26 Cdo 2666/2017 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2666/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2018 Spisová značka:26 Cdo 2666/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.2666.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o ubytování Smlouva spotřebitelská Podnikatel Ochrana spotřebitele Ochrana spotřebitelů Výpověď smlouvy Dotčené předpisy:§ 1 odst. 2 o. z. § 419 o. z. § 420 odst. 2 o. z. § 577 o. z. § 1810 o. z. § 1813 o. z. § 1815 o. z. § 2330 o. z. § 2331 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 10. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 15.10.2018III.ÚS 3414/18JUDr. Jiří Zemánekodmítnuto18.12.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2666/2017-138 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně Ráj dřeva s. r. o., se sídlem v Pavlicích č. p. 34, IČO 26921260, zastoupené Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova 770/12, proti žalovaným 1. T. T., V. M., 2. O. Š., Ú., 3. P. Š., Ú., 4. M. Ž., B., zastoupeným Mgr. Marcelem Mošťkem, advokátem se sídlem v Brně, Renneská třída 393/12, o 78.617 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 19 C 76/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. prosince 2016, č. j. 11 Co 351/2016-106, t a k t o : I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.858 Kč k rukám Mgr. Marcela Mošťka, advokáta se sídlem v Brně, Renneská třída 393/12, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 2. 12. 2016, č. j. 11 Co 351/2016-106, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí (soud prvního stupně) ze dne 25. 5. 2016, č. j. 19 C 76/2016-76, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 78.617 Kč s tam specifikovaným (smluvním) úrokem z prodlení a uložil žalobkyni zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 57.878 Kč, současně uložil žalobkyni zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 13.932 Kč. Za správná považoval mj. zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně (ubytovatel) jako vlastník budovy v Brně na ulici P., v níž poskytuje prostory pro ubytování, uzavřela s žalovanými (ubytovaní - studenti) dne 11. 9. 2014 smlouvu o ubytování č. (dále též jen „Smlouva“) na dobu od 15. 9. 2014 do 31. 8. 2015, jejímž předmětem bylo jejich ubytování v ubytovací sekci (č.) o velikosti 67 m2 včetně jejího základního vybavení a příslušenství, s tím, že (podle dodatku ke Smlouvě) budou žalovaní platit za ubytování a stanovené služby 9.000 Kč měsíčně a 2.000 Kč měsíčně jako zálohu na dodávku energií, vodné, stočné, teplou vodu, která bude 2x ročně vyúčtována. Sjednali si mj., že ubytování zaniká: 1. uplynutím sjednané doby (tj. 31. 8. 2015), 2. výpovědí ubytovaného se šesti měsíční výpovědní dobou, 3. nemožností plnění, 4. výpovědí ubytovatele bez výpovědní doby podle § 2331 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), pokud ubytovaný i přes výstrahu hrubě porušuje dobré mravy nebo jinak porušuje právní nebo smluvní povinnost, a 5. že za hrubé porušení povinností ubytovaným (bez požadavku předchozí výstrahy ubytovatele) se „vždy považuje prodlení s úhradou ceny za ubytování, služeb, energií nebo jistoty po dobu více jak 15 dnů, přenechání ubytovacího prostoru nebo jeho části k ubytování třetí osobě, vandalismus, fyzické násilí, porušení povinností pod vlivem alkoholu, omamných nebo psychotropních látek“. Dále si sjednali, že Výpověď musí být písemná, při výpovědi ze strany ubytovaného je ubytovaný povinen uhradit ubytovateli škodu ve výši 11.000 Kč (cena za ubytování za jeden kalendářní měsíc) jako odškodnění ubytovatele za vzniklou újmu předčasným ukončením ubytování ve smyslu § 2330 odst. 2 o. z. a stejnou náhradu škody uhradí i v případě „odstoupení od smlouvy“ ze strany ubytovatele podle výše uvedeného bodu 4. Dále jsou ve Smlouvě upravena práva a povinnosti ubytovaných i ubytovatele, včetně povinnosti zaplacení smluvní pokuty, a to jde-li o ubytované prakticky za všechna porušení jejich povinností s tím, že zaplacením smluvní pokuty není dotčen nárok ubytovatele na náhradu skutečně vzniklé škody ani na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,1% denně; jde-li o ubytovatele pak pouze v jednom případě – při neoprávněném vstupu do ubytovací sekce (do 10 dnů od prokázání neoprávněnosti vstupu). Smlouva obsahuje i prohlášení stran, že předmět smlouvy není poskytován za účelem zajištění bytových potřeb ubytovaných a že ubytování je poskytováno jako dočasné. Dále zjistil, že žalovaní zaplatili sjednanou jistotu ve výši 11.000 Kč. Dopisem ze dne 24. 4. 2015 (dále též jen „Výpověď“) žalovaní sdělili žalobkyni, že k 31. 5. 2015 smlouvu ve smyslu ustanovení § 2331 ve spojení s § 2227 o. z. vypovídají, neboť pro zvýšenou vlhkost vzduchu, intenzivní rosení oken a vyskytující se plíseň není pronajatý prostor způsobilý k ubytování, a vady nebyly zcela odstraněny, ačkoliv na ně upozornili. Zároveň jí sdělili, nechť zaplacenou jistotu ve výši 11.000 Kč považuje za zaplacenou cenu ubytování za květen 2015. Žalobkyně přípisem ze dne 6. 5. 2015 žalovaným sdělila, že s Výpovědí nesouhlasí a považuje ji za účelovou. Žalovaní platili ubytovací poplatek ve výši 11.000 Kč do konce dubna 2015, zaplacenou jistotu jim žalobkyně nevrátila. Žalobkyně dále požadovala za opravu stěn (výmalbou) při ukončení smlouvy1.210 Kč. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud uzavřenou Smlouvu jako smlouvu spotřebitelskou, neboť na jedné straně vystupuje žalobkyně jako podnikatelka a na druhé straně žalovaní jako spotřebitelé. Podle § 1813 o. z. (ustanovení § 1810 – 1819 o. z. se vztahují na všechny spotřebitelské smlouvy, tedy i na smlouvu o ubytování) jsou zakázána všechna ujednání, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Měl za to, že ujednání účastníků o šestiměsíční výpovědní době pro ubytované, tedy ujednání odchylné od § 2330 odst. 1 o. z. (který je dispozitivní a podle něhož může ubytovaný vypovědět smlouvu o ubytování před uplynutím ujednané doby), společně s ujednáním o možnosti ubytovatele dát ubytovaným výpověď podle § 2331 o. z. bez výpovědní doby lze považovat za významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch žalovaných jako spotřebitelů v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Zdůraznil, že sjednaná šestiměsíční výpovědní doba měla chránit jen žalobkyni, eliminovat její podnikatelské riziko, a to na úkor spotřebitelů – žalovaných. Navíc žalovaní nedali Výpověď svévolně, ale pro vady ubytovacího prostoru, kdy žalobkyně přes jejich upozornění nezjednala nápravu. Nepřiměřeného ujednání se žalovaní nedovolali, proto se k němu podle § 1815 o. z. nepřihlíží, a žalovaní tak mohli Smlouvu vypovědět podle § 2330 odst. 1 o. z. před uplynutím sjednané doby. Za ubytování žalobkyni nic nedluží, neboť za měsíc květen bylo ubytování uhrazeno zápočtem ze složené jistoty. Nevznikl-li žalovaným na poplatku za ubytování žádný dluh, nemohla jim vzniknout ani povinnost zaplatit smluvní pokutu či úrok z prodlení. Za správný považoval i závěr soudu prvního stupně, že žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení částky 1.210 Kč za vymalování ubytovacího prostoru, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaní ubytovací prostory nadměrně poškodili a povinnost uhradit tuto částku jim neplyne ani ze smluvních ujednání, ani ze zákona. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, přípustnost odůvodnila tím, že otázky, zda smlouva o ubytování uzavřená mezi podnikatelem a nepodnikatelem je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 1810 o. z., zda a za jakých podmínek se lze odchýlit od ustanovení § 2330 odst. 1 o. z. při sjednání výpovědní doby pro ubytovaného, zda je dána významná nerovnováha mezi povinnostmi a právy stran, může-li dát ubytovatel výpověď bez výpovědní doby podle § 2231 o. z. a ubytovaní sice musí dodržet sjednanou šesti měsíční výpovědní dobu, a to i v případě porušení povinností ze strany ubytovatele, mají však možnost ze stejných důvodů od smlouvy odstoupit podle § 2002 odst. 1 o. z., a zda je soud povinen v případě závěru o nepřiměřenosti sjednané výpovědní doby aplikovat § 577 o. z. a sjednanou výpovědní dobu přiměřeně snížit (moderovat), nebyly Nejvyšším soudem doposud řešeny. Vytýkala odvolacímu soudu, že Smlouvu neposoudil jako celek a nepřihlédl k účelu, za nímž jsou sjednávány smlouvy