23 Cdo 3024/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3024/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2022 Spisová značka:23 Cdo 3024/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.3024.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nekalá soutěž Reklama Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 2976 o. z. § 2980 o. z. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3024/2021-218 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Patron ca, s.r.o., se sídlem v Praze 8, Thámova 402/4, identifikační číslo osoby 27113078, zastoupené Mgr. Petrem Sedlatým, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, proti žalované Contipro a.s., se sídlem v Dolní Dobrouči, č.p. 401, identifikační číslo osoby 60917431, zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 54 Cm 4/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2021, č. j. 3 Cmo 77/2020-170, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 6. 2. 2020, č. j. 54 Cm 4/2019-135, uložil žalované povinnost stáhnout z oběhu veškeré reklamní letáky na výrobky Geloren dog, Geloren horse a Geloren HA, obsahující grafy znázorňující „Množství kyseliny hyaluronové v denní dávce na 10 kg živé hmotnosti psa“, v němž jsou srovnávány přípravky Geloren, Aptus Apto-Flex Vet, Artivit sirup, Roboran Chondro HA, Alavis 5 a Flexijoint a „Množství kyseliny hyaluronové v denní dávce pro velká, závodní plemena“, v němž jsou srovnávány přípravky Geloren, Aptus Apto-Flex EQUINE Vet, Alavis Triple Blend, HYALCHONDRO EC plus, Hyalutidin EC Aktiv a FARNAM Next Level Joint, a povinnost zamezit další distribuci těchto letáků (bod I výroku), povinnost zdržet se při propagaci, reklamě a distribuci výrobků značky Geloren užívání grafu znázorňujícího „Množství kyseliny hyaluronové v denní dávce na 10 kg živé hmotnosti psa“, v němž jsou srovnávány přípravky Geloren, Aptus Apto-Flex Vet, Artivit sirup, Roboran Chondro HA, Alavis 5 a Flexijoint (bod II výroku), povinnost zdržet se při propagaci, reklamě a distribuci výrobků značky Geloren užívání grafu znázorňujícího „Množství kyseliny hyaluronové v denní dávce pro velká, závodní plemena“, v němž jsou srovnávány přípravky Geloren, Aptus Apto-Flex EQUINE Vet, Alavis Triple Blend, HYALCHONDRO EC plus, Hyalutidin EC Aktiv a FARNAM Next Level Joint (bod III výroku), zdržet se při propagaci, reklamě a distribuci výrobků značky Geloren jakéhokoli srovnávání s přípravkem Alavis Triple Blend týkajícího se množství kyseliny hyaluronové (bod IV výroku) a zaplatit žalobkyni částku ve výši 100 000 Kč jako přiměřené zadostiučinění (bod V výroku). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod VI výroku). K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až III potvrdil, ve výrocích IV až VI jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za dostatečná a jež v odvolacím řízení nedoznala změn, podle kterých je předmětem podnikání žalované mimo jiné výroba léčiv, výroba a distribuce veterinárních léčiv. Žalobkyně mimo jiné vyrábí a nabízí veterinární přípravek Alavis 5 – komplexní kloubní výživa pro psy a kočky a veterinární přípravek Alavis Triple Blend – komplexní kloubní výživa pro koně. V letácích vydaných do oběhu žalovanou byl nabízen výrobek Geloren dog – žvýkací gelové tablety pro výživu a podporu kloubů, a Geloren HA – gelové tablety pro výživu a podporu kloubů. Letáky obsahují graf, který srovnává množství kyseliny hyaluronové ve výrobcích žalované, žalobkyně a dalších výrobců. Výrobky žalované jsou v tomto grafu označeny jako výrobky s největším množstvím kyseliny hyaluronové, naopak výrobky žalobkyně jsou uvedeny jako výrobky s nižším nebo žádným obsahem kyseliny hyaluronové. Po vydání předběžného opatření soudem žalovaná namítané reklamní letáky stáhla a zpět je do oběhu neuvedla ani po jeho zrušení. Po právní stránce se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vytýkané jednání žalované naplnilo předpoklady generální klauzule nekalé soutěže podle ustanovení § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a speciálních skutkových podstat klamavé reklamy (§ 2977 o. z.) a nedovolené srovnávací reklamy (§ 2980 o. z.). Zdůraznil, že má-li být srovnávací reklama přípustná, nesmí být především klamavá, tj. nesmí odporovat těm ustanovením v úpravě nekalé soutěže, jež klamavost postihují (§ 2977 až 2979 o. z.), přičemž pod obecně formulovaný zákaz klamavosti je třeba zahrnout i klamavé konání či opomenutí upravené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. 5. 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) a převzaté do úpravy zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Uvedl, že není sporné, že klamavý charakter může srovnávací reklamě propůjčit i opomenutí, a to zvlášť pokud s ohledem na spotřebitele, jímž je určena, je cílem takové reklamy skrýt okolnost, která, pokud by byla známa, by mohla spotřebitele odradit od jejich rozhodnutí nakupovat, eventuálně, tak jako tomu bylo v tomto případě, neuvedení dalších údajů o povaze účinných látek ve výrobcích žalobkyně, jež by vyloučilo pro žalovanou výhodné porovnání jen dle množství kyseliny hyaluronové ve výrobku. Shodně se soudem prvního stupně tak měl vytýkané jednání žalované za jednání závadné, jež je ve vztahu ke spotřebitelům klamavé (a proto nesplňující podmínky přípustnosti srovnávací reklamy dle § 2980 odst. 2 písm. a/ o. z.) dle ustanovení § 2977 odst. 1, 2 písm. a) o. z., ve spojení s § 2979 odst. 1 o. z., tj. zároveň jednání, jež je z tohoto důvodu v rozporu s dobrými mravy soutěže. Vzhledem ke konkurenčnímu vztahu účastníků i možné újmě žalobkyně vzniklé z namítaného jednání, spočívající nejméně ve snížení možných prodejů výrobků, pak jde o jednání naplňující generální klauzuli nekalé soutěže. Nároky na zdržení se závadného jednání a odstranění závadného stavu dle výroku I až III rozsudku soudu prvního stupně shledal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně opodstatněnými. Ve vztahu k tzv. zápůrčímu nároku uvedl, že žalovaná v celém průběhu řízení právo žalobkyně ani své nekalosoutěžní jednání neuznala a odmítala tvrzení o tom, že užíváním srovnávacích grafů jedná v rozporu s úpravou přípustné srovnávací reklamy a rovněž v rozporu s dobrými mravy soutěže. Dovodil tedy, že opakování závadného jednání žalovanou vyloučeno není a podmínky k uložení povinnosti zdržet se vytýkaného jednání do budoucna dány jsou. Ani pokud jde o tzv. odstraňovací nárok, neshledal odvolací soud pochybení soudu prvního stupně. Konstatoval, že soud prvního stupně neměl za prokázané, že závadné letáky se na místech, kam je žalovaná distribuovala, již nenacházejí. Rozsudek odvolacího soudu napadla v rozsahu, v jakém odvolací soud potvrdil výrok I až III rozsudku soudu prvního stupně, žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku a rovněž rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až III zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání žalované vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné a navrhuje je odmítnout. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné. Dle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotnéh