26 Cdo 3149/2023 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3149/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 11. 2024 Spisová značka:26 Cdo 3149/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.3149.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad projevu vůle Nájem Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 2913 o. z. § 2937 o. z. § 35 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3149/2023-256 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Petry Kubáčové v právní věci žalobkyně MACHALA GROUP SE, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Hybernská 1271/32, IČO 24133418, proti žalované M. Z., zastoupené Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, o zaplacení částky 329.349,06 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 264/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č. j. 21 Co 19/2023-223, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č. j. 21 Co 19/2023-223, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 329.349,06 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Uvedla, že na základě Smlouvy o pronájmu nebytových prostor ze dne 22. 2. 2014 byla nájemkyní tam specifikovaného nebytového prostoru (dále jen „garáž G1“) ve vlastnictví žalované, a to na dobu určitou od 1. 3. 2014 do 31. 10. 2015. Dne 2. 10. 2015 došlo v sousedním nebytovém prostoru (dále jen „garáž G2“) k požáru, který se rozšířil mimo jiné i do garáže G1 a zničil zde uskladněné zboží. Garáž G2 je rovněž ve vlastnictví žalované a v době požáru byla její nájemkyní společnost DOMESTAV s.r.o. Celková výše škody dosáhla 629.349,06 Kč, přičemž 300.000 Kč bylo kompenzováno pojistným plněním; k úhradě tudíž zbývá žalovaná částka. Odpovědnost za škodu přitom nese žalovaná jakožto pronajímatel garáže G1 a vlastník garáže G2. 2. Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) – poté, co jeho předchozí (zamítavý) rozsudek ze dne 2. 12. 2019, č. j. 17 C 264/2017-72, byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 10. 2. 2021, č. j. 21 Co 184/2020-103, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 17 C 264/2017-199, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel zejména z následujících skutkových zjištění. Žalovaná je vlastnicí objektu, v němž se nachází mimo jiné garáže G1 a G2. Žalovaná a společnost DOMESTAV s.r.o., se sídlem v Brně – Trnitá, Špitálka 91/23, IČO 63479711 (dále jen „DOMESTAV“) uzavřely dne 22. 11. 2006 Smlouvu o pronájmu nebytových prostor ve znění dodatků č. 1 a 2 (garáže G2; dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byla DOMESTAV povinna provádět běžnou údržbu garáže G2, mimo jiné i výměnu zdrojů elektrické instalace a jejich mechanických částí. Garáž G1 užívala na základě Smlouvy o pronájmu nebytových prostor ze dne 22. 2. 2014 žalobkyně. Dne 2. 10. 2015 v 11.26 hod. došlo v celém objektu ve vlastnictví žalované k požáru, jehož příčinou byla provozně technická závada zapnutého zářivkového tělesa uvnitř garáže G2. V důsledku rozšíření požáru i do garáže G1 bylo zničeno veškeré zboží, které zde skladovala žalobkyně. Celková škoda dosáhla částky 629.349,06 Kč, přičemž 300.000 Kč žalobkyni uhradila pojišťovna. Náklady na pořízení nového zářivkového tělesa činily 676,80 Kč bez DPH. 4. Po právní stránce uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná porušila jakoukoliv svou smluvní či zákonnou povinnost a že by vznik škody na uskladněném zboží zapříčila svým jednáním. Vyložil, že pojem běžné údržby není pro oblast nájmu prostor sloužících podnikání vymezen, a proto je třeba jako vodítko použít nařízení vlády č. 308/2015 Sb., o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu (dále jen „nařízení vlády č. 308/2015 Sb.“). Podle citovaného nařízení je třeba vedle drobných oprav podle věcného vymezení (§ 4 nařízení vlády č. 308/2015 Sb.) považovat za drobné též další opravy, jestliže náklady na jednu opravu nepřesáhnou 1.000 Kč (§ 5 nařízení vlády č. 308/2015 Sb.). Náklady na zakoupení nového zářivkového tělesa přitom uvedeného limitu nedosahovaly. Povinnost k běžné údržbě (tedy i k výměně zářivkových těles) proto tížila DOMESTAV, nikoliv žalovanou. Skutečnost, že nařízení vlády č. 308/2015 Sb. nebylo ke dni požáru účinné, nebrání jeho použití jako vodítka pro výklad ustanovení občanského zákoníku (zejména § 2201 a násl. a § 2207 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“, resp. občanský zákoník“). Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že žalovaná je vlastnicí garáže G2; samotným výkonem jejího vlastnického práva jí nemohla vzniknout odpovědnost za škodu vzniklou žalobkyni. 5. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 21 Co 19/2023-223, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba je co do základu důvodná. 6. Odvolací soud nesouhlasil s aplikací nařízení vlády č. 308/2015 Sb. soudem prvního stupně. V době, kdy došlo k požáru, totiž ještě nebylo platné a účinné, a tudíž nelze vycházet z tam uvedeného limitu pro drobné opravy ve výši 1.000 Kč. Zdůraznil, že posouzení otázky, kdo byl povinen provádět běžnou údržbu zářivkového tělesa v garáži G2, závisí především na výkladu Smlouvy. V čl. II. odst. 8. Smlouvy si strany ujednaly, že nájemce je povinen hradit ze svého náklady spojené s běžnými opravami a údržbou pronajatých prostor, tj. … výměny zdrojů elektrické instalace a jejich mechanických částí (tj. žárovky, zářivky). Podle čl. V. odst. 13. Smlouvy měla žalovaná hradit opravy sítí pevně instalovaných v pronajímaných prostorech. Uzavřel, že DOMESTAV netížila povinnost údržby zářivkových těles, neboť podle jeho názoru nelze pod pojem zdroj elektrické instalace zahrnout zářivkové těleso, které není zdrojem elektrické energie, ale osvětlovacím tělesem. Poté se zabýval možnou odpovědností žalované za škodu podle § 2937, případně podle § 2913 o. z. Jestliže údržbu zářivkového tělesa, jehož technická závada byla příčinou vzniku požáru, byla povinna provádět žalovaná, měla nad ním mít rovněž tzv. kvalifikovaný dohled (§ 2937 o. z.), a pokud navíc údržbu nevykonávala řádně, porušila povinnost ze Smlouvy (§ 2913 o. z.). Uvedl, že žalovaná sice v roce 2013 zajistila revizi elektrického zařízení v celém objektu, od té doby však stav dotčeného zářivkového tělesa nekontrolovala; základ žalobního nároku je proto dán. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále též otázky hmotného práva, která doposud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena. Jde-li o odpovědnost za škodu podle § 2937 o. z., brojila proti závěru odvolacího soudu, podle něhož vykonávala nad garáží G2 a jejími součástmi dohled a kontrolu, s odůvodněním, že na základě Smlouvy se tato povinnost váže na osobu nájemce, tedy na DOMESTAV. Proto nesouhlasila s výkladem Smlouvy, jež odvolací soud zaujal, neboť nerespektoval judikaturou dovozená výkladová pravidla, jestliže dovodil, že výměna zářivkového tělesa nespadá pod běžnou údržbu a drobné opravy, které měl zajišťovat nájemce. Dodala, že zářivkové těleso bezprostředně před požárem užívala nájemkyně, přičemž v době požáru byl jeho vypínač v poloze zapnuto. Byla to tedy DOMESTAV, kdo mohl požáru, resp. jeho rozšíření zabránit. Konečně uvedla, že dovolací soud se doposud nezabýval otázkou, podle jakých pravidel se má posuzovat dělba nákladů na opravy nebytového prostoru v období po nabytí účinnosti občanského zákoníku, avšak současně přede dnem nabytí účinnosti prováděcího nařízení vlády č. 308/2015 Sb. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne. 8. Nejvyšší soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 o. s. ř. a také důvodné, neboť odvolací soud se při posouzení předpokladů odpovědnosti žalované za škodu podle § 2937 a § 2913 o. z.