22 Cdo 3198/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3198/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 10. 2019 Spisová značka:22 Cdo 3198/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:22.CDO.3198.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o sdružení Spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 834 obč. zák. § 841 obč. zák. § 41 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3198/2018-483 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Česká unie sportu, z. s., IČO 00469548, se sídlem v Praze 6 – Břevnov, Zátopkova 100/2, zastoupeného JUDr. Danielem Vidunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, proti žalované Vítkovice, a. s., IČO 45193070, se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Ruská 101, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 201/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2018, č. j. 57 Co 671/2016-464, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2018, č. j. 57 Co 671/2016-464, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 9. 2016, č. j. 36 C 201/2013-377, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků ke stavbě bez č. p./č. e., občanská vybavenost, která stojí na pozemku p. č. st. 6159, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, na listu vlastnictví č. 4985, pro katastrální území Zábřeh nad Odrou (dále také jen „atletická hala“), nařízením prodeje nemovitosti (výrok I), s rozdělením výtěžku prodeje mezi účastníky podle velikosti podílů žalobce 55,85 % a žalované 44,15 % (výrok II), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení „v rozsahu 50 %, přičemž výše těchto nákladů činí 1 000 Kč“, do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III), a oběma účastníkům uložil povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí České republice, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, náhradu nákladů řízení, a to žalobci 635 Kč (výrok IV) a žalované 6 405 Kč (výrok V). Soud prvního stupně dovodil, že mezi právním předchůdcem žalobce Ústředním výborem Českého svazu tělesné výchovy (dále jen „ÚV ČSTV“) a právním předchůdcem žalované Vítkovice Železárny a strojírny Klementa Gottwalda, k. p., byla dne 20. 6. 1989 uzavřena hospodářská smlouva o sdružení finančních prostředků za účelem vybudování náhrady atletické přetlakové haly. Dne 25. 9. 1992 žalovaná a Československá konfederace sportovních a tělovýchovných svazů (dále jen „ČSKSTS“), rovněž předchůdce žalobce, uzavřeli dohodu, kterou projevili vůli nadále zachovávat účel a závazek z hospodářské smlouvy a její obsah transformovat na sdružení dle § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, s cílem výstavby atletické haly do spoluvlastnictví s podíly odpovídajícími výši investic každého z nich. Stavba byla zkolaudována k datu 25. 7. 1996. Do katastru nemovitostí byla zapsána jen žalovaná jako výlučný vlastník a dne 29. 5. 2002 vložila stavbu jako peněžní vklad do právnické osoby VÍTKOVICE ARÉNA, a. s., žalovanou založené. Žalobce k 30. 9. 2008 ze sdružení vystoupil, na vypořádání majetku sdružení se účastníci nedohodli. Rozhodující není zápis v katastru nemovitostí, ale skutečné vlastnictví, které vzniklo originárně výstavbou, s podílem žalobce 55,85 % a podílem žalované 44,15 %, odpovídajícím vynaložené částce žalobcem 25 300 000 Kč a žalovanou 20 000 173 Kč. Stavbu nelze reálně rozdělit, žádný spoluvlastník o ni nemá zájem, není schopen ji užívat, a nebylo prokázáno, že by některý z nich disponoval volnými finančními prostředky pro vypořádání. Proto nařídil prodej věci, která se s ohledem na rozdílné vlastnictví pozemku a stavby nestala k 1. 1. 2014 součástí pozemku. Podle soudu prvního stupně (bez bližšího zdůvodnění) společnosti VÍTKOVICE ARÉNA, a. s. platně spoluvlastnictví k nemovitosti nevzniklo, přestože je v katastru nemovitostí jako vlastník zapsána. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 2. 2018, č. j. 57 Co 671/2016-464, rozsudek soudu prvního stupně změnil, žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zamítl (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované, a to „advokátu žalované“, na nákladech řízení 16 517 Kč (výrok II), na nákladech odvolacího řízení 8 534 Kč (výrok IV), a „státu“, na účet Okresního soudu v Ostravě, náklady řízení 7 040 Kč (výrok III), vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud dospěl k závěru, že řízení se neúčastní všechny subjekty, které jsou podílovými spoluvlastníky předmětné nemovité věci. Pro určení okruhu spoluvlastníků není rozhodný stav zápisů v katastru nemovitostí, který nemusí být v souladu se skutečností. Žalované bylo ke dni 15. 9. 2000 povoleno vyrovnání v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, v jehož průběhu vznikla společnost VÍTKOVICE ARÉNA, a. s. Žalovaná jako jediný zakladatel a akcionář společnosti učinila rozhodnutí ve formě notářského zápisu z 29. 5. 2002 o založení této společnosti a nepeněžitém vkladu (mimo jiné předmětné stavby) s právními účinky vkladu k 1. 7. 2002. Smlouvu uzavřenou mezi společníkem obchodní společnosti a touto obchodní společností, kterou se uskutečňuje vklad spoluvlastnického podílu k nemovitosti do obchodní společnosti, je třeba považovat za převod spoluvlastnického podílu. Odvolací soud v rozsudku uvedl, že se přiklání k názoru, že účast ve sdružení je nepřevoditelná a účastník sdružení proto za trvání sdružení nemůže převést svůj podíl na majetku získaném společnou činností na třetí osoby. Přesto (současně) uvedl, že při svém rozhodování s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 19. 7. 2013 (správně 2016), sp. zn. IV. ÚS 405/16, řešící primárně nabytí vlastnictví od nevlastníka, vychází z názoru, že žalovaná svým podílem platně disponovat mohla. Smlouva o vložení věci do obchodní společnosti je neplatná pouze částečně (v rozsahu převodu spoluvlastnického podílu žalobce, neboť žalovaná převedla více, než kolik činil její ideální podíl), jelikož z povahy právního úkonu nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. „Minimálně“ v rozsahu (dřívějšího) spoluvlastnického podílu žalované je proto společnost VÍTKOVICE ARÉNA, a. s., podílovým spoluvlastníkem a žalovaná není v řízení pasivně legitimovaná. Při tomto právním názoru se odvolací soud nezabýval otázkou možného nabytí vlastnictví od nevlastníka a dalšími odvolacími námitkami. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jímž napadl rozsudek v celém rozsahu a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítl, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, pokud dospěl k závěru, že žalovaná není pasivně legitimovaná, protože již není spoluvlastníkem atletické haly, neboť mohla se svým spoluvlastnickým podílem vzniklým v důsledku činnosti mezi účastníky založeného sdružení dle § 829 obč. zák. platně nakládat. Mohla tedy svůj spoluvlastnický podíl platně převést na VÍTKOVICE ARÉNA, a. s., vložením svého podílu do této společnosti coby nepeněžního vkladu při jejím založení. Podle žalobce je třeba dospět k závěru, že členství (účast) ve sdružení je nepřevoditelné, účastník sdružení nemůže za trvání sdružení převádět svůj podíl k majetku získanému společnou činností na třetí osoby a aplikace ustanovení o podílovém spoluvlastnictví je za trvání účasti ve sdružení vyloučena. Takový převod je absolutně neplatný. Závěry nálezu Ústavního soudu o ochraně dobré víry nabyvatele vlastnického práva nelze aplikovat, neboť společnost VÍTKOVICE ARÉNA, a. s., byla založena žalovanou jako jediným zakladatelem a akcionářem. Žalovaná tak vkládala vlastnické právo k atletické hale do jí zakládané společnosti a musela si být vědoma, že jí výlučné vlastnické právo nesvědčí. Splacení nepeněžního vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti je ze své podstaty a povahy právním úkonem obsahově nedělitelným a v době založení společnosti bylo podmínkou zápisu do obchodního rejstříku. Tam, kde představuje povinnou výši základního kapitálu akciové společnosti, tedy nelze splacení nepeněžitého vkladu obsahově dělit, když „částečně platné splacení nepeněžitého vkladu nemá právní relevanci“. Napadené rozhodnutí tak závisí na vyřešení otázek hmotného práva, a to otázky možnosti nakládání s majetkem získaným při činnosti sdružení založeného dle § 829 a násl. obč. zák. účastníkem s