23 Cdo 505/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 505/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2024 Spisová značka:23 Cdo 505/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.505.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva komisionářská Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 2455 o. z. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 12. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.01.2025IV.ÚS 306/25 Josef Baxa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost23. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 505/2024-1165 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně SAFE DIESEL s.r.o., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Biskupský dvůr 2095/8, identifikační číslo osoby 04654846, zastoupené JUDr. Františkem Honsou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, proti žalovaným 1) Volkswagen Aktiengesellschaft, se sídlem Berliner Ring 2, Wolfsburg, Spolková republika Německo, registrační číslo HRB 100484, zastoupenému Mgr. Robertem Němcem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, a 2) ŠKODA AUTO a.s., se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 869, identifikační číslo osoby 00177041, zastoupené JUDr. Václavem Bílým, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o zaplacení 710 400 Kč s příslušenstvím, a 1 518 835 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 13 C 100/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2023, č. j. 25 Co 123/2023-1087, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 133 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 133 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení na žalovaných domáhala, aby jí společně a nerozdílně zaplatily částku 44 044 800 Kč s příslušenstvím, představující náhradu majetkové újmy, a částku 1 518 835 200 Kč s příslušenstvím, představující náhradu nemajetkové újmy, která vznikla vlastníkům vozidel dotčených emisní kauzou „Dieselgate“. Žalobkyně uvedla, že žalované vyráběly a prodávaly vozidla obsahující motory s ilegálním softwarem, díky kterému vozidlo při testování splnilo emisní limity Euro 5 a Euro 6, ačkoli v běžném provozu tyto limity několikanásobně překračovalo. Za cenu ekologicky šetrných vozidel tak žalované zákazníkům prodávaly vozidla nešetrná, jejichž skutečná hodnota byla nižší, čímž jednaly úmyslně v rozporu s dobrými mravy a zasáhly do práv zákazníků. Žalobkyně dále tvrdila, že je právnickou osobou, která byla založena s cílem vymáhat tvrzené nároky uvedených vlastníků vozidel, a jako jejich nepřímý zástupce je oprávněna se jich na základě individuálních komisionářských smluv uzavřených dle § 2455 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., domáhat i před soudem. Žalované žalobkyní uplatněný nárok neuznaly a na svou obranu uvedly, že žalobkyni nesvědčí tvrzené subjektivní právo a není proto oprávněna k podání žaloby, neboť zastupuje dotčené zákazníky nepřímo na základě uzavřených komisionářských smluv. 2. Okresní soud v Mladé Boleslavi jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 2. 2023, č. j. 13 C 100/2021-994, zastavil řízení co do částky 2 565 600 Kč s příslušenstvím a co do částky 74 400 Kč (výrok I), zamítl žalobu, podle které by žalovaná 1) a žalovaná 2) byly povinny zaplatit žalobkyni částku 44 044 800 Kč s příslušenstvím a částku 1 518 835 200 Kč s příslušenstvím (výrok II), rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky (výroky III a IV) a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni (výrok V). 3. Dříve než uvedený rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v částce 43 334 400 Kč. Řízení bylo proto co do této částky zastaveno usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 3. 2023, č. j. 13 C 100/2021-1005. Předmětem řízení dále zůstala pohledávka ve výši 710 400 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na náhradu majetkové škody a částka 1 518 835 200 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na náhradu nemajetkové újmy. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem změnil výši náhrady nákladů řízení ve výrocích III a IV a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III napadeného rozsudku) a o vrácení přeplatku zaplaceného soudního poplatku žalované 1) za odvolání proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 3. 2019, č. j. 25 C 191/2017-197 (výrok IV napadeného rozsudku). 5. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroků I, II a III podala žalobkyně dovolání, ve kterém odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil otázky hmotného a procesního práva související s možností žalobkyně vymáhat nároky třetích osob na základě smluvně ujednaného nepřímého zastoupení, tj. jménem žalobkyně na účet zákazníků. Konkrétně předkládá dovolacímu soudu otázku, zda si mohou strany v komisionářské smlouvě uzavřené ve smyslu § 2455 o. z. ujednat jako součást obstarávané záležitosti vymáhání pohledávky formou nepřímého zastoupení (a to i před soudem), případně zda tak strany mohou učinit alespoň v nepojmenované smlouvě ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. 6. Žalobkyně ve vztahu k této otázce poukázala na podle jejího názoru rozkolísanou judikaturu týkající se možnosti vymáhat nároky třetích osob na základě smluvně ujednaného nepřímého zastoupení. Konkrétně uvedla, že z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5138/2007, a ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3198/2008, vyplývá, že nepřímé smluvní zastoupení při vymáhání pohledávek lze připustit, avšak v novějším rozsudku ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 953/2022, Nejvyšší soud uzavřel, že smluvně ujednané nepřímé zastoupení při vymáhání pohledávek obecně přípustné není. Poslední citované rozhodnutí proto navrhuje překonat předložením věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. 7. V návaznosti na předchozí námitku pak žalobkyně uvádí, že dovolání má být přípustné rovněž pro řešení otázky, zda je vymáhání pohledávek na základě smluvně ujednaného nepřímého zastoupení přípustné ve specifických případech obdobně jako v rozsudcích Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5138/2007 a sp. zn. 25 Cdo 3198/2008, a pokud ano, zda jsou takové specifické okolnosti dány v projednávaném případě, a to navíc s ohledem na skutečnost, že České republika včas nepřijala zákon o hromadných žalobách. 8. Žalobkyně dále předložila otázku, zda zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, umožňuje vymáhání nároků na základě hmotněprávního nepřímého zastoupení, případně ze kterých jeho ustanovení vyplývá, že takový postup není možný, a dále namítla, že odvolací soud dovodil nedostatek aktivní legitimace žalobkyně pouze na základě procesních předpisů, ačkoli pro její posouzení jsou relevantní jen hmotněprávní normy, čímž se odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu (jmenovitě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 30Cdo 3411/2016), dle které se věcnou legitimací rozumí stav vyplývající z hmotného práva. 9. Žalobkyně rovněž namítla, že soudy nižších stupňů neprovedly jí navrhované důkazy, a že napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné a nepřezkoumatelné. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 10. V obsáhlých vyjádřeních k dovolání žalované zpochybnily dovolací argumentaci žalobkyně, označily její dovolání za nepřípustné a nedůvodné a navrhly Nejvyššímu soudu, aby je odmítl, případně aby je zamítl, a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů dovolacího řízení včetně nákladů právního zastoupení. 11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 12. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání. 13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovolání