26 Cdo 1827/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1827/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2025 Spisová značka:26 Cdo 1827/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.1827.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem bytu Smlouva nájemní Příslušenství bytu Dotčené předpisy:§ 2238 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1827/2025-1827 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce Bytového družstva XY, zastoupeného Mgr. Veronikou Prudlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Zlatnická 1127/4, proti žalovaným 1) J. P., a 2) L. P., zastoupeným JUDr. Alenou Šildovou Srníčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1067/25, o vyklizení společných prostor domu (strojovny), vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 97/2023, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2025, č. j. 69 Co 63/2025-262, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2025, č. j. 69 Co 63/2025-262, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 11. 2024, č. j. 9 C 97/2023-184, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce (Bytové družstvo XY – dále též jen „družstvo“) se domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost vyklidit a vyklizené mu předat prostory bývalé strojovny výtahu, umístěné v 9. nadzemním podlaží budovy č. p. XY na adrese XY (dále též jen „strojovna“). 2. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 9 C 97/2023-184, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Na základě odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 12. 3. 2025, č. j. 69 Co 63/2025-262, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovaným povinnost strojovnu vyklidit a vyklizenou ji předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 4. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce je vlastníkem pozemku parcela č. XY, jehož součástí je stavba bytového domu XY (dále též jen „předmětný dům“). Žalovaní jakožto členové žalobce se stali družstevními nájemci bytu č. 23, o velikosti 3+1, v 8. podlaží domu ve vchodě č. p. XY, k němuž náleží sklep č. 23 nacházející se ve společných prostorách domu (dále též jen „předmětný byt“ a „sklep“), na základě nájemní smlouvy, kterou se žalobcem uzavřeli dne 18. 11. 2004 (dále jen „nájemní smlouva“). Členskou schůzí žalobce bylo dne 6. 6. 2012 přijato usnesení č. 11 schvalující možnost „rozšíření členských podílů družstva o nevyužívané bývalé strojovny výtahu za minimální cenu 350 Kč/m²; žalovaní dne 6. 6. 2012 vyhotovili „žádost o odkoupení/navýšení členského podílu o bývalou strojovnu výtahu“. Dodatkem č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 5. 12. 2013 byl poté předmět nájmu se souhlasem ostatních nájemců v domě rozšířen o strojovnu umístěnou v 9. nadzemním podlaží domu ve vchodě č. p. XY, o výměře 13,3 m², za nájemné 100 Kč/m² ročně a paušální úhradu spotřeby elektrické energie 100 Kč/ročně, celkem 1 430 Kč/rok (dále též jen „dodatek č. 1“); k navýšení členského vkladu žalovaných u žalobce však na jeho základě „nedošlo“, resp. že žalovaným se „nepodařilo v řízení prokázat (…), že by došlo k řádnému navýšení jejich členského vkladu ohledně nájmu strojovny“. Žalovaní strojovnu na základě dodatku č. 1 od roku 2014 užívají spolu s bytem ke shodným účelům jako sklep. Dopisem ze dne 21. 2. 2023, jenž se dostal do dispozice žalovaných dne 1. 3. 2023, žalobce nájem strojovny vypověděl podle § 2231 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“, resp. „občanský zákoník“), se zachováním tříměsíční výpovědní doby a vyzval žalované k jejímu předání (dále jen „předmětná výpověď“). 5. Po právní stránce přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle něhož jestliže nedošlo k navýšení členského podílu žalovaných v družstvu v souvislosti s uzavřením dodatku č. 1 ohledně nájmu strojovny, nelze jej považovat za „družstevní nájem bytu“. Naproti tomu právní názor soudu prvního stupně, že nájem strojovny podléhá režimu nájmu bytu podle § 2235 a násl. o. z., podle jeho mínění správný není „a nemá oporu ani v provedeném dokazování“. Dodatek č. 1 byl uzavřen dne 5. 12. 2013, proto se vznik nájmu řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“). Dodatkem č. 1 přenechal žalobce žalovaným do užívání strojovnu, s čímž ostatní nájemci bytů v domě ve vchodě č. p. XY souhlasili a práva ji užívat se vzdali. Strojovna je společným prostorem domu, nikoli samostatnou obytnou místností svěřenou žalovaným za účelem (samostatného) bydlení. Z provedeného dokazování také „nevyplynulo, že by se stala součástí nebo příslušenstvím družstevního bytu“. S ohledem na svůj právní (kolaudovaný) stav a charakter ani nebyla právně způsobilá se trvalou právní součástí nebo příslušenstvím jakéhokoli bytu v domě na základě dodatku č. 1 stát. Podle tam označené judikatury Nejvyššího soudu (vycházející z právní úpravy účinné do 31. 12. 2013) totiž vlastník domu nemůže jako byt či jeho příslušenství určit (a tedy ani pronajmout) společné prostory domu (§ 688 a § 689 obč. zák.), např. prádelnu, sušárnu či kočárkárnu a v projednávané věci ani strojovnu. Argumentaci žalovaných, že nájem strojovny se řídí § 2238 o. z., neboť ji užívali jako byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, posoudil jako nepřípustnou novotu. Jestliže ji žalovaní neuplatnili před soudem prvního stupně, a ten se jí tudíž nezabýval, nemohl otázku dobré víry žalovaných posuzovat ani odvolací soud. Nad rámec řečeného ovšem dodal, že „z podstaty pronájmu společných prostor si ani nelze dost dobře představit dobrou víru při užívání těchto prostor jako bytu“. Shrnul, že veškerá argumentace žalovaných směřuje k tomu, že nájem strojovny sdílí právní režim nájmu bytu, resp. družstevního bytu, a z tohoto důvodu se řídí zvláštní úpravou občanského zákoníku o nájmu bytu. Z výsledků dokazování se však podává, že strojovna „nepřestala být společným prostorem“ a „nestala se součástí či příslušenstvím bytu“, na čemž nic nezměnilo ani sjednání dodatku č. 1; „jen byla jako společný prostor pronajata se souhlasem ostatních nájemců žalovaným“. Uzavřel, že nájem strojovny má povahu obecného nájmu, nikoli nájmu bytu, a žalobce jej platně a účinné vypověděl, výpovědní lhůta uplynula ke dni 1. 6. 2023; žalovaní tak strojovnu užívají bez právního důvodu a jsou povinni ji vyklidit. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně v celém rozsahu, podali žalovaní (dále též jen „dovolatelé“) dovolání. Mají za to, že dovolání je přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu (vyjádřené např. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2302/2007, ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4419/2009, uveřejněném pod č. 27/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3001/2020, a v nálezech Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. I. ÚS 972/09, či ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. II. ÚS 1318/23), a jež se má týkat neprovedení ze strany žalovaných řádně označených (právně významných) důkazů pro prokazování jejich dobré víry při užívání strojovny z důvodu, že má jít o „nepřípustnou novotu“, jakož důkazů prokazujících, že strojovna „byla žalovaným svěřena v režimu družstevního nájmu (došlo též k navýšení členského vkladu na základě ústní dohody) a právně připojena k jejich družstevnímu bytu“. Odvolací soud měl v důsledku jiného právního názoru tyto důkazy provést, neboť se z tohoto důvodu staly právně významnými, přestaly být (pohledem soudu prvního stupně) nadbytečnými; skutečnost užívání strojovny žalovanými již od roku 2014 na základě dodatku č. 1 byla v řízení zjištěna a tvrzení, že představuje příslušenství předmětného bytu žalovaní uplatnili již v řízení před soudem prvního stupně. Skutečnost, že strojovna byla žalovaným pronajata „s úmyslem obou smluvních stran, aby byla užívána spolu s předmětným bytem (ve shodném právním režimu), byla v řízení před soudem prvního stupně postavena najisto“. Postup soudů v dané věci představuje též porušení práva na spravedlivý proces. Žalovaní