26 Cdo 2300/2021 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2300/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 11. 2021 Spisová značka:26 Cdo 2300/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2300.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem pozemku Smlouva nájemní Výpověď z nájmu Dotčené předpisy:§ 676 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 2. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 482/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2300/2021-583 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně TAPAS BOREK, s.r.o., se sídlem v Borku č. p. 74, IČO: 49549049, zastoupené JUDr. et Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti žalovanému městu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, se sídlem v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, Masarykovo náměstí 1/6, zastoupenému JUDr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, o určení existence právního poměru, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 10 C 23/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 2021, č. j. 19 Co 222/2018-519, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. února 2021, č. j. 19 Co 222/2018-519, se mění takto: Rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. května 2018, č. j. 10 C 23/2018-101, se mění tak, že se určuje, že trvá právní poměr založený smlouvou o pronájmu pozemků uzavřenou mezi žalobkyní jako nájemkyní a žalovaným jako pronajímatelem dne 24. března 2011. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 29.104,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 42.656,- Kč k rukám JUDr. et Mgr. Tomáše Sequense, advokáta se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17.388,- Kč k rukám JUDr. et Mgr. Tomášem Sequense, advokáta se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se domáhala určení, že trvá právní poměr založený smlouvou o pronájmu pozemků uzavřenou mezi ní jako nájemkyní a žalovaným jako pronajímatelem dne 24. března 2011 (dále jen „Smlouva“). Tvrdila, že žalovaný od Smlouvy nejprve odstoupil, poté ji vypověděl, přičemž oba tyto úkony jsou neplatné. Vzhledem k tomu, že jako žadatelka o povolení otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska na těchto pozemcích dokládá Smlouvou obvodnímu báňskému úřadu vyřešení střetu zájmů ve smyslu § 33 horního zákona (zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství /horní zákon/, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „horní zákon“), má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. května 2018, č. j. 10 C 23/2018-101, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací – poté, co jeho měnící rozsudky ze dne 1. listopadu 2018, č. j. 19 Co 222/2018-176, a ze dne 13. února 2020, č. j. 19 Co 222/2018-432, byly vždy k dovolání žalovaného zrušeny rozsudky Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího ze dne 17. dubna 2019, č. j. 26 Cdo 782/2019-298, a ze dne 13. října 2020, č. j. 26 Cdo 2316/2020-487, a věc mu vždy byla vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem (v pořadí třetím) ze dne 11. února 2021, č. j. 19 Co 222/2018-519, citovaný (zamítavý) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Po částečném zopakování a doplnění dokazování v odvolacím řízení učinil zejména následující skutková zjištění. Žalobkyně je podnikatelka, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem, a účastnice správního řízení o povolení hornické činnosti v dobývacím prostoru Borek nad Labem zahrnujícím rovněž pozemky parc. č. 1931/25 a 1931/27 v obci Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, k. ú. Stará Boleslav, které jsou ve vlastnictví žalovaného. Dne 24. března 2011 účastníci uzavřeli smlouvu o pronájmu pozemků (dále opět jen „Smlouva“), jíž žalovaný jako pronajímatel přenechal žalobkyni jako nájemkyni do nájmu pozemky parc. č. 1931/25, 1931/27, 2655/1 a 2724/3 v obci Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, k. ú. Stará Boleslav (dále též jen „předmětné pozemky“, resp. „pozemky“). Účelem nájmu bylo vydobytí výhradního ložiska štěrkopísků ve stanoveném dobývacím prostoru Borek nad Labem, včetně provedení sanace a rekultivace těchto pozemků podle schváleného plánu rekultivace na lesní plochy. Podle čl. III. Smlouvy byl nájemní vztah sjednán „na dobu určitou, tj. po dobu potřebnou k zajištění účelu nájmu“ (bod 1.), s tím, že „nájem začíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o povolení plánu otvírky, přípravy a dobývání a plánu likvidace pro prostor zahrnující také pozemky (dále jen „Rozhodnutí o povolení otvírky“) a končí dnem předání pozemků pronajímateli po provedené rekultivaci“; v návaznosti na to bylo ve Smlouvě dále uvedeno, že smluvní strany předpokládají celkovou dobu činnosti nájemce v lokalitě patnáct let (bod 2.). O „ceně“ nájemného a jeho splatnosti pojednával čl. IV. Smlouvy, v němž bylo mimo jiné ujednáno, že nájemné činí 75,- Kč/m2 „za celou dobu nájmu, tj. za dobu 15ti let“ (bod 1.), že „v roce ukončení rekultivace bude v případě kratší skutečné doby nájmu než 15 let doplaceno nájemné za období sjednané doby nájmu touto smlouvou, tj. do 15ti let“, a že „v případě, že skutečná doba nájmu přesáhne 15 let, bude v letech nad tuto dobu placeno nájemné ve výši dvou násobku daně z nemovitostí“ (bod 4.). Smlouva obsahovala rovněž ujednání, že je platná podpisy obou stran a účinná dnem nabytí právní moci Rozhodnutí o povolení otvírky (čl. VII. bod 2. Smlouvy). Dopisem z 16. listopadu 2016 žalovaný z tam uvedených důvodů od Smlouvy odstoupil (dále jen „Odstoupení“). Dopisem z 26. dubna 2017 ji pak navíc ještě vypověděl (dále jen „Výpověď“), a to s konstatováním, že teoreticky mohla být (i navzdory tomu, že se v ní uvádí opak) uzavřena na dobu neurčitou, přičemž v takovém případě je možné ji vypovědět přímo ze zákona, konkrétně pak na základě ustanovení § 582 odst. 1 ve spojení s § 677 odst. 1 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák.“). Žalobkyně v reakci na doručení Odstoupení a později i Výpovědi oznámila žalovanému (dopisem z 24. listopadu 2016 a emailem z 5. května 2017), že nebyly naplněny důvody pro odstoupení od Smlouvy a že za neopodstatněnou považuje také „konstrukci“, podle níž danou smlouvu vypověděl. Příslušným správním orgánem doposud nebylo vydáno Rozhodnutí o povolení otvírky, které by nabylo právní moci. Na tomto skutkovém základě se odvolací soud především ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“); je totiž povinna doložit obvodnímu báňskému úřadu vyřešení střetu zájmů ve smyslu § 33 odst. 1 horního zákona a vzhledem k tomu, že ze Smlouvy odvozuje své právo pozemky užívat a žalovaný namítá, že od smlouvy odstoupil a že ji vypověděl, má určení existence právního poměru povahu předběžné otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout. Následně, avšak již odlišně od soudu prvního stupně, dovodil (s odkazy zejména na zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaná v předešlých fázích řízení), že pokud by Smlouva byla uzavřena po 1. lednu 2014, z hlediska jejího obsahu by šlo nepochybně o pacht; právní vztah jí založený se proto řídí dosavadní právní úpravou (§ 3074 odst. 1 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“). V poměrech souzené věci byl přitom nájemní poměr sjednán jako podmíněný, přičemž odkládací podmínka ve smyslu § 36 odst. 2 obč. zák., na níž byl vázán jeho vznik (nabytí právní moci Rozhodnutí o povolení otvírky), nebyla dosud naplněna. Podle něj však přetrvávající podmíněnost hlavního závazku nemění nic na tom, že závaznost smlouvy nastává již okamžikem jejího vzniku jakožto dvoustranného právního úkonu za podmínky současné platnosti smlouvy (tato podmínka byla v daném případě splněna); jistý typ závazku (právního vztahu) tedy existuje mezi účastníky již nyní, přičemž tento závazek lze jednostranně ukončit jen za podmínek sjednaných ve Smlouvě, příp. za podmínek, které předvídá