23 Cdo 1258/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1258/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2020 Spisová značka:23 Cdo 1258/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.1258.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Rozhodčí doložka Dotčené předpisy:§ 117 odst. 1 předpisu č. 91/2012Sb. § 41 předpisu č. 91/2021Sb. § 87 odst. 1 předpisu č. 91/22012Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1258/2020-119USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně EVT Stavby s.r.o., se sídlem ve Svitavách, V Zahrádkách 2155/3, identifikační číslo osoby 25260766, zastoupené Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, proti žalované TRACE GROUP HOLD PLC, se sídlem v Sofii, 1408, Nikola Obrazopisov 12, Bulharská republika, jednající prostřednictvím svého odštěpného závodu TRACE GROUP HOLD PLC – odštěpný závod PRAHA, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1746/52, identifikační číslo osoby 03115984, zastoupené Mgr. Michaelem Dubem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na baště sv. Jiří 258/7, o zaplacení 5 179 178,12 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 215/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2019, č. j. 18 Co 241/2019-98, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17 920,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. 12 C 215/2017-83, rozhodl, že jednání nařízené na den 11. 6. 2019 se nekoná (výrok I), zastavil řízení o zaplacení částky 5 179 178,12 Kč s příslušenstvím (výrok II), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 70 954,40 Kč (výrok III) a rozhodl, že se žalobkyni vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 207 167 Kč (výrok IV). 2. Soud prvního stupně tak rozhodl podle § 106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, poté, co žalovaná ve vyjádření k žalobě vznesla námitku, že věc má být projednána v řízení před rozhodci, neboť v dohodě o sdružení uzavřené dne 17. 3. 2014 mezi stranami sporu si strany sjednaly rozhodčí doložku ve znění „Všechny spory mezi partnery budou řešeny právně před Arbitrážním soudem Mezinárodní obchodní komory v Paříži, dle jeho zákonů“. 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II, III a IV (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). 4. Odvolací soud dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů, potvrdil, že platnost rozhodčí doložky je nutno posuzovat podle českého právního řádu, a dospěl k pozitivnímu závěru ohledně arbitrability sporu. Ve shodě se soudem prvního stupně hodnotil předmětnou rozhodčí doložku jako dostatečně určitou, a tudíž platnou. K tomu uvedl, že strany jejím prostřednictvím zcela jednoznačně označili Mezinárodní rozhodčí soud Mezinárodní obchodní komory v Paříži. V případě rozhodčí smlouvy odkazující na institucionální rozhodčí soud se obsahovou součástí smlouvy stává i řád příslušného soudu. Nebylo tedy nutné, aby si strany sjednaly podrobný postup v řízení v rozhodčí smlouvě. Připojení výrazu „dle jeho zákonů“ odvolací soud považoval pouze za vyjádření shora popsaného znaku institucionálního (stálého) rozhodčího řízení a ani jeho vypuštění by tak nemělo žádný vliv na určitost rozhodčí doložky, kterou strany dohody o sdružení projevily svou vůli řešit všechny spory ze smlouvy vyplývající v rozhodčím řízení před (nejstarším a nejznámějším) institucionálním rozhodčím soudem. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným dovoláním, v němž učinila předmětem dovolacího přezkumu otázku dle jejího názoru dosud v rozhodování dovolacího soudu neřešenou, zda je dostatečně určitou, a tedy platně uzavřenou, rozhodčí doložka, podle níž by spory mezi stranami měly být rozhodovány Arbitrážním soudem Mezinárodní obchodní komory v Paříži, a to podle jeho zákonů. Podle žalobkyně však uvedený soud s ohledem na čl. 1 Pravidel pro rozhodčí řízení účinných od 1. 3. 2017 vydaných Mezinárodní obchodní komorou v Paříži, sám spory neřeší a rozhodčí nálezy nevydává, nýbrž jen zajišťuje správu sporů rozhodovaných rozhodčími senáty v souladu s Pravidly Mezinárodní obchodní komory pro rozhodčí řízení. Žalobkyně se tak domnívá, že předmětná rozhodčí doložka je neplatná pro neurčitost, neboť z ní nelze jednoznačně zjistit, před jakým orgánem má rozhodčí řízení proběhnout, podle jakých pravidel a postupů a kdo má rozhodčí nález vydat. Konečně žalobkyně namítá, že žádnou z uvedených skutečností se odvolací soud argumentačně nezabýval, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 6. K dovolání žalobkyně podala žalovaná vyjádření, v němž navrhla dovolání žalobkyně odmítnout. III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání 7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.). 8. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř. a splňuje všechny náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto dále zabýval jeho přípustností. IV. Přípustnost dovolání 9. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky, zda je dostatečně určitou rozhodčí doložka, která odkazuje na Mezinárodní rozhodčí soud Mezinárodní obchodní komory v Paříži s tím, že spory mezi stranami budou řešeny „dle jeho zákonů“, neboť uvedená otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 12. Dovolání není důvodné. 13. V projednávané věci je nejprve zapotřebí zodpovědět otázku, podle jakého práva má být určitost předmětné rozhodčí doložky posuzována. Smluvní strany jsou právnickými osobami se sídlem v České republice (žalobkyně), resp. v Bulharsku (žalovaná). Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů nevyplynulo, že by smluvní strany svůj vzájemný poměr podřídily právnímu řádu konkrétního státu. 14. Nejvyšší soud předesílá, že na projednávanou věc nelze aplikoval nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť podle čl. 1 odst. 2 písm e) se toto nařízení nevztahuje na rozhodčí smlouvy a dohody o volbě soudu. 15. Podle čl. VI odst. 2 písm. c) Evropské úmluvy o obchodní arbitráži, jež byla vyhlášena pod č. 176/1964 Sb., dále jen „Evropská úmluva o obchodní arbitráži“, a jejímiž smluvními stranami jsou jak Česká republika, tak Bulharsko, platí, že při rozhodování o existenci nebo o platnosti rozhodčí smlouvy budou soudy smluvních států způsobilost stran posuzovat podle práva platného pro tyto strany a pokud jde o jiné otázky, bude se postupovat: jestliže nebyla učiněna zmínka o právu, jemuž strany podrobily svou smlouvu, a jestliže v době, kdy otázka byla vznesena před soudem, nemůže být předvídáno, v které zemi má být vydán rozhodčí nález, podle práva použitelného podle kolisních pravidel projednávajícího soudu. 17. Vzhledem k tomu, že v době, kdy otázka platnosti rozhodčí doložky byla vznesena před soudem, nemůže být předvídáno, v které zemi má být vydán rozhodčí nález, je nutné ji posoudit podle práva, na které odkazují české kolizní normy. 18. Dle § 117 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dále jen „ZMPS“, přípustnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle českého právního řádu. Ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy se posuzují podle právního řádu státu, v němž má být vydán rozhodčí nález. 19