22 Cdo 2725/2017 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2725/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 12. 2017 Spisová značka:22 Cdo 2725/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.2725.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spoluvlastnictví Užitky (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1120 odst. 1 o. z. § 1139 odst. 1 o. z. § 1139 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 2. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2725/2017-628 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) M. H., b) Z. H., c) Š. H., všech zastoupených JUDr. Lubošem Kunou, advokátem se sídlem v Praze 4, Táborská 29, proti žalovaným 1) S. Ř., 2) A. Ř., 3) A. B., všem zastoupeným Mgr. Danielem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o určení užívání společného domu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 107/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2017, č. j. 22 Co 473/2016-609, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 6 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2016, č. j. 10 C 107/2010-561, ve výroku I. určil, že „žalobci budou v domě v obci P., který je součástí pozemku v k. ú. D., zapsaném na LV pro k. ú. D. Katastrálním úřadem pro P., katastrální pracoviště P., užívat byt v I. patře skládající se z kuchyně (o velikosti 19 m2), kuchyňského koutu (o velikosti 1,9 m2), obývacího pokoje (o velikosti 22,1 m2), čtyř ložnic (o velikostech 13,5 m2, 16,1 m2, 17 m2 a 17,6 m2), koupelny (o velikosti 3,2 m2), koupelny spojené se záchodem (o velikosti 6,5 m2), dvou záchodů (o velikostech 1,6 m2 a 1 m2), dvěma komorami (o velikostech 0,8 m2 a 3,3 m2), spolu se třemi terasami (o velikostech 14,5 m2, 17,2 m2 a 17,2 m2), balkónem (o velikosti 5 m2), oboje přístupné z I. patra a sklepem v suterénu, označeném pod č. 7 plánku, který tvoří přílohu rozsudku (o velikosti 13,7 m2), a dále byt v podkroví skládající se z kuchyně (o velikosti 6 m2), dvou ložnic (o velikostech 16,2 m2 a 24,5 m2), koupelny (o velikosti 3,4 m2), záchodu (o velikosti 1,6 m2), komory (o velikosti 1,6 m2) a chodby (o velikosti 6,1 m2), spolu se sklepem v suterénu, označeným v plánku, který tvoří přílohu rozsudku (o velikosti 4 m2). Dále ve výroku II. určil, že „žalovaní budou v domě v obci P., který je součástí pozemku v k. ú. D., zapsaném na LV pro k. ú. D. Katastrálním úřadem pro P., katastrální pracoviště P., užívat byt v suterénu skládající se z kuchyně (o velikosti 12,9 m2), dvou pokojů (o velikostech 15,3 m2 a 19,5 m2), záchodu (o velikosti 1,2 m2), spolu se sklepem v suterénu, označeným pod č. 11 v plánku, který tvoří přílohu rozsudku (o velikosti 7,9 m2), dále byt v přízemí skládající se z kuchyně a jídelny (o velikosti 18,7 m2), obývacího pokoje (o velikosti 16,1 m2), ložnice (o velikosti 9,6 m2), koupelny a záchodu (o velikosti 6,5 m2), spolu se sklepem v suterénu, označeným pod č. 10 v plánku, který tvoří přílohu rozsudku (o velikosti 7,9 m2), dále byt v přízemí skládající se z kuchyně (o velikosti 18,9 m2), obývacího pokoje (o velikosti 29,1 m2), dvou ložnic (o velikostech 21,1 m2, 19,5 m2), koupelny a záchodu (o velikosti 5,7 m2), komory (o velikosti 2,2 m2), předsíně (o velikosti 13,5 m2) a chodby (o velikosti 4 m2), spolu s terasou (o velikosti 54,7 m2), přístupnou z přízemí a spolu se sklepem v suterénu, označeným v plánku, který tvoří přílohu rozsudku (o velikosti 7,6 m2). Dále soud prvního stupně rozhodl, že společně budou účastníci užívat ostatní prostory domu v obci P., který je součástí pozemku v k. ú. D., zapsaném na LV pro k. ú. D. Katastrálním úřadem pro P., katastrální pracoviště P. (výrok III.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a výroky V. a VI. byla žalobcům a žalovaným (pro každou z procesních stran) uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit v obecné pariční lhůtě náklady řízení státu ve výši 25 175,70 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci a) a b) jsou manželé a žalobce c) je jejich syn, vystupují jako spoluvlastníci ve shodě a jejich spoluvlastnické podíly činí ½ ve vztahu k celku. Žalovaní 1) a 2) jsou rovněž manželé a žalovaná 3) je jejich dcera. I žalovaní vystupují jako spoluvlastníci ve shodě a součet spoluvlastnických podílů u nich činí rovněž ½ ve vztahu k celku. Žalobci na straně jedné a žalovaní na straně druhé nejsou schopni uzavřít dohodu o způsobu užívání společného domu. Obě strany mají přitom zájem o užívání druhého (menšího) bytu v prvním patře a žádný z nich nechce užívat suterénní byt. Ve společném domě se nachází celkem šest bytových jednotek. V suterénu domu jsou situovány prostory, které jsou svým charakterem určeny ke společnému užívání, stejně jako v jednotlivých podlažích chodby a schodiště. Byty v prvním podlaží užívá od roku 1971 žalobkyně b). Stávající stav faktického užívání společného domu sice neodpovídá rovnodílnému spoluvlastnictví obou spoluvlastnických skupin, nicméně účastníci řízení nedeklarovali nutnost dorovnat nestejný užitek pro jednu ze stran v penězích. Podle výsledku znaleckého dokazování budou žalobci užívat bytové a společné prostory, z nichž by bylo možné dosáhnout výnosu obvyklého nájemného v částce 39 709 Kč měsíčně, a žalovaní prostory s výnosem ve výši 39 432,60 Kč (u dříve zpracovaného znaleckého posudku činí poměr 22 062 Kč ku 20 466 Kč ve prospěch žalobců). Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně posoudil s přihlédnutím k ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) podle § 1120 odst. 1, § 1122 odst. 1 a § 1126 odst. 1 o. z. Vyšel z toho, že užitky ze společné věci se sice zásadně dělí podle poměru podílů, nicméně v poměrech projednávané věci přihlédl k tomu, že oba byty v prvním patře dlouhodobě užívají žalobci a při velikosti předmětného společného domu nelze realisticky zajistit, aby se užitky stran ze společné věci přesně rovnaly výši jejich podílů. Uzavřel, že rozhodnutí o hospodaření se společnou věcí musí respektovat požadavky „obecné lidské slušnosti“. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 2. 2. 2017, č. j. 22 Co 473/2016-609, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. a v části výroku III. potvrdil a dále jej ve výroku III. částečně změnil tak, že „žalovaní jsou oprávněni v suterénu domu výlučně užívat též chodbu o výměře 6,7 m2 (č. 2 plánku, který je nedílnou přílohou rozsudku soudu prvního stupně) a kotelnu a sklad uhlí o výměře 28,9 m2 (č. 12 a č. 13 plánku, který je nedílnou přílohou rozsudku soudu prvního stupně)“. Dále rozhodl o nákladech řízení státu (výroky II. a III.) a o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok IV.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Za správný označil závěr, že s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. je třeba aplikovat občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014, byť řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno před uvedeným datem. S odkazem na ustanovení § 1115 odst. 1, § 1117, § 1122 odst. 1, § 1126 odst. 1 a 2, § 1128 odst. 1, § 1129 odst. 1 a § 1139 odst. 1 a 2 o. z. uvedl, že rozhodování spoluvlastníků o způsobu užívání společné věci je rozhodnutím o správě takové věci a nedosáhne-li se – bez ohledu na to, zda se jedná o záležitost běžné správy nebo mimořádné správy - potřebné (prosté) většiny, je každý ze spoluvlastníků oprávněn obrátit se na soud s žalobou o určení způsobu užívání věci. Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2651/2014, a jeho závěr o použití dosavadní judikatury ke způsobu a formě rozhodování spoluvlastníků. Připomněl rovněž, že řízení o určení způsobu užívání společné věci patří mezi ta řízení, u něhož z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, přičemž rozhodné kritérium slušného uvážení ponechává na soudu, aby v každém jednotlivém případě zohlednil všechny do úvahy přicházející okolnosti. Rozhodnutí soudu respektující kritérium slušného uvážení by přitom mělo spravedlivě a rozumně uspořádat poměrů spoluvlastníků tak, aby došlo k nastolení jejich klidného soužití a minimalizaci vzniku sporů. S poukazem na závěry soudu prvního stupně, jejichž správnosti odvolací soud přisvědčil, uzavřel, že žalobci na straně jedné a žalovaní na straně druhé, kteří jednají ve shodě, nejsou schopni se dohodnout o způsobu užívání společ