26 Cdo 1597/2006 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1597/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2008 Spisová značka:26 Cdo 1597/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.1597.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 223 odst. 3 předpisu č. 513/1991Sb. § 223 odst. 4 předpisu č. 513/1991Sb. § 224 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb. § 224 odst. 4 předpisu č. 513/1991Sb. § 224 odst. 5 předpisu č. 513/1991Sb. § 765 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb. § 765 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb. § 460 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1597/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. N., zastoupeného advokátem proti žalovanému Z. d. D., zastoupenému advokátem o zaplacení částky 1.829.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 218/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. ledna 2006, č. j. 40 Co 857/2005-325, takto: I.     Dovolání proti části výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. ledna 2006, č.j. 40 Co 857/2005-325, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2005, č.j. 19 C 218/2000-288, v zamítavém výroku ohledně částky 568.932,50 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 17. 8. 2000 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení vzniklých před soudem prvního stupně, a dovolání proti  výroku pod bodem III. o nákladech odvolacího řízení,  se odmítá. II.        Jinak se dovolání zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 31.624,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 1.829.700,- Kč s příslušenstvím z titulu vypořádání majetkových nároků z transformace družstev podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“). Požadovanou částku dovozoval z několika samostatných nároků. Jednak z majetkového podílu svého zemřelého otce ve výši 1.728.755,- Kč, jehož jednu polovinu nabyl děděním a druhou polovinu smlouvou o postoupení pohledávky od své sestry, která ji předtím rovněž zdědila po jeho otci, dále z majetkového podílu 15.695,- Kč, který nabyl postupní smlouvou od své manželky, z majetkového podílu 47.797,- Kč, který nabyl postupní smlouvou od své matky a dále z  vlastního majetkového podílu 37.453,- Kč. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu zpět ohledně části majetkového podílu po sestře (a to ohledně částky 33.654,- Kč, kterou poskytl žalovaný žalobci plněním ve věcech) a zcela ohledně majetkových podílů 47.797,- Kč a 37.453,- Kč. Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 3. 2005, č.j. 19 C 218/2000-288, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 277.486,- Kč s 10 % úrokem z prodlení ode dne 17. 8. 2000 do zaplacení (výrok I.), co do částky 1.518.560,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 17. 8. 2000 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III. a IV.). Soud prvního stupně s přihlédnutím k tomu, že žalovaný původně vyčíslený majetkový podíl zemřelého otce žalobce dodatečně měnil a snižoval jej, ustanovil znalce P. P. a pověřil ho vypracováním znaleckého posudku. Jeho posudkem vzal za zjištěné, že s ohledem na závazná kritéria určená pro výpočet majetkových podílů při transformaci družstev (§ 9 odst. 5 písm. g/ zák. č. 42/1992 Sb.) činil správný výpočet majetkového podílu zemřelého otce žalobce nikoliv družstvem původně vyčíslených 1.728.755,- Kč, ale jen 590.890,- Kč. Dospěl k závěru, že polovinu z tohoto majetkového podílu nabytou dědictvím po otci nelze žalobci přiznat v důsledku promlčení nároku. Žalobce vyzval žalovaného k vydání majetkového podílu po otci dopisem dne 14. 4. 1994. Majetkový podíl byl splatný podle § 13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb., ve lhůtě  do 90 dnů. Žalobce uplatnil nárok u soudu až dne 17. 8. 2000, tedy až po uplynutí čtyřleté promlčecí lhůty stanovené zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“ Soud prvního stupně shledal opodstatněnými jen nárok na zbývající polovinu z majetkového podílu po otci postoupenou žalobci sestrou H. N., jejíž správná výše činí 295.445,- Kč, a na majetkový podíl postoupený žalobci jeho manželkou ve výši 15.695,- Kč. Oba tyto nároky představují celkem částku 311.140,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal ohledně částky 33.654,- Kč žalobu zpět, přiznal mu rozdíl ve výši 277.486,- Kč. Ohledně ostatních nároků žalobu zamítl.   Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (soud odvolací) k odvolání žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 25. 1. 2006, č.j. 40 Co 857/2005-325 tak, že rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. co do částky 85.250,- Kč (představující majetkové podíly 47.797,- Kč a 37.453,- Kč) s 10 % úrokem z prodlení od 17. 8. 2000 do zaplacení – v důsledku zpětvzetí žaloby – zrušil a řízení v této části zastavil (výrok I.), ve zbývající zamítavé části ohledně částky 1.433.310,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 17. 8. 2000 do zaplacení a dále ve výrocích o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud při rozhodování o zamítnutém nároku na majetkový podíl 864.377,50 Kč (po otci žalobce) a o zamítnuté části 568.932,50 Kč (z nároku na majetkový podíl nabytý postupní smlouvou od sestry žalobce, která majetkový podíl získala rovněž dědictvím po otci žalobce) převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, a to, že otec žalobce byl členem Zemědělského družstva T. se sídlem v T. od 1. 1. 1958 až do svého úmrtí, že na základě rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 10. 1993 vydaného v řízení vedeném pod sp. zn. 1 D 2906/92, které nabylo právní moci 26. 11. 1993, nabyli jeho majetkový podíl ve výši 1.728.755,- Kč rovným dílem žalobce a jeho sestra H. N., že dne 14. 11. 1992 proběhla druhá valná hromada oprávněných osob, na které byl schválen transformační projekt, že podle transformačního projektu došlo k rozdělení původního družstva  na Zemědělské družstvo T., družstvo a na Zemědělské družstvo D., že obě transformovaná družstva byla ke dni 1. 1. 1993 zapsána do obchodního rejstříku, že se žalobce stal na ustavující schůzi dne 4. 12. 1992 členem Zemědělského družstva D. s členským vkladem 519.077,- Kč, že ve vyčísleném vkladu je zahrnut vlastní majetkový podíl žalobce za odpracované roky v družstvu ve výši 37.453,- Kč a že zbytek ve výši 481.624,- Kč je majetkový podíl z dědictví po otci žalobce, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 5. 1996 H. N. podle § 33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, postoupila žalobci pohledávku za Zemědělským družstvem D. ve výši 864.377,50 Kč a že členství žalobce v družstvu zaniklo na základě jím podané výpovědi ze dne 31. 5. 1994 ke dni 31. 12. 1994. Ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, že správná výše výpočtu majetkového podílu zemřelého otce žalobce je 590.890,- Kč tak, jak byla vypočtena znalcem P. P. Závěry v jeho znaleckém posudku zhodnotil jako logické a přesvědčivé. Nepřiklonil se však k názoru soudu prvního stupně, že nárok na polovinu z majetkového podílu žalobcova otce, kterou žalobce získal v dědickém řízení, je promlčen. Uzavřel, že ustanovení § 13 odst. 4 zákona č. 42/1992 Sb. upravuje desetiletou promlčecí lhůtu, jejíž běh počíná ode dne uplynutí sedmileté lhůty od schválení transformačního projektu. Není proto možné aplikovat ustanovení obchodního zákoníku upravující promlčení. Nicméně shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že ani nárok na zaplacení majetkového podílu nabytého žalobcem dědictvím po otci nelze žalobci přiznat. Poukázal na to, že ustanovení § 13 odst. 2, 3 zákona č. 42/1992 Sb. jednoznačně přiznává nárok na vydání majetkového podílu z transformace pouze osobám, které se nestaly účastníky právnické osoby podle transformačního projektu. Tím, že se stal žalobce členem transformovaného družstva, vznikla mu vkladová povinnost i ohledně „zděděného“ majetkového podílu. Jeho majetkový podíl z transformace je jeho vnosem do transformovaného družstva. Žalobce se tedy nemůže domáhat vypořádání svého majetkového podílu jinak než postupem, který je pro č