26 Cdo 4848/2016 — Nejvyšší soud

26 Cdo 4848/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 12. 2017 Spisová značka:26 Cdo 4848/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4848.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem bytu Výpověď z nájmu bytu Smlouva nájemní Dobré mravy Zneužívání výkonu práv a povinností Dotčené předpisy:§ 2 odst. 3 o. z. § 8 o. z. § 570 o. z. § 1958 odst. 2 o. z. § 1959 písm. e) o. z. § 2213 o. z. § 2249 odst. 3 o. z. § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. § 2291 o. z. § 243e odst. 1 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017 § 243e odst. 2 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:12. 3. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 4848/2016-147 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně I. W., Č. B., zastoupené JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1321/1, proti žalované Budějické ekoenergetice s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Dobrovodská 99/38, IČO 28094867, zastoupené JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, o neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 266/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. června 2016, č. j. 7 Co 942/2016-107, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. června 2016, č. j. 7 Co 942/2016-107, se vyjma výroku, kterým bylo zastaveno odvolací řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou došlou soudu dne 24. 8. 2015 se žalobkyně domáhala přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu o velikosti 1+1 v Č. B., (dále též jen „Byt“), jenž jí byla doručena 7. 8. 2015 a kterou jí dala žalovaná podle § 2288 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) s odůvodněním, že dluží na nájemném částku 18.888 Kč vyplývající z rozhodnutí soudu o zvýšení nájemného v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 82/2013 (dále též jen „Výpověď). Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 17. 6. 2016, č. j. 7 Co 942/2016-107, potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) ze dne 22. 1. 2016, č. j. 30 C 266/2015-63, kterým žalobu zamítl, zastavil řízení o odvolání žalované proti výroku o nákladech řízení, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že - žalovaná (pronajímatelka Bytu) dala žalobkyni (nájemkyni Bytu) dopisem ze dne 31. 7. 2015 Výpověď s tříměsíční výpovědní dobou s odůvodněním, že neuhradila částku 18.888 Kč představující nedoplatek na nájemném za dobu od 1. 6. 2013 do 31. 5. 2015 vzniklý zvýšením nájemného, o němž rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 3. 2015, sp. zn. 16 C 82/2013. Výpověď byla žalované doručena 7. 8. 2015. - v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 82/2013 se žalovaná (v postavení žalobkyně) domáhala určení nájemného ve výši 134,50 Kč za m2, tedy celkem 5.501 Kč, s tím, že žalobkyně (tehdy v postavení žalované), která od 1. 1. 2012 platila nájemné ve výši 66,18 Kč za m2, tedy 2.706 Kč měsíčně, její návrh dohody na zvýšení nájemného v této výši odmítla, byla ochotna akceptovat zvýšení nájemného do 4.000 Kč měsíčně, s tím však žalovaná nesouhlasila. Po provedeném dokazování určil soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 3. 2015, č. j. 16 C 82/2013-225, nájemné ve výši 3.493 Kč měsíčně s účinností od 29. 5. 2013 (podání žaloby), uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14.907 Kč a žalobkyni uložil zaplatit státu náklady řízení ve výši 1.925 Kč. K odvolání obou účastnic (které napadly jen výroky o náhradě nákladů řízení) změnil odvolací soud usnesením ze dne 23. 7. 2015, č. j. 8 Co 1191/2015-244, výroky o nákladech řízení, uložil žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 39.107,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení a státu ve výši 1.925 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. - žalobkyně se mylně domnívala, že žalovaná v řízení o určení výše nájemného (sp. zn. 16 C 82/2013) napadla odvoláním rozhodnutí ve věci samé a že proto rozsudek soudu prvního stupně nenabyl právní moci. - dopisem ze dne 1. 6. 2015 vyzvala žalovaná žalobkyni k zaplacení nedoplatku na nájemném ve výši 18.888 Kč, který vznikl určením nové výše nájemného rozhodnutím soudu, a to do tří dnů od doručení výzvy a upozornila ji na možnost výpovědi nájmu bez výpovědní doby v případě nezaplacení dlužné částky. Po obdržení výzvy sdělila žalobkyně žalované e-mailem, že uvedenou částku je připravena zaplatit, jakmile rozhodnutí soudu o zvýšení nájemného nabude právní moci, což se – s ohledem na odvolání podané žalovanou – doposud nestalo; v řízení nebylo prokázáno, zda byl e-mail žalované doručen. - dopisem ze dne 27. 8. 2015 žalobkyně sdělila žalované, že započítává část své soudem přiznané pohledávky na nákladech řízení, a to částku 18.888 Kč proti stejně vysoké pohledávce z titulu nedoplatku na nájemném a žádala, aby jí zbývající část pohledávky z titulu přiznané náhrady nákladů řízení ve výši 20.219,20 Kč zaslala. - dne 4. 8. 2015 podala žalovaná žalobu (sp. zn. 21 C 120/2015) o zaplacení částky 18.888 Kč představující dluh na nájemném vzniklý jeho zvýšením (zpětně) od 1. 6. 2013 do 31. 1. 2015, žalobkyně ve vyjádření k žalobě dne 9. 9. 2015 sdělila soudu, že žalovanou částku uhradila jednostranným zápočtem proti pohledávce na náhradu nákladů řízení, které jí byly soudem přiznány, učiněným podáním ze dne 27. 8. 2015, které bylo žalované doručeno 31. 8. 2015. Měla za to, že uplatnila-li svou pohledávku na náhradu nákladů řízení při posledním jednání dne 20. 3. 2015, pak se pohledávky setkaly dnem, kdy rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci, a proto pohledávka žalované zanikla k 8. 5. 2015. V řízení bylo zjištěno, že dne 2. 9. 2015 zaplatila žalovaná na účet žalobkyně částku 39.107,20 Kč, dne 3. 9. 2015 žalobkyně vrátila žalované částku 18.888 Kč jako bezdůvodnou úhradu, dne 17. 9. 2015 žalovaná opět zaplatila částku 18.888 Kč žalobkyni s tím, že jde o úhradu nákladů řízení a dne 29. 9. 2015 tuto částku znovu poslala žalobkyně žalované zpět, neboť vzhledem k provedenému zápočtu jde o bezdůvodné plnění a zároveň z opatrnosti dodala, že jde o její plnění. Poté podáním ze dne 20. 11. 2015 bere žalovaná žalobu zpět s tím, že zápočet, který provedla žalobkyně, byl sice neplatný, po podání žaloby však dluh uhradila. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 11. 2015, č. j. 21 C 122/2015-65, soud řízení zastavil a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (proti výroku o náhradě nákladů řízení bylo podáno odvolání). Takto zjištěný skutkový stav posoudil (shodně se soudem prvního stupně) s ohledem na ustanovení § 3074 o. z. podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Dospěl k závěru, že žaloba byla podána ve lhůtě stanovené v § 2290 o. z., ve Výpovědi je vymezen výpovědní důvod, stanovena správná výpovědní doba, má písemnou formu a byla doručena druhé straně. V označení bytu je sice ve Výpovědi písařská chyba, která však nevyvolává pochybnosti, jakého bytu se týká. Zdůraznil, že k naplnění výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. postačí méně závažné porušení povinností vyplývajících z nájmu než je tomu u výpovědního důvodu podle § 2291 odst. 1, 2 o. z. (výpověď bez výpovědní doby), kdy za zvlášť závažný způsob porušení povinnosti nájemce považuje zákon nezaplacení nájemného a nákladů na služby alespoň za tři měsíce. Za hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu je proto třeba považovat nezaplacení nájemného i za dobu kratší než tři měsíce. Došlo-li ke zvýšení nájemného rozhodnutím soudu podle § 2249 o. z., není takové rozhodnutí sice samo o sobě exekučním titulem, dochází jím však ke změně nájemní smlouvy ohledně výše nájemného, částka odpovídající zvýšenému nájemnému (bylo-li zvýšeno „zpětně“ – ke dni podání žaloby) je splatná až po právní moci tohoto rozhodnutí, a to buď ve lhůtě, kterou si účastníci sjednají, nebo na výzvu pronajímatele (§ 1958 o. z.). Uzavřel, že i nezaplacení dlužného nájemného vzniklého na základě rozhodnutí soudu o zvýšení nájemného, je hrubým porušením povinností nájemce. Protože si účastnice nesjednaly lhůtu splatnosti, byl nedoplatek splatný na základě výzvy žalované ze dne 1. 6. 2015, lhůtu tří dnů stanovenou žalovanou je možné považovat za přiměřenou. Po jejím uplynutí se žalobkyně ocitla v prodlení (§ 1968 o. z.), a to s částkou, která p