22 Cdo 1919/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1919/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 6. 2024 Spisová značka:22 Cdo 1919/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.1919.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Vady řízení Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 237 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.01.2013 § 241a odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 30.09.2017 § 154 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění od 01.04.1964 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1919/2023-470 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Potis pactores a.s., IČO 27819639, se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, zastoupené JUDr. Radkem Závodným, advokátem se sídlem v Olomouci, Litovelská 1340/2, proti žalovanému M. V., zastoupenému Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 11, o vydání movitých věcí, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 6 C 298/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 12. 2022, č. j. 23 Co 139/2021-427, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala vydání plachtové skladovací haly a „mobilního“ kontejneru, které se nacházejí na pozemcích žalovaného a které měla nabýt kupními smlouvami uzavřenými v únoru a v květnu 2019. 2. Okresní soud ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 3. 2021, č. j. 6 C 298/2019-193, zamítl žalobu o vydání plachtové skladovací haly s hliníkovou konstrukcí o rozměru 50 m x 20 m a mobilního kontejneru (sociální) inventární číslo 74040, nacházejících se v areálu XY na adrese XY a pozemku p. č. XY v katastrálním území XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II a III). 3. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 12. 2022, č. j. 23 Co 139/2021-427, potvrdil výrok I rozsudku soudu prvního stupně v tomto znění: Žaloba o vydání věcí, nacházejících se v areálu XY, a to plachtové skladovací haly s hliníkovou konstrukcí o rozměru 50 m x 20 m na pozemku st. p. č. XY v katastrálním území XY a mobilního kontejneru (sociální) inventární číslo 74040 na pozemku st. p. č. XY v katastrálním území XY, se zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III a IV rozsudku odvolacího soudu). 4. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že věci, jejichž vydání se žalobkyně domáhá, jsou stavbami, které nejsou ani dočasné ani samostatné, a tvoří tak součást pozemku žalovaného. Vycházel přitom také ze zjištění, že jako součást pozemků jsou stavby, které byly umístěny na pozemek na podzim roku 2015 a Městským úřadem v Litomyšli dodatečně povoleny v září 2020, zapsány v katastru nemovitostí. Řízení o dodatečném povolení staveb probíhalo od roku 2016, kolaudační rozhodnutí bylo vydáno v červnu 2021. Stavby byly na pozemky umístěny se souhlasem tehdejší vlastnice, tento souhlas směřoval k trvalému umístění staveb. Stavby vznikly společnou činností tehdejší vlastnice pozemků, S. D., a jejího tehdejšího přítele J. R., který se aktivně zúčastnil jejich zabudování do pozemku a jako zástupce vlastnice pozemku se také účastnil stavebního řízení o dodatečném povolení staveb, také on projevil vůli, že půjde o stavby trvalé. Skladovací hala i sanitární kontejner jsou se zemí pevně spojeny betonovým základem, který neumožňuje oddělení staveb od země bez porušení jejich konstrukce, a to přestože betonový základ není umístěn do nezámrzné hloubky (80 cm). Příslušné stavební orgány shledaly provedení staveb včetně betonových základů za dostatečné. Ve skladovací hale je rozvod elektřiny pro osvětlení jezdecké plochy a rozvody vody pro skrápění jezdecké plochy, sanitární kontejner je napojen na rozvod vody a elektřiny a je k němu připojena jímka k vyvážení. 5. Stavby proto odvolací soud podle § 506 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) považoval za součást pozemku žalovaného. II. Dovolání 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, kterým napadá rozsudek odvolacího soud v celém rozsahu. 7. Přípustnost dovolání shledává v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky „hmotného a procesního“ práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu a která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, a to při posouzení, zda plachtová hala a mobilní kontejner jsou movitými věcmi či součástí pozemků parc. č. st. XY a parc. č. st. XY v katastrálním území XY, na kterých se nacházejí. 8. Má za to, že právní otázku, zda pro posouzení toho, zda věc, jejíhož vydání se žalobce domáhá, je věcí movitou či nemovitou, je rozhodný okamžik, kdy mělo vlastnické právo žalobci či jeho právnímu předchůdci vzniknout, změnit se či zaniknout, posoudil odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. 9. Dle názoru žalobkyně je pro posouzení povahy kontejneru stěžejní stav v době nabytí jejího vlastnického práva, nejpozději však okamžik zahájení řízení, kterým se vydání věcí domáhá. Tam, kde rozsudek deklaruje právo nebo povinnost účastníků (tedy např. povinnost věc vydat) se § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) neuplatní. Rozhodný okamžik je tedy třeba posuzovat z pohledu hmotněprávního, nikoli procesního. Posouzením ke dni stavu v době rozhodnutí se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1607/2007. Betonový základ kontejneru byl sice zjištěn, ale musel vzniknout až po 10. 7. 2020, kdy ohledání provedl soud prvního stupně, a tedy nikoli stavební činností původní žalované, jak dovodil odvolací soud. U plachtové haly znalec zjistil, že skrz betonové základy prochází ocelový trn, což dle dovolatelky dokládá, že k zabetonování došlo dodatečně, což připouští i žalovaná, základy dle znalce nenaplňují základní parametry normy ČSN. 10. Za právní otázku dosud neřešenou považuje dovolatelka otázku, zda žalobci zanikne bez dalšího nárok na vydání movité věci, upevní-li žalovaná strana takovou věc v průběhu řízení ke svému pozemku tak, že ji nebude již možné „prostě a jednoduše naložit a odvézt“, a zda žalovaná strana tímto způsobem nabude vlastnické právo k věci. Takový postup žalované nemůže dle názoru dovolatelky požívat právní ochrany. 11. Odvolacímu soudu dále vytýká, že se nezabýval možností odstranění obou věcí z pozemku bez porušení jejich podstaty a mírou jednoduchosti takového odstranění; připomíná, že je třeba vždy zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem práv a povinností (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3259/2018). Závěr odvolacího soudu, že betonový základ neumožňuje jednoduché oddělení obou staveb od země bez porušení jejich konstrukce, nemá dle dovolatelky podklad v provedeném dokazování, odůvodnění se pak věnuje jen plachtové hale, ne mobilnímu kontejneru. Není rovněž zřejmé, proč soudy považují připojení mobilního kontejneru k jímce a rozvodům na pozemku za připojení pevné ve smyslu § 506 odst. 1 a § 498 odst. 1 o. z. Judikaturu, na kterou odvolací soud odkázal, považuje za nepřiléhavou. Úvahy odvolacího soudu označuje za velmi zjednodušené a nedostatečné, závěry týkající se plachtové haly jsou zcela automaticky aplikovány i na mobilní kontejner, jde tedy o úvahy zcela zjevně nepřiměřené. Nejde ani o hraniční případ, neboť obě věci jsou už z povahy movité. Možné betonové základy považuje dovolatelka maximálně za tzv. připevnění, které bez dalšího nečiní z této věci její součást, a nikoli upevnění. Poukazuje dále na rozpory v provedených důkazech. 12. Dodává, že odvolací soud nerozhodl o jejím návrhu na vstup nové žalobkyně, na kterou movité věci převedla, do řízení dle § 107a o. s. ř. 13. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 14. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud neby