22 Cdo 2586/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2586/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 1. 2023 Spisová značka:22 Cdo 2586/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2586.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Předkupní právo Dotčené předpisy:o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2586/2022-362 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Farmy Bratřejov, s. r. o., identifikační číslo osoby 07060548, se sídlem v Bratřejově 253, zastoupené JUDr. Miroslavou Hořínkovou, advokátkou se sídlem Zašová 712, proti žalovanému J. K., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Alešem Dufkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, K Pasekám 2984/45, o nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 429/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 9. 6. 2022, č. j. 58 Co 236/2021-341, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 9. 6. 2022, č. j. 58 Co 236/2021-341, a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 9. 2021, č. j. 38 C 429/2018-310, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud ve Zlíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 9. 2021, č. j. 38 C 429/2018-310, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu o prodeji pozemku par. č. XY v k. ú. XY za kupní cenu 295 000 Kč ve znění, které tvoří přílohu a součást rozsudku; ve výroku rozhodnutí uvedl, že „žaloba je zamítnuta v části, v níž byla odůvodněna předkupním právem k uvedenému pozemku, pokud byl zastavěn požární nádrží“. Dále soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 6. 2022, č. j. 58 Co 236/2021-341, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně uplatňuje nárok ze zákonného předkupního práva (§ 3056 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – „o. z.“) vůči žalovanému, který podle jejího tvrzení koupil předmětnou nemovitost při porušení jejího předkupního práva. V průběhu řízení vyšlo najevo, že pozemek byl zakoupen z prostředků žalovaného a jeho manželky. Žalobkyně však setrvala na tom, že žalobu podává jen proti žalovanému, který je jako výlučný vlastník evidován v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně pak žalobu zamítl proto, že „žalobkyně i po zjištění, že nabyvatelem vlastnického práva k uvedenému pozemku není pouze žalovaný, ale i jeho manželka, odmítla zjevný nedostatek pasivní věcné legitimace postupem podle § 92 odst. 1 o. s. ř. napravit“; věc je tedy součástí společného jmění manželů („SJM“) a „žalovaný sám pak s tímto pozemkem nemůže bez souhlasu manželky nakládat (§ 714 o. z.)“. K tvrzení žalobkyně, že jedná na základě stavu evidovaného v katastru nemovitostí (§ 980 o. z.), uvedl, že v tomto ustanovení je upravena vyvratitelná domněnka, že je-li právo zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným stavem; tato domněnka však byla v řízení vyvrácena a je třeba vycházet ze skutečného právního stavu. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací pak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, přičemž vyšel z jeho věcně správných důvodů. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně („dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“); tvrdí, že „nastolené právní otázky nebyly doposud - alespoň tak to vyplývá ze zjištění dovolatelky - dovolacím soudem řešeny“. V textu dovolání se zabývá otázkami, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá – ty se vztahují k samotnému předkupnímu právu, o jeho (ne)existenci však soudy zamítavé rozhodnutí neopřely, jejich rozhodnutí tak na těchto otázkách nezávisí a nemohou být předmětem dovolacího přezkumu. Dovolatelka klade dovolacímu soudu tyto otázky, které, jak uvádí, nebyly doposud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny: 1) „Zda je při uplatnění práv z porušení zákonného předkupního práva podle přechodných ustanovení občanského zákoníku nezbytně nutné, aby žalobkyně uplatnila nárok žalobou na nahrazení projevu vůle v řízení, vedeném vůči vlastníku v katastru nemovitostí evidovaném, také i vůči manželce/manželu tohoto vlastníka, jestliže se jedná o nemovitou věc, která je v katastru evidována (zde pozemek) za situace, že manželka žalovaného v katastru nemovitostí jako vlastník evidována není, manželka žalovaného sama do řízení o nahrazení projevu vůle za celou dobu tohoto řízení nevstoupila, zjevně nemá o stav řízení zájem, nedeklaruje žádný právní zájem na výsledku věc, až doposud nepožádala o změnu zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí a zda lze žalobu na nahrazení projevu vůle zamítnout jen z procesních důvodů, pro které tak učinil soud I. stupně, tedy proto, že žalující strana nerozšířila okruh žalovaných okamžitě při jednání soudu dne 2. 9. 2022. 2) Zda byl učiněn spolehlivý důkaz o existenci majetkového práva manželky žalovaného pouze tím způsobem, jak se tomu stalo při jednání soudu dne 2. 9. 2021. Zda tedy nebylo rozhodováno o majetkové záležitosti nepřítomné osoby bez spolehlivě zjištěného stavu věci. 3) Zda je spravedlivé a odpovídá zásadám spravedlivého procesu, - jestliže byly věcné důkazní návrhy žalobkyně zamítnuty, a po konstatování žalovaného, že pozemek je ve společném jmění manželů, bylo žalující straně dán k rozmyšlení otázky, pro další vedení sporu tak zásadní a podle zjištění žalující strany v judikatuře dovolacího soudu doposud neřešené, zcela minimální časový prostor, pouze v rámci krátké přestávky při samotném jednání soudu, aniž by soud před přerušením jednání blíže specifikoval, jakým způsobem hodlá věc rozhodnout - jestliže se soud I. stupně nijak nevypořádal s důkazy, předloženými ve věci žalující stranou ohledně prokázání skutkových okolností případu - jestliže soud neposkytl k žádosti žalobkyně žalující straně časový prostor pro předložení náležitého geometrického plánu pro vymezení pozemku pod požární nádrží a k tomuto pozemku přináležející betonové ploše a s tím souvisejícího prostoru zpevněné plochy pro parkování hasicích vozidel, ač o toto právní zástupkyně žalobkyně žádala a v návaznosti na rozhodnutí NS ČR by takový geometrický plán měl být podkladem pro úpravu žalobního návrhu a pro další řízení ve věci (zpoždění při vyhotovení geometrického plánu bylo způsobeno několika důvody, mimo jiné z důvodů pandemie onemocnění SARS-COVID 19). 4) Zda vzniká či nevzniká pochybnost o nepodjatosti a nezávislosti soudu a spravedlivém postupu při dokazování, - jestliže úspěšného účastníka řízení (žalovaného) zastupuje místní politicky vlivná osobnost a současně - jestliže soud II. stupně sídlí v téže budově jako soud I. stupně a v témže statutárním městě, kde je právní zástupce úspěšného účastníka řízení místní politicky vlivnou osobností a současně - jestliže ve druhé fázi tohoto řízení, po rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 22 Cdo 1995/2020-170 kdy je předmětem sporu již jen otázka vzniku zákonného předkupního práva k části pozemku p. č. XY nacházející se pod stavbou požární nádrže a kdy soud při jednání soudu, svolaném do budovy soudu I. stupně na den 13. 7. 2021, z něhož se jednatel žalobkyně omluvil z vážných důvodů, náhle nařídil okamžité ohledání prostoru požární nádrže na místě samém, a to v nepřítomnosti procesní strany – konkrétně jednatele žalobkyně a na místě ohledání byly prováděny výslechy svědků náhodně se vyskytujících či operativně přivolaných na místo žalovanou stranou. 5) Zda lze při jednání soudu, z něhož se účastník řízení omluvil, nařídit bezprostředně po tomto jednání procesní úkon, spočívající v ohledání na místě, v areálu závodu žalobkyně, tak, že strany nejsou k tomuto ohledání předvolány v souladu s ust. § 130 odst. (2) o. s. ř. 6) Zda lze při takto nařízeném místním ohledání, v nepřítomnosti procesní strany, provádět výslechy svědků, kteří se nacházejí na místě, případně jsou operativně na místo ohledání přivoláni, provádět záznamy o neověřených tvrzeních zde náhodně přítomných osob a na jejich základě si pak činit úsudek o věci, případně stanovit další procesní opatření.“ Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně i odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovol