22 Cdo 2825/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2825/2018 citace  Název judikátu:Realizace práva vlastníka vodovodu a kanalizace připojit se na vodovod a kanalizaci jiného vlastníka Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2018 Spisová značka:22 Cdo 2825/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.2825.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vodovody Dotčené předpisy:§ 8 odst. 4 předpisu č. 274/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 3. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2825/2018-294 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně obce Nučice, se sídlem v Nučicích, Kubrova 31, IČO: 00233668, zastoupené JUDr. Mgr. Lukášem Váňou, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Teplého 2786, proti žalované ACRAN, a. s., se sídlem v Praze 5, Nad Klikovkou 1438/35, IČO: 26213770, zastoupené JUDr. Ivanou Kožíškovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, o odstranění neoprávněné stavby a o vzájemné žalobě žalované, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 38/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 30 Co 543/2016-242, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 30 Co 543/2016-242, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 082 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Mgr. Lukáše Váni, Ph.D., advokáta se sídlem v Pardubicích, Teplého 2786. Odůvodnění: Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 8. 2016, č. j. 18 C 38/2016-97, uložil žalované povinnost odstranit z pozemku parc. č. XY v obci XY a katastrálním území XY (dále jen „předmětný pozemek“) stavbu vodovodu materiálu PR profil D 90 o délce 166,2 m a dále stavbu splaškové kanalizace materiálu PVC profil DN 300 o délce 149,04 m, které zde nechala zbudovat na základě stavebního povolení vydaného Městským úřadem (dále jen „MÚ“) XY ze dne 12. 7. 2010, č. j. ŽP/MEUC-015122/2010/V/Audi-R (dále jen „předmětné stavební povolení“), a dále povinnost uvést předmětný pozemek do předešlého stavu, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Dále zamítl vzájemnou žalobu na určení, že žalovaná má právo vést přes předmětný pozemek vodovod, splaškovou a dešťovou kanalizaci, které na něm vybudovala na základě předmětného stavebního povolení, a má právo tyto inženýrské sítě provozovat a udržovat (výrok II.) a zamítl vzájemnou žalobu, aby byla žalobkyni uložena povinnost zdržet se všeho, co by vedlo k ohrožení vodovodu, splaškové a dešťové kanalizace na předmětném pozemku, které na předmětném pozemku vybudovala žalovaná na základě předmětného stavebního povolení, a povinnost po předchozím projednání umožnit oprávněné osobě, vlastníkovi či provozovateli příslušné inženýrské sítě vstup na předmětný pozemek po nezbytnou dobu a v nezbytném rozsahu za účelem prohlídky nebo údržby příslušné inženýrské sítě (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). Soud prvního stupně uvedl, že žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, na kterých má být vystavěno 20 domů, přičemž doposud jsou vystavěny jen komunikace a veřejné osvětlení. Strany sporu se ve smlouvě o výpůjčce ze dne 19. 1. 2010 (dále jen „předmětná smlouva“) dohodly, že žalovaná je oprávněna pro účely realizace stavby komunikace, vodovodů a splaškové kanalizace, veřejného osvětlení a odvodnění bezplatně užívat předmětný pozemek ve stejném rozsahu jako jeho vlastník. Žalobkyně souhlasila s napojením na vodovod a splaškovou kanalizaci na obecní řady a s odvodem splaškových vod do čističky odpadních vod žalobkyně. Předmětný pozemek je cca 6metrovým pásem mezi domy a předzahrádkou jiného domu, směřující k uzavřeným vratům z obecní komunikace. Předmětná smlouva nebyla zveřejněna na úřední desce žalobkyně. Ještě v roce 2009 souhlasila žalobkyně s výstavbou inženýrských sítí na svém pozemku. Dne 22. 4. 2010 sdělila starostka žalobkyně žalované, že předmětná smlouva je absolutně neplatná, dne 30. 7. 2010 uvedené sdělila i pro účely stavebního řízení. Dne 26. 9. 2011 pak sdělila žalované, že žalobkyně nemá námitek proti výstavbě lokality „XY“ podle platného územního rozhodnutí a nebrání uzavření nové smlouvy o výpůjčce či smlouvy o smlouvě budoucí na uzavření věcného břemene pro položení inženýrských sítí a vybudování komunikace pro dokončený areál. Dne 27. 9. 2011 zaslal Š. žalobkyni dopis, v němž uvedl, že zasílá návrh smlouvy o výpůjčce, kterou je třeba pro realizaci obytných souborů uzavřít s tím, že její obsah je stejný jako u dříve uzavřené předmětné smlouvy. Dne 12. 7. 2010 vydal MÚ XY předmětné stavební povolení. Výstavba vodovodu a kanalizace začala 14. 3. 2012 skrývkou ornice a prováděním hrubých terénních úprav. Práce pokračovaly od dubna 2014 do srpna 2014. Dne 7. 12. 2015 byla provedena tlaková zkouška a zkouška požárních hydrantů. Dne 4. 7. 2014 sdělila žalobkyně MÚ XY, že nesouhlasí se změnou stavby žalované, neboť stavebník nedokončil stavbu v termínu daném stavebním povoleném ani neprodloužil stavební povolení před uplynutím platnosti stavebního povolení. Rozhodnutím MÚ XY ze dne 30. 3. 2015 byla povolena změna stavby jen tak, že stavba bude dokončena do konce roku 2015. Dne 19. 10. 2015 sdělila žalobkyně žalované, že na předmětnou smlouvu se hledí jako na absolutně neplatnou a nelze ji použít pro jakékoliv jednání při správních řízení. Stavba inženýrských sítí byla provedena za celkovou částku 1 698 971,29 Kč. Žalobkyně ke stavbě několikrát (23. 5. 2014, 22. 6. 2015 a 29. 10. 2015) zavolala Policii ČR a informovala ji o nelegálních výkopových pracích. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně podle § 1084 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o neoprávněné stavbě, neboť vodovod a kanalizaci lze projednat jako neoprávněnou stavbu a případně rozhodnout o jejím odstranění. Žalovaná odvozuje právo stavět na předmětném pozemku z předmětné smlouvy o výpůjčce. Podle § 39 odst. 1 zákona o obcích musel být záměr dát pozemek do výpůjčky zveřejněn vyvěšením na úřední desce; k tomuto zveřejnění v dané věci však nedošlo, pročež je předmětná smlouva stižena absolutní neplatností. Pro posouzení neoprávněnosti stavby není podstatná existence stavebního povolení, ani i samotný souhlas, resp. vědomí vlastníka pozemku, nýbrž je rozhodující existence občanskoprávního titulu. Pokud tedy žalované napsala starostka žalobkyně, že proti výstavbě lokality „XY“ nemá námitek a nebrání se uzavření nové smlouvy o výpůjčce či smlouvy o smlouvě budoucí na uzavření věcného břemene, nemá takový souhlas charakter občanskoprávního titulu, který by žalovanou opravňoval bez dalšího stavět na předmětném pozemku. Stavba vodovodu a kanalizace je tak neoprávněnou stavbou, přičemž žalovaná ji vybudovala na předmětném pozemku při vědomí, že k němu nemá občanskoprávní titul; o tom byla totiž několikrát vyrozuměna žalobkyní. Ohledně vypořádání neoprávněné stavby nedošlo k dohodě. Z dikce § 1085 občanského zákoníku vyplývá, že soud nemusí návrhu vyhovět, i když jde o neoprávněnou stavbu, jako jediné hodnotící kritérium uvádí dobrou víru stavebníka, vedle toho je však třeba přihlédnout též ke kritériu účelnosti odstranění stavby. I přes presumpci dobré víry se žalobkyni podařilo dobrou víru žalované vyvrátit, neboť bylo prokázáno, že žalovaná věděla o neplatnosti předmětné smlouvy a že ji na to upozorňovala i žalobkyně, která tuto námitku vznášela též ve správních řízeních; tato skutečnost je přitom zásadně důvodem k odstranění neoprávněné stavby. Ohledně ekonomické ztráty vyšel soud ze smlouvy o dílo, podle níž byly inženýrské sítě vybudovány za částku 1 698 971,29 Kč, další náklady by vznikly odstraněním stavby. Přestože se jedná o relativně vysokou částku, ekonomická nevhodnost je z hlediska posouzení veřejného zájmu sama o sobě k zamítnutí návrhu nepostačující. Stavba inženýrských sítí byla provedena pro plánovanou výstavbu rodinných domů; na pozemcích žalované však žádné domy doposud nestojí. Rovněž žalobkyně se snažila zakročit proti vybudování inženýrských sítí na svém pozemku jak ve stavebním řízení, tak i přímo při výstavbě a upozorňovala na neoprávněnost stavebních prací. Vzhledem k tomu soud nařídil odstranit stavbu vodovodu a kanalizace z předmětného pozemku, neboť ochrana vlastnického práva žalobkyně musí být upřednostněna. Pro mírnější řešení pak nebyly naplněny podmínky. Vzájemné návrhy soud prvního stu