28 Cdo 1059/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1059/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 2. 2004 Spisová značka:28 Cdo 1059/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1059.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 154 předpisu č. 40/1964Sb. § 155 předpisu č. 40/1964Sb. § 871 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1059/2002 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce Zemědělského družstva P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) K. Ž. a 2) B. Ž., o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 2 C 25/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.1.2002, č.j. 5 Co 2343/2001-60, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.1.2002, č.j. 5 Co 2343/2001-60, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30.8.2001, č.j. 2 C 25/2001-47, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Strakonicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou dne 14.3.2001, domáhal se žalobce vyklizení nemovitosti blíže popsané v petitu. Tvrdil, že je výlučným vlastníkem nemovitosti, v níž se nachází předmětný byt. Podle žalobce žalovaní užívají předmětný byt od 1.10.1989, i když jim nevzniklo podle předpisů účinných do 31.12.1991 právo společného užívání k tomuto bytu, ani jakékoli užívací právo k tomuto bytu, neboť nebylo vydáno rozhodnutí místního národního výboru nebo jiného orgánu příslušného podle předpisů o hospodaření s byty o jeho přidělení žalovaným do užívání a nebyla sepsána a podepsána ani dohoda o předání a převzetí předmětného bytu, jak vyžadoval § 154 odst. 1, 155 odst. 1 o.z. účinného do 31.12.1991. Rovněž tak nevzniklo žalovaným nájemní právo k tomuto bytu, neboť nedošlo k uzavření písemné ani ústní nájemní smlouvy podle § 663 a násl. o.z. účinného od 1.1.1992. Okresní soud ve Strakonicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30.8.2001, č.j. 2 C 25/2001-47, zamítl žalobu s návrhem, že žalovaní a všichni, kdo s nimi sdílejí společnou domácnost jsou povinni vyklidit a odevzdat žalobci nemovitosti blíže specifikované ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Vyšel ze zjištění, že v roce 1989 v souvislosti s přijetím žalovaných do členského a pracovního poměru začali žalovaní užívat předmětný byt, včetně garáže a zahrádky, a to na základě dohody o užívání bytu z podnikové zástavby ze dne 2.10.1989 a na základě protokolu o předání bytu ze dne 1.10.1989. Vzal za prokázané, že předmětná dohoda zmiňuje rozhodnutí o přidělení podnikového bytu, avšak takové rozhodnutí se nedochovalo a není o takovém rozhodnutí ani záznam v zápisech z představenstva družstva žalobce. Soud prvního stupně rovněž zjistil, že od 1.10.1989 žalovaní nepřetržitě byt užívají a žalobce s nimi jako s nájemníky služebního bytu jedná. Věc posoudil podle o.z. účinného do 31.12.1991. Vyslovil závěr, že podle § 154 o.z. bylo nutné k tomu, aby vzniklo právo osobního užívání rozhodnutí o přidělení bytu vydané MěNV nebo jiným orgánem příslušným podle předpisu o hospodaření s byty, jímž bylo představenstvo zemědělského družstva. Zaujal názor, že neexistence rozhodnutí o přidělení podnikového bytu žalovaným za této situace nemůže být hodnoceno k tíži žalovaných, neboť by to odporovalo dobrým mravům ve smyslu § 3 o.z. Konstatoval, že novela o.z., zákon č. 509/1991 Sb., změnila právo osobního užívání bytu na nájem bytu, přičemž podle § 686 o.z. ve znění účinném od 1.1.1992 nebyla podmínkou pro vznik práva nájmu písemná nájemní smlouva. Dospěl k závěru, že žalovaným vzniklo právo nájmu k předmětnému bytu, neboť žalobce s nimi uzavřel konkludentním způsobem nájemní smlouvu ve smyslu § 685 odst. 1 o.z. Uzavřel, že nebylo tedy prokázáno, že žalovaní užívají předmětný byt bez právního důvodu. Skutečnost, že žalovaní dluží na nájmu vysokou částku, je v případě žaloby na vyklizení právně irelevantní, která však může být důvodem pro výpověď z nájmu bytu podle § 711 o.z. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30.1.2002, č.j. 5 Co 2343/2001-60, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, opětovně provedl důkaz dohodou o užívání bytu z podnikové výstavby ze dne 2.10.1989 uzavřenou mezi žalovanými a právním předchůdcem žalobce. Podle odvolacího soudu z této listiny lze vzít za prokázané, že existovalo rozhodnutí o přidělení bytu podle § 154 odst. 1 o.z. ve znění platném do 31.12.1991. Dospěl k závěru, že žalovaným vzniklo právo na uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu. Na rozdíl od soudu prvního stupně však uzavřel, že žalovaným vzniklo právo osobního užívání bytu dne 2.10.1989 (společné užívání bytu manžely), které se od 1.1.1992 transformovalo na nájem (společný nájem bytu manžely) podle § 871 o.z. ve znění účinném od 1.1.1992. Vyslovil rovněž závěr, že nájem nebyl sjednán na dobu určitou, protože pokud by bylo právo osobního užívání vázáno na dobu trvání pracovního a členského poměru k družstvu, které byly neomezené na neurčitou dobu, nemůže být chápáno jako sjednané určitým způsobem, a tedy je absolutně neplatné. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 17.5.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s. ř. a § 241a odst. 2 písm. a) os.ř. Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tvrdil, že žalovaným nevzniklo právo osobního užívání bytu v souladu s § 154 o.z. ve znění platném do 31.12.1991. V tomto směru poukazoval na neexistenci rozhodnutí o přidělení bytu vydané MěNV nebo jiným orgánem příslušným podle předpisů o hospodaření s byty, kterým bylo podle § 25 odst. 2 zákona o hospodaření s byty představenstvo zemědělského družstva. Dále tvrdil, že podle právní úpravy platné před 1.1.1992 nemohlo vzniknout právo žalovaných na uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu a následně se pak neexistující právo trvalého užívání nemohlo změnit na právo nájmu. Vytýkal odvolacímu soudu, že právní otázku vzniku práva společného užívání bytu řešil v rozporu s hmotným právem, neboť z dohody o užívání bytu z podnikové výstavby ze dne 2.10.1989 dovodil existenci předchozího rozhodnutí představenstva o přidělení bytu. Podle dovolatele listinu nazvanou dohoda o užívání bytu z družstevní zástavby ze dne 1.10.1989 nelze považovat za dohodu o odevzdání a převzetí bytu ve smyslu § 155 odst. 1 o.z. ve znění platném do 31.12.1991. Dále namítal, že z textu předmětné dohody vyplývá, že žalovaným vzniklo pouze právo dočasného užívání bytu, které zaniklo uplynutím dohodnuté doby (u K. Ž. ke dni 1.6.1991 a u B. Ž. ke dni 6.2.1996). Nesouhlasil rovněž se závěrem odvolacího soudu, že přidělení bytu na dobu trvání členského poměru je sjednáno neurčitým způsobem a tedy je ujednáním absolutně neplatným. Dovolatel odkazoval na ustanovení § 398 o.z. platného do 31.12.1991 s tím, že z předmětné dohody ze dne 1.10.1989 je zřejmý účel, ke kterému byl předmětný byt přenechán – pro bydlení členů družstva po dobu trvání jejich členského poměru k družstvu. Konstatoval, že před uzavřením dohody ze dne 1.10.1989 nebylo přijato rozhodnutí představenstva, neboť takovéto rozhodnutí nebylo třeba pro vznik práva dočasného užívání bytu. Dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. spatřoval v tom, že již soud prvního stupně nepostupoval v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. a nepoučil žalobce, aby doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Navrhli proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Vzhledem k tomu, že řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 14.3.2001, tedy po 1. lednu 2001, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákone