25 Cdo 1439/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1439/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1439/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1439.2024.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1439/2024-158 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: NET and GAMES a.s., IČO 28330633, se sídlem Bednářova 621/29, 619 00 Brno, zastoupená JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem Dominikánské náměstí 656/2, 602 00 Brno, proti žalovanému: T. J., zastoupený JUDr. Martinem Týle, advokátem se sídlem Škroupova 561, 530 03 Pardubice, o 265 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 114 C 14/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 11. 2023, č. j. 23 Co 252/2023-106, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 11 713 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Milana Vašíčka, MBA. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 7. 6. 2023, č. j. 114 C 14/2021-73, zamítl žalobu na zaplacení 265 400 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla v roce 2018 provozovatelkou hazardních her v provozovně KAJOT Intacto Polička. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. 8. 2021, č. j. 1 T 184/2020-1058, byl žalovaný spolu se Z. D. (zaměstnancem žalobkyně na pozici krupiéra živé rulety) uznán vinným z přečinu podvodu, jehož se dopustil tím, že po předchozí společné domluvě úmyslně ovlivnili jednotlivé hry ve prospěch hrajícího žalovaného, kterému bylo ve dnech 11. 11. 2018 ˗ 30. 12. 2018 neoprávněně vyplaceno 393 300 Kč. Oběma jim byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobkyni škodu v této výši. Z. D. byl navíc uznán vinným z toho, že s hráčem Z. Š. dne 30. 12. 2018 úmyslně ovlivnili jednotlivé hry ve prospěch Z. Š. (jež byl za toto jednání odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Svitavách níže citovaným), kterému bylo neoprávněně vyplaceno 265 400 Kč, přičemž oběma byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu žalobkyni v této výši. Pro podobné jednání se škodou 1 028 400 Kč pak byli Z. D. a žalovaný zproštěni obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se skutky staly. Soud věc právně posoudil podle § 2910 a § 2915 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a § 135 odst. 1 o. s. ř. S odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu dovodil, že podvodné jednání, kterého se žalovaný vůči žalobkyni dopustil a za které byl odsouzen trestním soudem, není předmětem tohoto řízení, neboť žalobkyně jím učinila skutky, za které byli odsouzeni Z. D. a Z. Š. s tvrzením, že se podvodného jednání dopustili za účasti žalovaného, který je s nimi solidárně odpovědný za způsobenou škodu. Žalovaný však v tomto případě za žádnou formu účastenství nebyl trestně stíhán ani odsouzen. Žalobu zamítl, neboť žalobkyně přes poučení soudem neprokázala, že žalovaný porušil nějakou svoji povinnost, a způsobil tak vznik škody. 2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, č. j. 23 Co 252/2023-106, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 265 400 Kč s příslušenstvím společně a nerozdílně se Z. Š., který byl k téže povinnosti zavázán trestním příkazem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28. 4. 2021, č. j. 1T 36/2021-11, a se Z. D., který byl k téže povinnosti zavázán rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách z 16. 8. 2021, č. j. 1T 184/2020-1058, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů a vůči státu. Odvolací soud konstatoval, že je ve smyslu § 135 o. s. ř. vázán rozhodnutími soudů v trestním řízení. Byť byla v trestním rozsudku zmíněna role žalovaného při trestním jednání Z. D. a Z. Š., nebyl za toto jednání odsouzen, proto soud není ve vztahu k němu trestním rozsudkem vázán a případnou spoluodpovědnost žalovaného za vzniklou újmu je oprávněn samostatně posuzovat. Odvolací soud zopakoval stěžejní části dokazování (z obsahu trestního spisu) a zjistil, že to byl žalovaný, kdo uvedenou trestnou činnost inicioval a domluvil podvodný způsob hry s krupiérem Z. D., přesvědčil Z. Š., aby se hry živá ruleta zúčastnil, dovezl jej tam, poskytl mu do hry finanční hotovost, instrukce, jak má postupovat a část jeho výhry si ponechal. Na základě těchto zjištění odvolací soud uzavřel, že ve smyslu § 2915 odst. 1 o. z. se i žalovaný v součinnosti s odsouzenými D. a Š. podílel na vzniku škody k újmě žalobkyně, neboť bez jeho aktivity by k podvodnému jednání ani ke vzniku škody nedošlo. Byly tak naplněny předpoklady jeho odpovědnosti za škodu, jestliže se vědomě podílel na porušení základního pravidla hazardní hry podle § 3 odst. 1 zákona č. 186/2016 Sb., že o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost. Jednání žalovaného tak bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, protože bez aktivní role žalovaného by nenastaly důsledky v podobě neoprávněně získané výhry. Okolnost, že žalovaný nebyl trestně odsouzen, neznamená, že nemůže nést občanskoprávní odpovědnost za vznik škody. 3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalovaný dovoláním. Odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 258/2006 a 21 Cdo 2554/2008) spatřuje v posouzení otázky hodnocení důkazů. Má za to, že z výpovědí svědků nelze dovodit jeho odpovědnost za vzniklou škodu, neboť odvolací soud nevysvětlil, jakou hodnotu závažnosti a pravdivosti (věrohodnosti) přisuzuje jednotlivým důkazům a proč své skutkové závěry činí výhradně na základě protokolů z trestního řízení (na jejichž základě nebyl žalovaný uznán vinným z protiprávního jednání). V rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1940/2007 odvolací soud důkaz výslechem svědků provedený soudem prvního stupně nezopakoval, a dospěl tak k jinému skutkovému závěru než soud prvního stupně. Jako neřešenou označuje dovolatel otázku, zda (odvolací) soud v civilním řízení o náhradu majetkové újmy (škody) může vycházet výhradně z listin, zejména protokolů o výsleších, které jsou součástí trestního spisu v řízení, v němž žalovaný nebyl pravomocně uznán vinným, a z části ani nebyl účastníkem trestního řízení, z něhož je odvozován nárok na náhradu majetkové újmy, za situace, kdy v civilním řízení bylo možné provést důkaz výslechem všech dotčených osob, tyto osoby vyslechnuty byly (soudem prvního stupně), přičemž na základě takto provedených důkazů protiprávní jednání prokázáno nebylo. Svědci navíc své dřívější výpovědi zpochybnili. Dovolatel namítal rovněž extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními odvolacího soudu a jeho rozsudek považuje za nepřezkoumatelný. Navrhl změnu rozsudku odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně bude jako věcně správný potvrzen, případně zrušení rozsudku odvolacího soudu, a odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. 4. Žalobkyně ve vyjádření navrhla odmítnutí nepřípustného dovolání, případně jeho zamítnutí. Napadené rozhodnutí považuje za správné, řádně a srozumitelně odůvodněné a učiněné na základě podrobného dokazování organizační role žalovaného v podvodném jednání Z. D. a Z. Š. Žalovaný pouze nepřípustně polemizuje se zjištěným skutkovým stavem a napadá hodnocení důkazů odvolacím soudem. 5. Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud zamítl usnesením ze dne 19. 6. 2024, č. j. 25 Cdo 1439/2024-145. 6. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalovaného není přípustné. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím