25 Cdo 3179/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3179/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2025 Spisová značka:25 Cdo 3179/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.3179.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nemajetková újma (o. z.) Bolestné Ztížení společenského uplatnění Dotčené předpisy:§ 81 o. z. § 2910 o. z. § 2911 o. z. § 2914 o. z. § 2636 o. z. § 2643 o. z. § 2645 o. z. § 2951 o. z. § 2955 o. z. § 2956 o. z. § 2958 o. z. § 2960 o. z. § 4 odst. 5 předpisu č. 372/2011 Sb. § 28 odst. 2 předpisu č. 372/2011 Sb. § 31 odst. 1 písm. a) o. z. § 34 předpisu č. 372/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.11.2025 01.10.2025II.ÚS 3375/25 IV.ÚS 2889/25 Jiří Přibáň Josef Baxa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost 7. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3179/2024-274 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) nezletilá AAAAA (pseudonym), b) M. A., c) D. A., všichni zastoupeni MUDr. Mgr. Igorem Piňosem, CSc., advokátem se sídlem Široká 25/6, 110 00 Praha 1, proti žalované: Mělnická zdravotní, a. s., IČO 27958639, se sídlem Pražská 528/29, 276 01 Mělník, zastoupená JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem Velkopřevorské nám. 644/1a, 110 00 Praha 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, 186 00 Praha 8, o zaplacení 304 672 Kč, 200 000 Kč a 200 000 Kč, vše s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 15 C 25/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2024, č. j. 25 Co 77/2024-246, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení každý 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. Moniky Novotné. III. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobci b) a c) se domáhali odčinění nemajetkové újmy (zaplacení zadostiučinění každý ve výši 200 000 Kč) spočívající v zásahu do jejich osobnostních práv, a to do jejich soukromí a rodinného života v důsledku pochybení žalované při poskytnutí zdravotních služeb, který měl spočívat v tom, že neprovedla císařský řez žalobkyni b), ačkoliv byl indikován. Žalobkyně a) se domáhala náhrady újmy na zdraví ve výši 304 672 Kč, a to bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění, jež jí bylo způsobeno žalovanou při porodu porušením cervikobrachiálního nervového plexu s úplnou denervací. 2. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 15 C 25/2023-209, zamítl žalobu, jíž se domáhala žalobkyně a) zaplacení 304 672 Kč (výrok I), žalobkyně b) zaplacení 200 000 Kč (výrok II), žalobce c) zaplacení 200 000 Kč (výrok III), vše s příslušenstvím, zamítl rovněž žalobu na uložení povinnosti zaplatit žalobcům b) a c) náklady na léčbu a rehabilitace žalobkyně a) (výrok IV), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky V až XIII). 3. K odvolání všech žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 25 Co 77/2024-246, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení VI, VII a XI (výroky I až III), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve věci samé ve výrocích I až V, VIII až X, XII a XIII (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky V až X). 4. Soudy vyšly ze zjištění, že žalobkyně b) a žalobce c) jsou rodiči žalobkyně a). Žalobkyně b) byla přijata dne 5. 7. 2020 do zařízení žalované k programovanému porodu. Žalovaná před preindukcí a indukcí porodu žalobkyně b) disponovala informacemi o výšce žalobkyně b), která činila 157 cm, její léčbě astmatu, které se v průběhu těhotenství zhoršilo, o jejím poranění obratle, výhřezu ploténky, o větší odhadované porodní hmotnosti (pod 4 500 g) plodu [žalobkyně a)], o otoku horních i dolních končetin, o kolísání tlaku a plodové vody. Porod vedly atestované lékařky plně způsobilé k vedení porodu. Komplikace nastaly v průběhu druhé doby porodní, během které muselo být přistoupeno k extrakční operaci vakuumextraktorem a při ní došlo k dystokii ramének žalobkyně a). Žalobkyně a) se narodila s porodní hmotností 4 620 g, v první minutě života bez akce srdeční, byla resuscitována, včetně nepřímé masáže srdce. V důsledku komplikací během porodu se žalobkyně a) narodila s těžkou porodní asfyxií a parézou brachiálního plexu, která bude mít pro žalobkyni a) následky i do budoucna. Znalec prof. MUDr. Zdeněk Hájek, DrSc., vypracoval znalecký posudek, v němž se přiklonil k závěru, že v důsledku významných rizik na straně žalobkyně b), která však přímo neindikovala císařský řez, měla žalovaná přistoupit k provedení císařského řezu. V průběhu výslechu před soudem však znalec změnil závěr písemného posudku tak, že postup žalované nebyl v rozporu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy, neboť nebyla zjištěna taková kumulace rizik, která by vedla k závěru o nutnosti provedení císařského řezu. Při právním posouzení soudy postupovaly podle § 81, § 2910, § 2911, § 2914, § 2636, § 2643, § 2645, § 2951, § 2955, § 2956, § 2958 a § 2960 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a § 4 odst. 5, § 28 odst. 2, § 31 odst. 1 písm. a) a § 34 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, (dále jen „zákon o zdravotních službách“) a dospěly k závěru, že nárok žalobců není důvodný, přičemž odkázaly na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 83/2019 a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 27/19. Doporučení k preindukci a indukci porodu bylo správné. Lékařky postupovaly lege artis, když rozhodly o provedení porodu vaginálně, neboť nebyla dána indikace k provedení císařského řezu. Nepochybily ani v okamžiku, kdy nastaly komplikace, a řádně použily příslušné manévry k co nejrychlejšímu vyproštění ramének a vybavení plodu. S poskytnutím lékařské péče vyslovila žalobkyně b) informovaný souhlas. 5. Rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I, II, IV, VI a VII napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost spatřují v tom, že otázku vyřešenou v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 83/2019 by měl dovolací soud přehodnotit a posoudit jinak, a to s ohledem na specifika skutkového stavu, doby uplynulé od vzniku původních odborných podkladů a rozvoje stavu medicínského poznání i stále se dotvářejícího pohledu na přirozená práva pacienta jako samostatné bytosti. Jako dovolací důvod dovolatelé uvádí nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem soudu o přesvědčivosti vyjádření znalce, podle kterého neexistovalo dostatečné množství indicií, které by měly vést k provedení císařského řezu, neboť toto jeho vyjádření při jednání stojí v rozporu s písemným vyhotovením posudku. Namítají, že by zkušený porodník, který se ale k žalobkyni b) nedostavil, po jejím vyšetření zvolil císařský řez. Žalobkyně b) navíc o jeho provedení žádala a měla všechny důvody obávat se vaginálního porodu. Závěr o udělení informovaného souhlasu a nesdělení požadavku žalobkyně b) na provedení císařského řezu se zakládá na zdravotnické dokumentaci, kde celá řada údajů není uvedena dle skutečnosti, což chtěli žalobci prokazovat výslechem zaměstnanců žalované, ale soudy jejich návrhům nevyhověly. Některé klíčové části zdravotnické dokumentace byly vytvořeny až ex post se znalostí tragického výsledku – narození dítěte ve stadiu klinické smrti. Tvrzení o hladkém zvládnutí dystokie ramének neobstojí ani před laickým pohledem. Dystokie ramének navíc není až tak běžnou porodnickou komplikací. Není pochopitelné, proč se k porodu nedostavil nadřízený odborník, ačkoliv rizika byla známa. Pochybení soudu spatřují dovolatelé i v tom, že soud neprovedl dokazování k tvrzeným modřinám a že nevyslechl žalobkyni b). Její souhlas s programovaným porodem nemůže znamenat, že se nedožadovala císařského řezu. Rozhodnutí navíc stojí na více než 10 let starých závěrech, že dystokie ramének není předvídatelná a preventibilní, což dovolatelé považují za neudržitelné. K tomu provedení císařského řezu na přání rodičky není zakázáno. Podle dovolatelů by dovolací soud měl posoudit znovu, zda práva pacienta dle Listiny a Úmluvy o biomedicíně lze zúžit jen na možnost pouhého odmítání zákroku nebo postupu, anebo zda by lékaři měli brát jeho přání v úvahu i v případech, kdy pacient (rodička) se domáhá jednoho ze správných postupů, i když odlišného, než zvolili lékaři zdravotnického zařízení. Rizika plánovaného císařského řezu jsou podle dovolat