27 Cdo 1051/2021 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1051/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 9. 2022 Spisová značka:27 Cdo 1051/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.1051.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dokazování Dotčené předpisy:§ 120 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. § 125 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. § 126 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. § 51 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb. § 52 předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1051/2021-758 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce M. Š, narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Zbraslavské náměstí 458, PSČ 156 00, proti žalovanému Č. I., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Ivanem Houfkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Novotného lávka 200/5, PSČ 110 00, o určení souladu rozhodnutí se zákonem a stanovami a o zaplacení přiměřeného zadostiučinění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 220/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, č. j. 70 Co 101/2020-671, takto: I. Dovolání proti té části prvního výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, č. j. 70 Co 101/2020-671, kterou byly potvrzeny výroky III., IV., VI., a VIII. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 9. 2019, č. j. 42 C 220/2013-570, se odmítá. II. Ve zbývající části se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, č. j. 70 Co 101/2020-671, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 9. 2019, č. j. 42 C 220/2013-570, ve výrocích II., V., VII., IX. a X., ruší, a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Dne 15. 11. 2013 se konala členská schůze právní předchůdkyně žalovaného – LI, z. s. (dříve L. I., z. s., nebo L. I., o. s.), naposledy se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY (dále jen „sdružení“). Členská schůze sdružení – podle tvrzení žalobce – (mimo jiné) rozhodla, že: 1) Z funkcí členů správní rady odvolává žalobce, J. P. a D. L. (dále jen „původní členové správní rady“) 2) Novými členy správní rady volí V. R., J. H. a D. L. (dále jen „nově zvolená správní rada“). 3) Z funkcí členů dozorčí rady odvolává K. K., M. Š. a M. M. (dále jen „původní členové dozorčí rady“). 4) Novými členy dozorčí rady volí K. K., M. H. a P. B. (dále jen „nově zvolená dozorčí rada“). [2] Žalobce se žalobou doručenou soudu prvního stupně 15. 12. 2013 (po soudem připuštěné změně žaloby) domáhá určení, že: 1) Rozhodnutí členské schůze sdružení ze dne 15. 11. 2013 (dále jen „napadená rozhodnutí členské schůze“) nejsou v souladu se zákonem a stanovami, a proto jsou neplatná. 2) Původní členové správní rady jsou i nadále členy správní rady. 3) Původní členové dozorčí rady jsou i nadále členy dozorčí rady. 4) Rozhodnutí správní rady z 18. 11. 2013, jímž byl žalobce odvolán z funkce ředitele sdružení a jímž byl ředitelem sdružení zvolen P. K. (dále jen „napadené rozhodnutí správní rady“), neexistuje, resp. není v souladu se zákonem, a proto je neplatné. 5) Rozhodnutí přijaté na společném zasedání správní rady, dozorčí rady a akademické rady z 28. 11. 2013, jímž byl předsedou správní rady zvolen D. L. (dále jen „napadené rozhodnutí správní, dozorčí a akademické rady“), neexistuje, resp. není v souladu se zákonem, a proto je neplatné. [3] Vedle toho se žalobce domáhá zaplacení 100.000 Kč jako zadostiučinění za újmu, která mu v důsledku napadených rozhodnutí vznikla. [4] Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 4. 9. 2019, č. j. 42 C 220/2013-570: 1) Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal určení, že v souladu se zákonem a stanovami nejsou (a proto jsou neplatná) rozhodnutí členské schůze, kterými byl (o): a) Jako předseda členské schůze zvolen J. S.. b) Jako zapisovatel zvolen M. S.. c) Jako první ověřovatel zápisu zvolen J. K.. d) Jako druhý ověřovatel zápisu zvolen A. R.. e) Jako první skrutátor zvolen M. F.. f) Jako druhý skrutátor zvolen J. S. g) Rozhodnuto, že bude členská schůze hlasovat o odvolání a volbě členů správní a dozorčí rady tajně (výrok I.). 2) Určil neplatnost rozhodnutí členské schůze, kterými byli: a) odvoláni původní členové správní a dozorčí rady. b) zvoleni noví členové správní a dozorčí rady (výrok II.). 3) Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal určení, že původní členové správní rady jsou i nadále členy správní rady (výrok III.). 4) Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal určení, že napadené rozhodnutí správní rady neexistuje (výrok IV.). 5) Určil, že napadené rozhodnutí správní rady je neplatné (výrok V.). 6) Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal určení, že napadené rozhodnutí správní, dozorčí a akademické rady neexistuje (výrok VI.). 7) Určil, že napadené rozhodnutí správní, dozorčí a akademické rady je neplatné (výrok VII.). 8) Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal zaplacení 100.000 Kč. 9) Rozhodl o nákladech řízení (výrok IX. a X.). [5] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, poté, kdy Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 5. 2018, č. j. 29 Cdo 2721/2016-511, zrušil druhý a třetí výrok rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2016, č. j. 70 Co 337/2015-378, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 4. 2015, č. j. 42 C 220/2013-250, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení [dále jen „kasační rozhodnutí“]. [6] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Sdružení vzniklo 14. 9. 1990. 2) Podle zakladatelského právního jednání sdružení byly orgány sdružení schopny usnášet se za účasti (nadpoloviční) většiny členů příslušného orgánu s tím, že se usnesení přijímalo většinou hlasů členů příslušného orgánu přítomných v době usnášení. 3) Dne 15. 11. 2013 se konala členská schůze sdružení. 4) Členská schůze přijala napadená rozhodnutí členské schůze tajným hlasováním. 5) Členské schůze se zúčastnilo 45 osob. 6) Pouze u 5 osob, které se zúčastnily členské schůze, bylo prokázáno jejich členství ve sdružení. Jednalo se o R. H., M. M., J. P., J. S. a žalobce. 7) T. J. nebyl na členskou schůzi vpuštěn, ačkoli byl členem sdružení a ačkoli se na místo konání členské schůze dostavil. 8) Z 5 osob, které byly členy sdružení a které se zúčastnily členské schůze, hlasoval pro přijetí napadených rozhodnutí členské schůze (s výjimkou rozhodnutí o odvolání D. L.) pouze J. S. Žalobce hlasoval proti napadeným rozhodnutím členské schůze. 9) U R. H. se nepodařilo zjistit, jak o napadených rozhodnutích členské schůze hlasoval. Soud předvolal R. H. předvoláním doručovaným na adresu, kterou mu sdělilo sdružení. Toto předvolání se vrátilo s tím, že adresát nemá na uvedené adrese domovní schránku (č. l. 536 verte). Po opětovné výzvě soudu, aby sdružení sdělilo současnou adresu R. H. (č. l. 547 verte), jej soud znovu předvolal předvoláním doručovaným na tutéž adresu jako v prvním případě. Protože R. H. nebyl zastižen, bylo mu předvolání vloženo do domovní schránky (č. l. 555 verte). R. H. se k jednání nedostavil. 10) Výslech J. P. a M. M., který navrhovalo sdružení, soud pro nadbytečnost neprovedl. 11) Přinejmenším u 3 členů sdružení (žalobce, T. J. a R. H.) „nebylo zjištěno“, že by hlasovali pro přijetí napadených rozhodnutí členské schůze. 12) Dne 28. 11. 2013 se konalo jednání správní rady sdružení, která přijala napadené rozhodnutí správní rady. 13) Dne 28. 11. 2013 se konalo společné jednání akademické, správní a dozorčí rady sdružení, na němž bylo přijato napadené rozhodnutí správní, dozorčí a akademické rady. 14) Výzvy žalobce k přezkumu napadených rozhodnutí orgány sdružení byly odmítnuty. [7] Na takto ustaveném základě se soud prvního stupně zabýval nejprve souhrnně (ve vztahu ke všem napadeným rozhodnutím členské schůze) otázkami vad při svolávání a konání členské schůze. Dospěl přitom k závěru, že o konání členské schůze se „relevantně dozvěděly“ přinejmenším všechny osoby přítomné na členské schůzi. Ve vztahu k dalším 6 osobám, u nichž žalobce původně tvrdil, že jim pozvánka nebyla doručena, soud konstatoval, že pozvánku sice neobdržely, ale přinejmenším 2 z těchto osob se členské schůze „hodlaly zúčastnit“. O člena sdružení se ovšem jednalo pouze v případě T. J. Absence jeho hlasů „pro“ napadená rozhodnutí přitom podle soudu „s ohledem na zásady o rozdělení břemene důkazního jde k tíži žalovaného.“ [8] Soud se dále zabýval průběhem členské schůze, k němuž konstatoval, že jej lze považov