. o. z. není podstatné, zda k dotčení práva třetí os