26 Cdo 2167/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2167/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2024 Spisová značka:26 Cdo 2167/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.2167.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 2913 o. z. § 2918 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 12. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.02.2025I.ÚS 575/25 Jan Wintr odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost19. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2167/2024-388 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně N., s.r.o. v likvidaci, zastoupené JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, proti žalovanému R. V., zastoupenému Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Ruská 614/42, o zaplacení částky 998.379 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 C 75/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 22. 3. 2024, č. j. 15 Co 326/2023-357, 15 Co 22/2024-357, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.246 Kč k rukám Mgr. Filipa Macháčka, advokáta se sídlem v Praze 10, Ruská 614/42, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Táboře (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 9. 2023, č. j. 9 C 75/2022-308, ve spojení s usnesením ze dne 8. 1. 2024, č. j. 9 C 75/2022-337, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 998.379 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II a III). 2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 3. 2024, č. j. 15 Co 326/2023-357, 15 Co 22/2024-357, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s citovaným usnesením potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 3. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle kterých dohodou uzavřenou dne 5. 10. 2019 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému tam specifikovaný automobil na závodním okruhu (autodrom Most), a to na dvě jízdy po 25 minutách vždy za 6.500 Kč, přičemž žádné bližší podmínky tohoto smluvního vztahu si účastníci nesjednali. První jízdu žalovaný absolvoval s jednatelem žalobkyně a ani jeden z nich nezaznamenal problém s brzdami. Druhou jízdu jel s instruktorem P. M., jehož pokyny akceptoval. V jejím průběhu ovšem žalovaný instruktora informoval, že brzdy nefungují tak, jak by měly, instruktor dal pokyn ke zvolnění, ale brzdy během pár zatáček selhaly úplně a žalovaný s vozidlem havaroval. Příčinou nehody bylo dle skutkových závěrů soudů obou stupňů selhání brzdového systému. 4. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu dopravního prostředku ve smyslu § 2321 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a na tento smluvní vztah dopadají i obecná ustanovení o nájmu (§ 2201 a násl. o. z.). Podle § 2225 o. z. je povinností nájemce vrátit věc pronajímateli ve stavu, v jakém ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání. Pokud ovšem žalovaný žalobkyni vozidlo ve stavu, v jakém je převzal, nevrátil, neboť s ním havaroval, tuto svou povinnost porušil, a v příčinné souvislosti s tímto porušením vznikla žalobkyni škoda. Vysvětlil, že odpovědnost za porušení smluvní povinnosti ve smyslu § 2913 o. z. je objektivního charakteru, není však absolutní. Nájemce se může odpovědnosti zprostit (§ 2913 odst. 2 o. z.) nebo ji poměrně snížit (§ 2918 o. z.). V této souvislosti uvedl, že na straně žalovaného nelze shledat žádné porušení povinnosti, které by vedlo k závadě brzdového systému. Před (druhou) jízdou žalovaného byla ze strany mechanika žalobkyně provedena pouze zběžná kontrola vozidla pohledem, žalovaný nebyl instruktorem žalobkyně upozorněn na nevhodný způsob jízdy, k selhání brzdového systému došlo náhle a neočekávaně a žalovaný jako řidič mu nemohl zabránit. Za dané situace jde veškerá škoda k tíži žalobkyně, jak předvídá § 2918 o. z. a jak rovněž vyplývá z tam citované judikatury Nejvyššího soudu. 5. Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 o. s. ř. z dále uvedených důvodů přípustné. 6. V rozsudku ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3287/2019, uveřejněném pod č. 24/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. 10. 2020, sp. zn. I. ÚS 2823/20), Nejvyšší soud při výkladu § 2918 o. z. vysvětlil, že v rozsahu, v jakém se sám poškozený podílel na způsobení škody (újmy), není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá, a chybí tak jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce. Újma totiž nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným; v takovém případě poškozený poměrně nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě, a jak u škůdce, tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy. Na straně poškozeného se pak zvažují veškeré příčiny, existence a forma zavinění (úmysl, nedbalost) není zpravidla pro konstatování spoluúčasti podstatná – může ale mít vliv na určení rozsahu spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy. Zavinění dokonce může absentovat, přičemž nemusí jít ani o porušení právní povinnosti; ve smyslu zásady casum sentit dominus poškozený nese i následky náhody, která jej postihla (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, či jeho rozsudek ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, a ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2216/2019, uveřejněný pod č. 83/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech shora uvedených hledisek (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1054/2007, či jeho rozsudek ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1063/2017). 7. Úprava tzv. spoluzavinění patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud je tak oprávněn přezkoumat úvahu odvolacího soudu o tom, v jakém rozsahu se na vzniku újmy podílely okolnosti přičitatelné poškozenému a jednání škůdce, pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 91/2010, ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 25 Cdo 244/2015, a ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2544/2020, či jeho usnesení ze dne 15. 3. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1694/2020). 8. Při posuzování věci, tj. při úvaze o tom, v jakém rozsahu se na způsobení škody podíleli dovolatelka v postavení poškozené a žalovaný jako škůdce, se odvolací soud (soud prvního stupně) těmito východisky důsledně řídil. Navzdory opačnému mínění dovolatelky řádně zohlednil všechny okolnosti jak na její straně, tak na straně žalovaného a svůj závěr přesvědčivě a logicky odůvodnil. Taková úvaha se přitom dovolacímu soudu s přihlédnutím k obsahu spisu a ke zjištěným skutečnostem nejeví jako zjevně nepřiměřená; dovolacímu přezkumu ji tudíž podrobit nelze. Nezbývá proto než uzavřít, že při řešení takto nastolené otázky se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. 9. S přihlédnutím k charakteru většiny uplatněných dovolacích námitek dovolací soud podotýká, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Takové nezpůsobilé důvody však dovolatelka uplatnila, neboť brojila jak proti správnosti (úplnosti) zjištěného skutkového stavu (zejména ohledně důvodů, jež mohly zapříčinit selhání brzdového systému vozidla), tak proti způsobu hodnocení důkazů (především výpovědí svědků). Z ustálené soudní praxe přitom vyplývá, že ani samotné hodnoc