23 Cdo 5763/2017 — Nejvyšší soud

23 Cdo 5763/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 6. 2018 Spisová značka:23 Cdo 5763/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.5763.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva kupní Narovnání Novace privativní Dotčené předpisy:§ 446 obch. zák. § 570 obč. zák. § 585 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 9. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 5763/2017-490 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně GAZCOM s. r. o., se sídlem v Praze 4 – Krč, Sládkovičova 1306/11, identifikační číslo osoby 27385604, zastoupené Mgr. Ivetou Strmeňovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Pobřežní 667/78, proti žalované UNILEASING a. s., se sídlem v Klatovech, Randova 214, identifikační číslo osoby 25205552, zastoupené JUDr. Petrem Kubešem, Ph.D., advokátem se sídlem v Klatovech, nám. Míru 65, o zaplacení částky 1.267.616 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 199/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2017, č. j. 64 Co 201/2017-459, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2017, č. j. 64 Co 201/2017-459, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, č. j. 6 C 199/2014-421, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 3. 2017, č. j. 6 C 199/2014-434, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.027.718 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), zamítl žalobu co do zbytku ve výši 239.898 Kč s příslušenstvím (bod II. výroku) a rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení (bod III. výroku). Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1.267.616 Kč s příslušenstvím. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně (jako leasingový nájemce) s žalovanou (jako leasingovým pronajímatelem) uzavřely dne 30. 8. 2011 smlouvu o finančním leasingu č. 2110894 s právem koupě předmětu leasingu, jejímž předmětem bylo blíže určené vozidlo. Dne 30. 8. 2011 byla mezi žalovanou jako kupující a společností RST Czech, s. r. o. jako prodávající uzavřena kupní smlouva č. 0894211 vztahující se k předmětnému vozidlu. Z obsahu smlouvy soud zjistil, že prodávající prohlásil, že je oprávněn k prodeji výše uvedeného vozidla, je oprávněn s vozidlem nakládat a převést vlastnické právo k němu na kupujícího, že vozidlo není zatíženo žádnými zástavními právy, břemeny ani jinými právními závadami a bere na vědomí, že vozidlo bude předmětem leasingové smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou. Kupní cena byla určena částkou 2.099.000,40 Kč. Nájemce zaplatil prodávajícímu dne 30. 8. 2011 platbu ve výši 774.633 Kč, tato platba ve prospěch prodávajícího se považuje v den předání, tedy 1. 9. 2011, za úhradu části kupní ceny v uvedené výši kupujícím ve prospěch prodávajícího a současně za úhradu mimořádné splátky nájemného. Zbytek kupní ceny ve výši 1.324.367 Kč zaplatí dle smlouvy kupující na účet prodávajícího do 4 dnů ode dne předání vozidla, protokolu o předání, daňového dokladu a technického průkazu. Kupní smlouva č. 0894211 byla podepsána jak společností RST Czech, s. r. o., tak žalobkyní i žalovanou. Dle zjištění soudu prvního stupně však k předání vozidla nedošlo, ačkoliv byl dne 1. 9. 2011 podepsán stranami předávací protokol. Následně uzavřela žalobkyně se žalovanou dne 19. 7. 2012 dohodu o ukončení právního vztahu, dle které právní vztah založený shora uzavřenou smlouvu o finančním leasingu ze dne 30. 8. 2011 končí dohodou ke dni úhrady dlužného nájemného a prodejní ceny v celkové výši 1.267.616 Kč nájemcem na účet pronajímatele. Předmět leasingu bude po úhradě dlužného nájemného za období leden 2012 až červen 2012 ve výši 239.898 Kč prodán nájemci dle jeho žádosti za smluvní cenu 1.027.718 Kč. Smluvní strany prohlásily, že zaplacením částky 1.267.616 Kč jsou jejich vzájemné vztahy vyplývající z leasingového vztahu zcela vypořádány a žalovaná se vzdává práva na veškeré sankce a ostatní nároky vyplývající z leasingového vztahu na základě leasingové smlouvy. Současně (tj. podepsáno dne 16. 7. 2012 za žalovanou a dne 19. 7. 2012 za žalobkyni) strany uzavřely kupní smlouvu č. 2012/2110894, jejímž předmětem plnění je uvedené vozidlo, ke kterému prodávající (žalovaná) prohlašuje, že je výlučným vlastníkem vozidla. Kupní smlouvou prodávající jako dosavadní leasingový pronajímatel prodává uvedené vozidlo do vlastnictví kupujícího jako dosavadního leasingového nájemce a ten ho do svého vlastnictví přijímá a kupuje za dohodnutou kupní cenu 1.027.718 Kč. Prodávající vozidlo kupujícímu přenechává a ten jej přijímá, jak stojí a leží, za podmínek uvedených v § 501 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Předmětem sporu pak je žaloba o vydání bezdůvodného obohacení s tvrzením, že vozidlo, které bylo předmětem smlouvy, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, jíž žalovaná žalobkyni prodala auto, které v době prodeje neměla žalovaná ve své dispozici, v podstatě neexistovalo, auto nikdy fyzicky nepředala. Soud prvního stupně také učinil skutkové zjištění o tom, že předmětné vozidlo v době, kdy byla uzavřena a podepsána kupní smlouva účastníky řízení, již bylo ve vlastnictví dalšího třetího subjektu, a to od 19. 6. 2012. Soud prvního stupně dovodil, že auto, které je předmětem sporu, nebylo žalobkyni nikdy fyzicky předáno, nebylo ani k dispozici společnosti žalované. Měl také za prokázané, že žalobkyně zaplatila žalované částku požadovanou i přesto, že předmět koupě neexistoval, nebyl předán. Soud prvního stupně věc posoudil tak, že vozidlo, které bylo ve vlastnictví jiné společnosti, nemohlo být předmětem kupní smlouvy. Dovodil, že žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když bylo prokázáno, že žalované bylo zaplaceno kupní ceny za předmět, který v době uzavření smlouvy neexistoval, nemohl existovat a, jak bylo prokázáno, nemohl být v dispozici žalované, tzn. žalovaná nemohla být v dobré víře, že předmětné auto existuje, v dobré víře nemohla být ani žalobkyně, která trvala na tom, že auto neexistuje, přesto kupní smlouvu uzavřela. Soud prvního stupně uvedl s odkazem na § 37 a 39 obč. zák., že právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. Právem se tedy žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení, které činí částku 1.027.718 Kč. Kupní cena byla nižší než ta, které se žalobkyně domáhá, proto soud co do zbytku žalobu zamítl. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 8. 2017, č. j. 64 Co 201/2017-459, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. tak, že se žaloba na zaplacení částky 1.027.718 Kč s příslušenstvím zamítá (první bod výroku), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý bod výroku). Podle odvolacího soudu byla stěžejním dokumentem dohoda o ukončení právního vztahu ze dne 19. 7. 2012, ve které smluvní strany narovnaly své nároky z předchozích jednání. Dle odvolacího soudu jde o narovnání dle § 585 obč. zák., kterým účastníci odstraňují spornost vzájemných práv a povinností či pochybnost o nich tak, že je ruší a nahrazují závazkem novým. Tím dosavadní závazek zaniká a je nahrazen závazkem novým. V tomto případě spočívalo narovnání v uzavření kupní smlouvy na vozidlo a v zaplacení částky 1.267.616 Kč žalobkyní žalované. To se stalo v návaznosti na to, že jejich vztahy ze smlouvy o finančním leasingu podle obsahu dohody o ukončení právního vztahu skončily dohodou ke dni úhrady dlužného nájemného a prodejní ceny vozidla. Dle odvolacího soudu nebylo pochyb o tom, že v době uzavření této dohody o narovnání, tedy i kupní smlouvy na vozidlo, obě smluvní strany věděly, jak se věci mají. Žalobkyně si vybrala vozidlo i jeho dodavatele, podepsala protokol o předání vozidla a žalovaná zaplatila kupní cenu dodavateli. Část kupní ceny platila s jejím souhlasem dodavateli přímo žalobkyně (734.650 Kč) jako zálohu na nájemné. Žalobkyně, ač v žalobě tvrdila údaje o reklamaci vozidla, vozidlo zřejmě nikdy nepřevzala, ale platila žalované nájemné, jako by se tak stalo. Informovala posléze žalovanou o problému a snažila se situaci řešit, protože skutečně se dostala do nevýhodné pozice, avšak ani postavení žalované nebylo dobré. Obě doplatily na jednání dodavatele (RST Czech, s. r. o.), který dostal zaplacenou kupní cenu a vozidlo žalobkyni zřejmě nepředal. Proto se snažili situaci řešit narovnáním vzájemných práv a povinností, tedy tak, že si žalobkyně vozidlo od žal