22 Cdo 3081/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3081/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2019 Spisová značka:22 Cdo 3081/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.3081.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Předkupní právo Dotčené předpisy:§ 140 obč. zák. § 605 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:7. 8. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.8.2019IV.ÚS 2659/19 IV.ÚS 2659/19 JUDr. Jan Filip-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3081/2018-314 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) J. K., narozené XY, b) J. K., narozeného XY, obou bytem v XY, zastoupených JUDr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, proti žalované Lobos Real Estate, s. r. o., IČO 03492681, se sídlem v Mladé Boleslavi, Českobratrské náměstí 285/5, zastoupené Mgr. Jakubem Macounem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Na Kozině 1438, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 19 C 161/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. 30 Co 513/2017-278, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 17 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované Mgr. Jakuba Macouna. Odůvodnění: Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 15. 9. 2014, č. j. 19 C 161/2014-95, nahradil ve výroku I. za žalovanou projev vůle spočívající v přijetí návrhu smlouvy ve znění uvedeném v tomto výroku a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobci a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky pozemku č. p. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, vše zapsáno v katastrálním území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY na LV č. XY (dále jen „předmětná nemovitost“). Původní žalovaná VD Real, s. r. o. (jež v průběhu řízení zanikla bez likvidace a její obchodní jmění přešlo na současnou žalovanou, a která se stala účastníkem řízení na základě usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30. 6. 2017, č. j. 19 C 161/2014-198) nabyla podíl na základě kupní smlouvy uzavřené dne 12. 3. 2014 s M. N. (dále rovněž jako „původní spoluvlastník“). M. N. předložil žalobcům nabídku k odkoupení jeho spoluvlastnického podílu dne 25. 3. 2013 (dále rovněž jako „nabídka“). Dopisem doručeným žalobcům dne 27. 5. 2013 (poslední den zákonné lhůty k přijetí nabídky) od nabídky „odstoupil“. Žalobci v zákonné lhůtě nabídnutou kupní cenu původnímu spoluvlastníkovi nezaplatili a ani ji nesložili do úschovy. Dne 12. 3. 2014 uzavřel M. N. kupní smlouvu s původní žalovanou, jejímž předmětem byl jeho spoluvlastnický podíl, přičemž neučinil žalobcům novou nabídku předkupního práva. Soud prvního stupně hodnotil nabídku jako jednostranný právní úkon, který se řídí § 43a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Jelikož v § 605 obč. zák. je stanovena lhůta pro přijetí této nabídky, nemohl M. N. podle § 43a odst. 4 obč. zák. návrh odvolat. Avšak odstoupení od nabídky vzbudilo v žalobcích závěr, že původní spoluvlastník nadále nemá úmysl spoluvlastnický podíl prodat. Následným prodejem spoluvlastnického podílu původní žalované, aniž by učinil žalobcům novou nabídku, porušil jejich zákonné předkupní právo podle § 140 obč. zák. Soud prvního stupně proto ve výroku I. svého rozsudku nahradil za žalovanou projev vůle spočívající v přijetí návrhu smlouvy. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, č. j. 31 Co 51/2015-137, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Podmínkou výkonu zákonného předkupního práva spoluvlastníka je úmysl jiného spoluvlastníka disponovat svým spoluvlastnickým podílem, přičemž M. N. ještě v době trvání lhůty k akceptaci nabídky demonstroval zřetelně nedostatek tohoto úmyslu. Tudíž předkupní právo žalobců zůstalo zachováno. Pokud v případě dalšího prodeje tohoto spoluvlastnického podílu nebyla žalobcům učiněna nová nabídka k odkupu spoluvlastnického podílu, bylo porušeno jejich zákonné předkupní právo a nárok uplatněný žalobci je po právu. Nejvyšší soud jako soud dovolací k dovolání žalované rozsudkem ze dne 28. 3. 2017, č. j. 22 Cdo 3288/2015-168, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, č. j. 31 Co 51/2015-137, a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 9. 2014, č. j. 19 C 161/2014-95, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud shledal v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu závěr odvolacího soudu, že bylo porušeno zákonné předkupní právo žalobců, pokud byl prodán spoluvlastnický podíl M. N. a nebyla učiněna žalobcům nová nabídka k využití zákonného předkupního práva poté, co původní spoluvlastník demonstroval úmysl ve lhůtě pro přijetí první nabídky neprodávat svůj spoluvlastnický podíl. Uvedl, že M. N. byl již učiněnou nabídkou vázán a došlo-li by k řádné akceptaci této nabídky, byl by povinen uzavřít kupní smlouvu se žalobci. Původní spoluvlastník byl povinen učinit novou nabídku žalobcům k odkupu pouze v případě, že by se podmínky původně ohlášené natolik změnily, že rozdíl mezi nimi by mohl objektivně ovlivnit úvahy oprávněných spoluvlastníků o přijetí nabídky. Poznamenal, že tato skutečnost nebyla odvolacím soudem ani soudem prvního stupně posuzována a bez dalšího tak nelze konstatovat, že bylo porušeno předkupní právo žalobců. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 7. 9. 2017, č. j. 19 C 161/2014-224, nahradil ve výroku I. za žalovanou projev vůle spočívající v přijetí návrhu smlouvy ve znění uvedeném v tomto výroku a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 28. 3. 2018, č. j. 30 Co 513/2017-278, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalované přijmout návrh žalobců na uzavření kupní smlouvy, kterou žalovaná převádí do společného jmění žalobců spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2 na pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, v k. ú. XY, se všemi součástmi a příslušenstvím za kupní cenu ve výši 2 100 000 Kč splatnou do 10 dnů od podpisu smlouvy na účet žalované, který bude žalobcům žalovanou písemně sdělen do 2 dnů od podpisu této smlouvy (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) i náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud vyšel z toho, že M. N. byl nabídkou předkupního práva učiněnou žalobcům dne 25. 3. 2013 vázán. Uvedl, že žalobci tuto nabídku účinně neakceptovali, protože v zákonné lhůtě dvou měsíců původnímu spoluvlastníkovi nezaplatili kupní cenu, a proto jejich předkupní právo (pro tentokrát) zaniklo. Předkupní právo žalobců nebylo porušeno ani převodem spoluvlastnického podílu na základě kupní smlouvy ze dne 12. 3. 2014, protože na základě této smlouvy bylo vlastnické právo převedeno za srovnatelných podmínek, které byly žalobcům předloženy v nabídce ze dne 25. 3. 2013. V takovém případě neměl M. N. povinnost nabídnout žalobcům znovu spoluvlastnický podíl ke koupi, a proto tomu odpovídající práva žalobců z předkupního práva nevznikla (z tohoto důvodu nelze ani hodnotit jednání M. N. jako nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy). Odvolací soud tedy změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na nahrazení projevu vůle zamítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 o. s. ř. a v němž namítají nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že M. N. nebyl povinen učinit žalobcům novou nabídku na koupi nemovitosti, protože kupní smlouva ze dne 12. 3. 2014 byla uzavřena za podmínek srovnatelných s podmínkami uvedenými v nabídce předkupního práva učiněné ze dne 25. 3. 2013. Poukazují především na skutečnost, že strana kupující disponovala informacemi vztahujícími se ke způsobu úhrady kupní ceny a ze strany původního spoluvlastníka byla kupující rovněž poskytnuta součinnost při vkladovém říze