22 Cdo 2826/2019 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2826/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2020 Spisová značka:22 Cdo 2826/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.2826.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Součást věci Stavební řízení Dotčené předpisy:§ 80 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2826/2019-264 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. B., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, proti žalovaným: 1) P. Š., narozené XY, a 2) M. Š., narozenému XY, oběma bytem v XY, zastoupeným JUDr. Henrietou Hovanovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 988/31, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 9 C 41/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2019, č. j. 30 Co 32/2019-201, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2019, č. j. 30 Co 32/2019-201, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud Praha – východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 9. 2018, č. j. 9 C 41/2016-166, určil, že žalobce je výlučným vlastníkem zdi umístěné na pozemku parc. č. XY nacházející se u hranice s pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, vedoucí od hranice pozemku parc. č. XY a parc. č. XY až do místa vzdáleného 730 cm od hranice pozemku parc. č. XY a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 15. 5. 2019, č. j. 30 Co 32/2019-201, rozsudek soudu prvního stupně zčásti změnil ve výroku II o nákladech řízení a ve zbývající části výroku II a ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodl také o nákladech odvolacího řízení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 6. 2019, č. j. 9 C 41/2016-209, opravil chybně označený pozemek ve výroku I. rozsudku ze dne 11. 9. 2018, č. j. 9 C 41/2016-166, ve znění „ … je výlučným vlastníkem zdi umístěné na pozemku parc. XY nacházející se u hranice s pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, tak, že se nahrazuje takto: „… je výlučným vlastníkem zdi umístěné na pozemku parc. XY nacházející se u hranice s pozemky parc. č. XY a parc. č. XY…“. Podstata věci je v tomto: Účastnící jsou vlastníky sousedících pozemků a domů na nich zřízených, které jsou součástí pozemku. Žalobce se domáhá určení vlastnictví ke zdi, která je součástí jeho domu č. p. XY. Žalovaní tvrdí, že sporná zeď minimálně v části obložení polystyrenem zasahuje na pozemek žalované 1) a ta je její spoluvlastnicí. Žalobce, který hodlá rekonstruovat dům č. p. XY, jehož součástí je i sporná zeď, podal žalobu na uvedené určení; paralelně se soudním řízením probíhalo stavební řízení o povolení rekonstrukce. Ve stavebním řízení pak Krajský úřad Středočeského kraje usnesením ze dne 13. 12. 2016, č. j. 183312/2016/KUSK, rozhodl, že odvolací řízení se přerušuje „do pravomocného rozhodnutí Okresního soudu Praha - východ ve věci soudního sporu vedeného pod sp. zn. 9 C 41/2016, který je předběžnou otázkou v odvolacím řízení.“ Uvedl, že účastníci řízení - stavebník a manželé Š. jsou v rozporu ohledně vlastnictví zdi domu č. p. XY. Stavební úřad si však nemůže udělat úsudek o rozsahu vlastnických práv, jak plyne z § 89 a § 114 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon. Žalovaní výlučné vlastnictví zdi žalobce zpochybnili a stavební úřad není tuto otázku ve stavebním řízení oprávněn řešit. Žalobce nemusel podle soudů prokazovat naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ke zdi podle § 80 o. s. ř., neboť se jedná o žalobu jinou, v § 80 neuvedenou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1458/2011 a rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 888/2012). Odvolací soud uvedl, že neobstojí námitka žalovaných, že řízení, které nebylo zahájeno po výzvě stavebního úřadu, nelze za řízení o předběžné otázce považovat. Je nerozhodné, kdo zahájil řízení, v němž bude předběžná otázka pro stavební úřad závazně vyřešena. Kromě toho správní řád výslovně počítá se situací, že řízení o takové otázce probíhá a stavební řízení může přerušit (§ 57 a § 64 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Soud není oprávněn přezkoumávat správnost postupu správního orgánu. Je také zřejmé, že stavební úřad odmítá bez vyřešení uvedené otázky rozhodnout a tak nelze ani uvažovat o zneužití práva žalobcem. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, o němž uvedli, že směřuje proti části výroku I. jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o určení vlastnického práva žalobce ke zdi. Uvádějí, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné a že uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Odvolací soud se odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, a to jím odkazovaných rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1458/2011 a sp. zn. 22 Cdo 888/2012, neboť na daný případ nedopadají. Obě rozhodnutí řešila situace, kdy účastníci stavebního řízení byli odkázáni na soud k podání žaloby o určení existence práva. Žalobce však k podání žaloby stavebním úřadem vyzván nebyl. Otázku, kdy žalobce podá tzv. procesní žalobu na určení sporné skutečnosti, řešil Nejvyšší soud také v rozsudku ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2561/2006. V daném případě nejde ani o právo, které mělo být ve stavebním řešeno jako předběžná otázka, neboť stavební úřad nebyl oprávněn v řízení o vydání stavebního povolení rozhodovat o bouracích pracích předmětné zdi, když řízení o odstranění stavby na základě ohlášení záměru stavebníka řádně neproběhlo. Odvolací soud tedy nesprávně považoval žalobu o určení práva za žalobu jinou, v § 80 o. s. ř. neuvedenou. V rozsudku ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1474/2004, Nejvyšší soud také uvedl, že „…stavební úřad je podle § 137 odst. 2 stavebního zákona oprávněn odkázat účastníka řízení o povolení stavby na soud s jeho námitkami, které vyplývají z vlastnických nebo jiných práv k pozemkům a stavbám. Odkáže-li soud účastníka stavebního řízení, který se domáhá vydání stavebního povolení a který ve stavebním řízení námitky uvedeného druhu nevznáší, činí tak nad rámec svého oprávnění a tudíž neoprávněně. Řídí-li se účastník tímto nepatřičným odkazem stavebního úřadu a podá u soudu v jeho intencích určovací žalobu, aby soud vymezil blíže existující právní vztah mezi účastníky, pak nejde o žalobu v § 80 o. s. ř. neuvedenou, ale o určovací žalobu podle § 80 písm. c) o. s. ř. Předpokladem úspěšnosti takové žaloby je naléhavý právní zájem takové již je.“ Dovolatelé poukazují na to, že v daném případě stavební úřad nemohl rozhodnout v řízení o stavebním povolení o zboření předmětných zdí, neboť by tak mohl učinit jen v řízení o odstranění stavby. Určení vlastnického práva ke zdi tak nemůže být předběžnou otázkou v řízení o stavebním povolení. Za otázku dovolacím soudem dosud neřešenou žalovaní považují, zda je povinností soudu prověřovat, zda jde o předběžnou otázku v řízení o vydání stavebního povolení, jakožto základního předpokladu pro podání žaloby na určení námitek vznesených ve stavebním řízení, když žalovaní předloží důkazy, že se o předběžnou otázku nejedná. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba na určení vlastnického práva žalobce ke zdi zamítá, případně zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce se vyjádřil k dovolání tak, že není přípustné. Odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Není pochyb, že předmětem řízení je předběžná otázka podle § 57 správního řádu, kterou není stavební úřad oprávněn sám rozhodnout. Z § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu je zřejmé, že se nemusí jednat o řízení zahájené na základě výzvy správního orgánu nebo z jeho podnětu, ale může dojít k přerušení řízení, vzhledem k již probíhajícímu řízení o předběžné otázce, a to bez ohledu na to, který z účastníků návrh na zahájení podal. Žalobou na určení, že je výlučným vlastníkem zdi, vystihl žalobce námitky vznesené žalovanými ve stavebním řízení, kteří tvrdli existenci společného práva. Bylo tak zahájeno řízení, v němž mělo být rozhodnuto o sporné otázce uplatněné žalovanými. Jde tak o žalobu jinou v § 80 o. s. ř. neuvedenou. Judikatura také dovozuje, že účastníkem řízení musí být všichni účastníci stavebního řízení - aktivně legitimován je žalobce, pasivně legitimování jsou žalovaní. Pokud žalovaní uvád