22 Cdo 1720/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1720/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 7. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1720/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1720.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana vlastnictví Imise Dokazování Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 1013 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 127 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.09.2011 § 132 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.04.1964 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:7. 8. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.10.2025 29.10.2025II.ÚS 3191/25 II.ÚS 3192/25 Martin Smolek Martin Smolek Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1720/2025-561 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) L. B., b) M. S., obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Srbem, advokátem se sídlem v Praze 4, Klausova 2541/15, proti žalovaným 1) Gastro Group Kolkovna s.r.o., IČO 24670332, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 44/2, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, 2) P. H., 3) L. A. H., oběma zastoupeným Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, o zdržení se rušení hlukem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 190/2017, o dovolání všech žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2024, č. j. 18 Co 269/2022-503, takto: I. Dovolání se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. V posuzované věci se Nejvyšší soud zabýval právními otázkami spojenými s rozhodnutím, zda rušení žalobců hlukem z provozovny žalované 1) nacházející se v nemovitosti ve spoluvlastnictví žalovaných 2) a 3) představuje relevantní imisi z hlediska soukromého práva ve smyslu § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). I. Dosavadní průběh řízení 2. Žalobci se domáhají uložení povinnosti žalovaným, aby se zdrželi rušení žalobců hlukem, který pochází z provozovny označené jako „zařízení veřejného stravování 'restaurace s barem' XY", umístěné v domě č. p. XY, který je součástí pozemku p. č. XY v k. ú. XY, vše zapsáno na LV č. XY pro k. ú. XY, a to v míře přesahující 25 dB v době od 22:00 do 6:00 ve vnitřním prostoru jednotky žalobců č. XY, zapsané na LV č. XY pro k. ú. XY, která se nachází ve 2. patře budovy č. p. XY, umístěné na pozemku p. č. XY v k. ú. XY. 3. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 10. 2021, č. j. 22 C 190/2017-200, žalobu zamítl (výrok I a II), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III a IV) a o vrácení zálohy zaplacené žalobci na vypracování znaleckého posudku (výrok V). 4. Městský soud v Praze (dále jen jako „odvolací soud“), vázán rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023, č. j. 22 Cdo 1754/2023-380, kterým Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022, č. j. 18 Co 269/2022-271, rozsudkem ze dne 11. 12. 2024, č. j. 18 Co 269/2022-503, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovaným povinnost zdržet se rušení žalobců hlukem, který pochází z provozovny označené jako „zařízení veřejného stravování 'restaurace s barem' XY", umístěné v domě č. p. XY, který je součástí pozemku p. č. XY v k. ú. XY, to vše zapsáno na LV č. XY pro k. ú. XY, a to v míře přesahující 25 dB v době od 22:00 do 6:00 ve vnitřním prostoru jednotky žalobců č. XY, zapsané na LV č. XY pro k. ú. XY, která se nachází ve 2. patře budovy č. p. XY, umístěné na pozemku p. č. XY v k. ú. XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých před soudy všech stupňů účastníkům řízení a státu (výroky II–IV). 5. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že hluk z provozovny žalované 1) označené jako „zařízení veřejného stravování 'restaurace s barem' XY", umístěné v domě č. p. XY, který je součástí pozemku p. č. XY v k. ú. XY, to vše zapsáno na LV č. XY pro k. ú. XY [který je v rovnodílném spoluvlastnictví žalovaných 2) a 3)], přesahuje v době od 22:00 do 6:00 ve vnitřním prostoru jednotky žalobců č. XY, zapsané na LV č. XY pro k. ú. XY, která se nachází ve 2. patře budovy č. p. XY, umístěné na pozemku p. č. XY v k. ú. XY, maximální hladinu hluku z reprodukované hudby stanovenou příslušnými veřejnoprávními předpisy pro vnitřní prostory v nočních hodinách (odkázal přitom na § 30 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 11 odst. 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů). 6. Tyto skutečnosti vzal za prokázané především na základě protokolu č. 110043/2024 ze dne 31. 10. 2024 vypracovaného Zdravotním ústavem se sídlem v Ústí nad Labem, tedy odborného vyjádření orgánu veřejné moci. Z tohoto protokolu se podává, že Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem provedl měření hladiny hluku v nemovitosti žalobců v noci z 11. na 12. 10. 2024 a v noci z 25. na 26. 10. 2024. Při obou těchto měření překročil hluk pocházející z provozovny žalované 1) příslušný veřejnoprávní limit ve výši 25 dB. 7. Odvolací soud zohlednil rovněž protokol o zkoušce ze dne 6. 6. 2017 a protokol o zkoušce ze dne 14. 10. 2022, které provedl J. K. I z těchto měření vyplynulo, že jsou v nemovitosti žalobců překračovány veřejnoprávní limity stanovené pro hladinu hluku ve vnitřním prostoru z reprodukované hudby v nočních hodinách. Přihlédl také ke svědecké výpovědi J. K. a J. V., vlastníka bytu nacházejícího se v sousední nemovitosti. 8. Pro účely tohoto řízení byl rovněž vypracován znalecký posudek Ing. Ondřejem Smržem č. 030204/2024 ze dne 22. 7. 2024. Při měřeních provedených tímto znalcem v noci z 21. 6. na 22. 6. 2024 a v noci z 28. 6. na 29. 6. 2024 nebyla v nemovitosti žalobců překročena maximální hladina hluku z reprodukované hudby stanovená příslušnými veřejnoprávními předpisy pro vnitřní prostory v nočních hodinách. K těmto zjištěním odvolací soud poznamenal, že jelikož byli žalovaní informováni, že v příslušném časovém intervalu dojde k měření hladiny hluku pro účely vypracování znaleckého posudku, nelze vyloučit, že po stanovenou dobu upravili hlasitost hudební produkce. Následně mohli opět hlasitost zvýšit, čemuž nasvědčují měření provedená Zdravotním ústavem se sídlem v Ústí nad Labem. Měření provedená Zdravotním ústavem se sídlem v Ústí nad Labem se totiž uskutečnila zcela bez vědomosti žalovaných a po uplynutí doby, ve které měla proběhnout měření pro účely vypracování znaleckého posudku. 9. Odvolací soud proto uzavřel, a to především na základě odborného vyjádření Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem, že v nemovitosti žalobců dochází v době od 22:00 do 6:00 v důsledku činnosti žalované 1) k překročení veřejnoprávních limitů pro hladinu hluku. 10. Vyložil také, že rušení hlukem z provozovny žalované 1) představuje obtěžování žalobců nad mírou přiměřenou místním poměrům. Poznamenal, že žalobci nežijí v „diskotékové ulici“, v níž by se běžně nacházely restaurace či bary otevřené do brzkých ranních hodin. Rušení žalobců hlukem podstatně omezuje obvyklé užívání jejich nemovitosti. 11. Na základě uvedeného uzavřel, že hluk pocházející z provozovny žalované 1) v době od 22:00 do 6:00 v míře přesahující 25 dB představuje relevantní imisi ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. Proto žalobě vyhověl a žalovaným [žalované 1) jakožto přímé rušitelce a žalovaným 2) a 3) jako spoluvlastnicím nemovitosti, v níž se provozovna nachází] uložil povinnost se tohoto rušení zdržet. II. Dovolání žalovaných a vyjádření žalobců 12. Proti rozsudku odvolacího soudu podává dovolání samostatně žalovaná 1) a společně žalované 2) a 3). 13. Žalovaná 1) opírá přípustnost dovolání o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a namítá v něm nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 14. Žalovaná 1) předně nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, který při zjišťování hladiny hluku nevyšel ze znaleckého posudku vypracovaného Ing. Ondřejem Smržem, ale z jiných důkazů provedených v řízení (především z odborného vyjádření Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem). Pokud měl soud pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku, měl zadat revizní znalecký posudek. Neučinil-li tak, je jeho postup v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího