26 Cdo 3488/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3488/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 3. 2025 Spisová značka:26 Cdo 3488/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.3488.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 555 odst. 1 o. z. § 556 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3488/2024-194 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně Jitky Wiesnetové, bytem v Praze 8, Společná 2211/2, zastoupené Mgr. Davidem Oplatkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, proti žalované WALZN s.r.o., se sídlem v Praze 8 – Libni, Vojenova 2481/5, IČO 61499111, zastoupené Mgr. Gabrielem Brenkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, o 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 9/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2024, č. j. 28 Co 34/2024-166, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 29. 5. 2024, č. j. 28 Co 34/2024-170, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 13 310 Kč k rukám Mgr. Davida Oplatka, advokátem se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se (žalobou podanou soudu dne 6. 1. 2022) domáhala zaplacení částky 600 000 Kč s příslušenstvím (v podobě zákonného úroku z prodlení). Uvedla, že dne 1. 1. 2017 uzavřela (coby pronajímatelka) se žalovanou (coby nájemkyní) nájemní smlouvu, kterou jí pronajala tam specifikovaný byt (dále jen „předmětný byt“), jenž byla žalovaná oprávněna užívat pro sídlo společnosti a zároveň jako kancelář. Sjednané nájemné ve výši 300 000 Kč ročně bylo splatné vždy v lednu následujícího roku (po 100 000 Kč k 10., 20. a 30. dni měsíce ledna). Nájem skončil na základě dohody účastnic ke dni 31. 12. 2019. Za celou dobu trvání nájmu jí žalovaná na nájemném neuhradila ničeho; žalobou požaduje dlužné nájemné za roky 2018 a 2019. 2. Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 8. 2023, č. j. 24 C 9/2022-135, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. 12. 2023,č. j. 24 C 9/2022-145, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 600 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení z jednotlivých čtvrtletních splátek ve výši 90 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), „ve zbytku“ žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastnic (výrok III). 3. Na základě odvolání žalované Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 5. 2024, č. j. 28 Co 34/2024-166, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I co do částky 600 000 Kč a tam specifikovaného úroku z prodlení z jednotlivých čtvrtletních splátek ve výši 75 000 Kč potvrdil a co do tam specifikovaného úroku z prodlení z částek 15 000 Kč jej zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení účastnic (výrok II). Usnesením ze dne 29. 5. 2024, č. j. 28 Co 34/2024-170, odvolací soud citovaný rozsudek doplnil o výrok III, jímž potvrdil rovněž nákladový výrok III rozsudku soudu prvního stupně. 4. Odvolací soud vyšel (shodně se soudem prvního stupně) ze zjištění, že žalobkyně je bývalou manželkou jednatele a společníka žalované. Za trvání tohoto manželství dne 1. 1. 2017 uzavřela žalobkyně jako pronajímatelka se žalovanou jako nájemkyní smlouvu o nájmu kancelářských prostor (dále jen „předmětná smlouva“), jejímž předmětem byl předmětný byt, a to na dobu neurčitou. V čl. 4 se žalovaná zavázala platit žalobkyni nájemné ve výši 300 000 Kč ročně a částku 60 000 Kč ročně za plnění a služby spojené s užíváním bytu. Nájemné spolu s úhradou za služby bylo splatné v lednu následujícího roku po 120 000 Kč k 10., 20. a 30. dni měsíce ledna, a platby se měly uskutečňovat výhradně v hotovosti (čl. 4 odst. 3 smlouvy). Dne 1. 7. 2018 účastnice uzavřely dodatek k předmětné smlouvě (dále jen „dodatek předmětné smlouvy“), jímž změnily její čl. 4 odst. 3 tak, že nájemné a úhradu za služby v celkové výši 360 000 Kč rozdělily na 4 částky (splátky; 4 x 90 000 Kč), splatné vždy k 31. 3., 30. 6., 30. 9. a 31. 12. Dne 7. 12. 2019 se účastnice dohodly na ukončení nájmu k 31. 12. 2019. Žalovaná neprokázala uhrazení nájemného žalobkyni za roky 2018 a 2019, to ani svými výdajovými pokladními doklady a sběrnými účetními doklady, ani daňovými přiznáními žalobkyně; žalobkyně vskutku přesvědčivě vysvětlila, za jakých okolností daňová přiznání podávala (vše byla záležitost jejího bývalého manžela, jen podepisovala příslušné listiny). 5. Po právní stránce se odvolací soud (mimo jiné) ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně (vzhledem k námitce promlčení uplatněné v řízení před soudem prvního stupně žalovanou), že nárok žalobkyně na zaplacení nájemného za rok 2018 není promlčen. Dodatek předmětné smlouvy totiž změnil pouze „výši splátek nájemného, nikoli jeho splatnost“, a proto „i nadále byla jejich splatnost sjednána vždy až na nadcházející období ledna příštího roku“. Soud prvního stupně proto správně přiznal žalobkyni částku 600 000 Kč z titulu dlužného nájemného za roky 2018 a 2019, a správně vyšel i z dat splatnosti jednotlivých splátek včetně výše zákonného úroku z prodlení. Pochybil ovšem, přisoudil-li žalobkyni příslušenství ze splátek ve výši 90 000 Kč. Žalobkyně se totiž domáhala úhrady toliko nájemného ve výši 300 000 Kč za rok 2018 a 300 000 Kč za rok 2019, z čehož při čtvrtletních splátkách vyplývá částka 75 000 Kč. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil co do částky 600 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z částek (splátek) 75 000 Kč pro žalobou uplatněná období, a co do zákonného úroku z prodlení z částek (splátek) 15 000 Kč, jež nebyly žalobou vůbec uplatněny, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti všem jeho výrokům, podala žalovaná (dovolatelka) dovolání, jehož přípustnost opřela o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4172/2019 a v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4952/2016, ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2259/2021, ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3318/2020. Nesouhlasí se soudy provedeným výkladem dodatku předmětné nájemní smlouvy a závěrem, že jím nebyla sjednána splatnost nájemného za rok 2018 (ve stanovených splátkách) již v daném roce, ale až od roku 2019. Soudy zde nepřihlédly k úmyslu stran, „který smluvní strany sledovaly při sjednávání dodatku“, provedené důkazy vyhodnotily „v rozporu s pravidly logického myšlení, případně s obecnou zkušeností“. Žalobkyně by se při výkladu zaujatém soudy dostala podpisem dodatku „do podstatně horší situace“, protože se dodatek shodným způsobem týkal i plateb služeb poskytovaných spolu s nájmem, nebyla by ani schopna řádně vyúčtovat služby za rok 2018 do stanoveného data 30. 4. 2018. Na tom žalobkyně nemohla mít zájem, zvláště za situace, kdy „spolužití žalobkyně se svým manželem (kterého lze v daném řízení považovat za alter ego žalované) bylo pro ni neuspokojivé a v podstatě předpokládala, že žalovaná (resp. manžel jako alter ego žalované) jí žádné nájemné nezaplatí“. Předmětný dodatek v novém znění čl. 4 odst. 3 předmětné smlouvy „zřetelně určil výši nájemného a služeb a jejich splatnost konkrétními dny v roce. Nové znění neobsahuje žádné ustanovení, ze kterého by vyplývalo, že nájemné je splatné následujícího roku, ani neurčuje způsob placení nájemného (původně omezeno na hotovostní platby)“. V dodatku není uvedeno, že by měl nabýt účinnosti až od roku 2019. Z jazykového projevu „je zřejmé, že platby za nájemné a služby budou uhrazeny v tom roce, ve kterém dochází k užívání nemovitosti“. Předmětný dodatek „zcela nahrazuje původní text obsažený v čl. 4 odst. 3 nájemní smlouvy, dodatkem nedochází pouze k doplnění tohoto ustanovení nebo jeho dílčí změně“. Nesouhlasí rovněž se závěrem soudů, že neprokázala uhrazení nájemného. Soudy neodůvodnily, „proč žalobkyně sice namítala, že nájemné nedostala, ale podala daňové přiznání, ve které zdanila neexistující příjem“. Žalovaná proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a