25 Cdo 2613/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2613/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 6. 2024 Spisová značka:25 Cdo 2613/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.2613.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Náhrada škody zaměstnancem Náhrada škody zaměstnavatelem Zaměstnanci Dotčené předpisy:§ 167 o. z. § 2910 o. z. § 2914 o. z. § 2 odst. 1 předpisu č. 372/2011 Sb. § 4 odst. 5 předpisu č. 372/2011 Sb. § 12 předpisu č. 372/2011 Sb. § 49 předpisu č. 372/2011 Sb. § 2 písm. b) předpisu č. 95/2004 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2613/2022-81 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: V. Š., zastoupená JUDr. Filipem Jirouskem, advokátem se sídlem Preslova 361/9, 702 00 Ostrava, proti žalovaným: 1. Orth – Traum, spol. s r. o., IČO 05403812, se sídlem Horní 1068, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm, 2. D. S., oba zastoupeni Mgr. Radomilem Kožuským, MBA, advokátem se sídlem Sokolovská 68/105, 186 00 Praha 8, o odškodnění újmy na zdraví a zásahu do osobnostních práv, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 153/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2022, č. j. 71 Co 43/2022-66, takto: Výroky II a III rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2022, č. j. 71 Co 43/2022-66, a výrok I v části, jíž byla zamítnuta žaloba, aby 2. žalovaný zaplatil žalobkyni 1 750 000 Kč s příslušenstvím, a výrok III, jímž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů řízení, rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 11. 2021, č. j. 13 C 153/2021-44, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 16. 11. 2021, č. j. 13 C 153/2021-44, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaní zaplatili 1 750 000 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého (výrok I), zamítl rovněž žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po 1. žalované zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se v období od 1. 9. 2017 do 13. 3. 2018 léčila u 1. žalované se zánětem šlachy a pouzdra natahovače malíkové části zápěstí a bolestivým syndromem zápěstního kloubu vpravo. Kvůli uvedeným potížím se u 1. žalované podrobila dvěma operacím, a to dne 20. 10. 2017 a poté dne 10. 1. 2018; žalovanou léčil (i operoval) 2. žalovaný. Žalobkyně byla předem písemně seznámena s průběhem operací i s možnými komplikacemi, vyslovila s nimi souhlas, což stvrdila svým podpisem. Poté, co dne 13. 3. 2018 bylo při kontrole konstatováno zhoršení stavu, vyhledala pomoc v revmatologické a neurologické ambulanci ve Frýdku-Místku. V období od 15. 6. 2018 do 18. 6. 2019 se léčila ve Fakultní nemocnici v Ostravě, kde nakonec přistoupili k amputaci malíku. Dle posudku Odborné komise pro ortopedii Vědecké rady České lékařské komory 2. žalovaný neporušil žádnou povinnost uloženou mu zákony, jinými předpisy a řády komory. Ke komplikacím došlo v důsledku zánětlivé reakce, která způsobila vzájemné srůsty šlach a šlachy se šlachovou pochvou, což vedlo k omezení pohyblivosti v kloubu. Jednoznačnou příčinu tohoto stavu však komise považovala za nejasnou. Diagnostika a léčebný postup do provedení operačního zákroku na pravé ruce žalobkyně 2. žalovaným byl správný a v souladu s postupy současné medicíny. Poté následovala správně indikovaná rehabilitace a rozcvičování pravé ruky. Ke stejným závěrům dospěl i znalec MUDr. Václav Kameníček. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně byla ve smluvním vztahu k 1. žalované, se kterou uzavřela smlouvu o poskytování zdravotní péče; 2. žalovaný vykonával veškeré lékařské úkony jejím jménem. Odpovědnost za případnou škodu na zdraví nese pouze 1. žalovaná, která pacientovi poskytuje zdravotní služby, a nikoliv ošetřující lékař. Žalobu vůči 2. žalovanému proto soud zamítl pro nedostatek pasivní legitimace. Ve vztahu k 1. žalované pak uzavřel, že informovaný souhlas žalobkyně s operacemi splňoval náležitosti vyžadované § 31 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, (dále jen „zákon o zdravotních službách“). Žalobkyně byla řádně upozorněna na nejčastější možné důsledky infekce, a není tudíž chybou výslovné nezmínění skutečnosti, že může někdy dojít v důsledku zánětlivé infekce i ke srůstům. První žalovaná pak operaci žalobkyně provedla v souladu s obvyklými a obecně uznávanými postupy a metodami daného oboru a v souladu s lékařským uměním ve smyslu § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách. Jelikož 1. žalovaná neporušila žádnou povinnost, není dána její odpovědnost za tvrzenou újmu. 2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 71 Co 43/2022-66, zrušil rozsudek soudu prvního stupně, bylo-li jím rozhodnuto o žalobě vůči 1. žalované, a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (výrok I), rozsudek v zamítavém výroku potvrdil ve vztahu k 2. žalovanému (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a 2. žalovaným (výrok III). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a věc právně posoudil podle § 167, § 1935 a § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Soudu prvního stupně vytkl, že se nezabýval postavením 2. žalovaného, což ale ve výsledku nemělo vliv na správnost jeho posouzení. Uvedl, že pokud by se jednalo o zaměstnance, byla by jeho odpovědnost vyloučena (odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1029/2021), ale i kdyby měl jiné postavení, ani v tom případě by neodpovídal. Zohlednil, že 2. žalovaného 1. žalovaná využila jako pomocníka ve smyslu § 1935 o. z. k plnění svého smluvního závazku. Přihlédl k tomu, že fyzické osoby běžně zřizují právnické osoby s ručením omezeným, aby ochránily svůj majetek. Zákonodárce tím povzbuzuje podnikatele k provádění činnosti, jež nese s sebou rizika, která by fyzická osoba sama nepodstoupila. V případě, že by jednatel či společník společnosti s ručením omezeným odpovídal bez dalšího jakožto pomocník této společnosti za újmu způsobenou při činnosti jménem společnosti, byla by popřena podstata této společnosti a omezené ručení za závazky společnosti by pozbylo smyslu. Dále uzavřel, že povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni měla 1. žalovaná a nikoliv 2. žalovaný, který byl pouze jejím odborným zástupcem ve smyslu § 12 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách. Vzhledem ke zvláštní právní úpravě poskytování zdravotnických služeb, principu společnosti s ručením omezeným a ochraně zaměstnance dospěl odvolací soud k závěru, že poskytuje-li lékař zdravotní služby jako odborný zástupce právnické osoby podle § 12 zákona o zdravotních službách (ať již v pozici zaměstnance, jednatele, společníka, či na jiném smluvním základě ve vztahu k společnosti), neodpovídá za újmu způsobenou při poskytování zdravotních služeb vůči třetí osobě (pacientovi), a to ani jako pomocník ve smyslu § 2914 o. z. Zvláštní právní úprava poskytování zdravotních služeb totiž vylučuje užití obecných ustanovení občanského zákoníku, a tedy i případnou přímou odpovědnost lékaře jako pomocníka. Důvodem zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k 1. žalované byl nedostatečně zjištěný skutkový stav. 3. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků II a III napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za nesprávný považuje dovolatelka závěr odvolacího soudu, že poskytuje-li lékař zdravotní služby jako odborný zástupce právnické osoby podle § 12 zákona o zdravotních službách (ať již v pozici zaměstnance, jednatele, společníka, či na jiném smluvním základě ve vztahu ke společnosti), neodpovídá za újmu způsobenou při poskytování zdravotních služeb vůči třetí osobě (pacientovi), a to ani jako pomocník ve smyslu § 2914 o. z. S tímto výkladem smyslu a účelu právní normy a s aplikací § 2914 o. z. na to navazující dovolatelka nesouhlasí. I když rozumí důvodům, pro které Nejvyšší soud v recentní judikatuře dovodil nedostatek přímé odpovědnosti zaměstnance coby pomocníka, domnívá se, že pro vyloučení přímé odpovědnosti lékaře/operatéra není důvod. Dovolatelka zastává názor, že lékařské zařízení odpovídá z