26 Cdo 2894/2020 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2894/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2020 Spisová značka:26 Cdo 2894/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2894.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Splatnost pohledávky Nájem Pacht /pachtýř, propachtovatel) (o. z.) Dotčené předpisy:§ 563 obč. zák. § 340 odst. 2 obč. zák. § 1958 odst. 2 o. z. § 1959 písm. e) o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2894/2020-821 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Grandi Stazioni Česká republika, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Žitná 1578/52, IČO: 27088715, zastoupené JUDr. Danielem Weinholdem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovaným 1/ Správě železnic, státní organizaci (dříve Správa železniční dopravní cesty, státní organizace), se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Dlážděná 1003/7, IČO: 70994234, zastoupené prof. Dr.h.c. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, a 2/ České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 776.503.099,99 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 188/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2019, č. j. 51 Co 344/2019-744, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2019, č. j. 51 Co 344/2019-744, ve větě za středníkem výroku II., pokud jí byl ve vztahu k žalovaným potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. dubna 2019, č. j. 17 C 188/2016-621, v zamítavém výroku I. ohledně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 565.684.353,46 Kč za období od 21. října 2016 do 25. listopadu 2016, a dále ve větě za středníkem výroku III., pokud jí byl potvrzen citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 v zamítavém výroku II. ohledně požadavku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 742.077.276,46 Kč za období od 24. října 2016 do 25. listopadu 2016 a z částky 176.392.923,- Kč za období od 26. listopadu 2016 do 18. ledna 2017, se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; jinak se dovolání zamítá. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se – po částečných zpětvzetích žaloby a poté, co v rozsahu těchto zpětvzetí řízení zastavil Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) usneseními ze dne 5. dubna 2017, č. j. 17 C 188/2016-55, a ze dne 6. listopadu 2017, č. j. 17 C 188/2016-217 – domáhala, aby jí žalované a původně žalovaná 2/ České dráhy, a.s., se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, IČO: 70994226 (dále jen „původně žalovaná“), zaplatily částku 210.818.746,53 Kč (z původně požadované částky 776.503.099,99 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 776.503.099,99 Kč od 21. října 2016 do 25. listopadu 2016 a z částky 210.818.740,53 Kč od 26. listopadu 2016 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z částky 776.503.099,99 Kč od 21. října 2016 do 25. listopadu 2016 a z částky 210.818.740,53 Kč od 26. listopadu 2016 do zaplacení, to vše s tím, že v rozsahu, v jakém splní tuto povinnost jedna z nich, zaniká i pro ostatní. Současně se domáhala, aby jí původně žalovaná zaplatila také částku 565.684.353,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. října 2016 do zaplacení a smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně ze stejné částky za totožné období. Podle vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě měly uplatněné pohledávky žalobkyni vzniknout v souvislosti s ukončením nájmu (uplynutím sjednané doby nájemního poměru, konkrétně pak dnem 16. října 2016) Fantovy budovy, nové odbavovací haly a části další nemovitosti v železniční stanici Praha hl. nádraží (dále jen „předmětné nemovitosti“, resp. „předmět nájmu“). Peněžitá pohledávka, jíž žalobkyně požadovala po první a druhé žalované, měla sestávat z částky 176.392.923,- Kč představující (dosud neuhrazené) „vynaložené náklady na technické zhodnocení (předmětu nájmu) ve výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení…“ (dále jen „nárok A/“), částky 30.917.425,- Kč odpovídající „výši daňové zůstatkové ceny technického zhodnocení ve vztahu k poslední etapě revitalizace…“ (dále jen „nárok B/“) a částky 3.508.398,- Kč jakožto „variabilní složky nájemného (věcného nájemného) za “neodbydlené období” ve vztahu k poslední etapě revitalizace“ (dále jen „nárok C/“). Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. dubna 2019, č. j. 17 C 188/2016-621, zamítl žalobu, aby žalované a původně žalovaná zaplatily žalobkyni částku 210.818.746,53 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.) a smluvní pokutu (výrok II.). Současně zamítl žalobu ve zbývajícím rozsahu, pokud směřovala vůči původně žalované (výroky III. a IV.), zastavil řízení – opět v důsledku částečného zpětvzetí žaloby – vůči žalovaným ohledně smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 565.684.353,46 Kč za období od 26. listopadu 2016 do zaplacení (výrok V.) a rozhodl o nákladech řízení účastnic (výroky VI. a VIII.) a původně žalované (výrok VII.). K odvolání žalobkyně a původně žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. prosince 2019, č. j. 51 Co 344/2019-744, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba vůči původně žalované, a v zamítavých výrocích III. a IV. (výrok I.), a zrušil ve výroku I. ve vztahu k žalovaným ohledně částky 176.392.923,- Kč (tj. ohledně nároku A/) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. října 2016 do zaplacení a v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně; jinak ho v tomto výroku v poměru k žalovaným potvrdil (výrok II.). Poté ho zrušil v zamítavém výroku II. ohledně smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 176.392.923,- Kč od 19. ledna 2017 do zaplacení a rovněž v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně; jinak ho i v tomto výroku potvrdil (výrok III.). Konečně ho zrušil též v nákladových výrocích VI. a VIII. a v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (výrok IV.), změnil ho tam uvedeným způsobem v nákladovém výroku VII. (výrok V.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení v poměru mezi žalobkyní a původně žalovanou (výrok VI.). Z provedených důkazů učinil shodně se soudem prvního stupně zejména následující skutková zjištění. Dne 17. prosince 2003 uzavřela původně žalovaná jako pronajímatelka a společnost Grandi Stazioni S.p.A., se sídlem v Římě (RM), Via Giolitti 34, Itálie (dále jen „italská společnost“), jako nájemkyně nájemní smlouvu č. 0151/03 (ve znění pozdějších změn a dodatků) – dále jen „Nájemní smlouva“. Původně žalovaná se v ní zavázala umožnit italské společnosti užívání předmětných nemovitostí pro její podnikatelský záměr (tj. pro komerční využívání předmětu nájmu, jež mělo spočívat v přenechávání jeho částí do podnájmu třetím stranám – čl. 6.1 Nájemní smlouvy) a povolit jí provedení tam specifikované revitalizace předmětu nájmu (dále jen „Revitalizace“); italská společnost se pak zavázala zejména provést Revitalizaci ve lhůtě specifikované v čl. 5.1 Nájemní smlouvy a hradit za užívání předmětu nájmu dohodnuté nájemné. Čl. 5.1 Nájemní smlouvy obsahoval ujednání, podle něhož šlo o nájemní poměr na dobu určitou, počínající dnem podpisu této smlouvy a končící uplynutím deseti let ode dne nabytí právní moci stavebního povolení na první fázi Revitalizace (příslušné stavební povolení nabylo právní moci 16. října 2006). Jestliže by v průběhu uvedené doby byla vydána kolaudační rozhodnutí na všechny fáze Revitalizace (což se podle shodných tvrzení účastnic nestalo), měla být doba trvání nájmu automaticky změněna tak, že nájemní poměr skončí uplynutím třiceti let ode dne, kdy nabylo právní moci časově poslední kolaudační rozhodnutí. Podle čl. 8.2 Nájemní smlouvy mělo nájemné z předmětných nemovitostí sestávat jednak z tzv. finanční složky (finančního plnění) a jednak z tzv. variabilní složky (věcného plnění). Pravidla pro určení výše variabilní složky nájemného a způsob její úhrady obsahovaly zejména čl. 8.3.4 a 8.3.5 Nájemní smlouvy. Smluvní strany si v Nájemní smlouvě ujednaly také pravidla pro vypořádání nákladů vynaložených nájemkyní na tzv. technické zhodnocení předmětu nájmu (čl. 8.6.2 Nájemní smlouvy). Nájemní smlouva pak obsahovala rovněž ujednání, že ocitne-li se některá smluvní strana v prodlení s úhradou jakékoliv peněžité částky