28 Cdo 502/2004 — Nejvyšší soud

28 Cdo 502/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2004 Spisová značka:28 Cdo 502/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.502.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 80 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 39 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb. § 5 písm. c) předpisu č. 87/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 665/04 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 502/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání M. Ch., zastoupené advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 8.10.2003, sp. zn. 13 Co 297/92, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 359/92 /žalobců: 1. Městské části P., zastoupené advokátem, a 2. Bytového podniku P., státního podniku v likvidaci, zastoupeného advokátkou, proti žalované M. Ch., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti dohody o vydání nemovitostí a o určení vlastnictví k nemovitostem/, takto : I. Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze z 8.10.2003, sp. zn. 13 Co 297/2003, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 z 23.1.2003, č.j. 13 C 359/92-711, s výjimkou vynesených /a odvolacím soudem potvrzených/ výroků rozsudku soudu prvního stupně /označených I., III. odstavec první/. II Dovolání proti uvedeným výrokům rozsudku soudu prvního stupně i odvolacího soudu, které zůstaly nezrušeny, se zamítá. III.Věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení v rozsahu zrušených výroků rozsudků soudů obou stupňů. O d ů v o d n ě n í : Žalobou žalobců, jež byla podána u soudu 29.7.1992, bylo uplatňováno, aby bylo rozsudkem soudu určeno, že je neplatná dohoda, uzavřená dne 27.1.1992 mezi Bytovým podnikem P. a M. Ch. o vydání domu čp. 102/8 a pozemku parc. č. 183 v P., L. č. 8. V žalobě bylo poukázáno na to, že uvedené nemovitosti přešly podle zákona č. 172/1991 Sb. na obec Hlavní město Praha a podle zákona č. 418/1990 Sb. a byly svěřeny Městské části P. V žalobě bylo poukázáno i na to, že v souvislosti s uzavřením zmíněné smlouvy vzniklo vůči žalované podezření z pozměňování veřejné listiny a bylo proti ní zahájeno trestní stíhání. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že dohoda o vydání domu čp. 102/8 a pozemku parc. č. 184 v P., L. 8, je právním úkonem platným i účinným, neboť byla registrována i bývalým státním notářstvím podle občanského zákoníku a notářského řádu. Tvrzení o údajném trestném jednání žalované není v tomto občanském soudním řízení doloženo. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 z 28.4.1998, č.j. 13 C 359/92-169, byla zamítnuta žaloba Městské části P. o určení, že je neplatná dohoda o vydání domu čp. 102 a pozemku parc. č. 184 v katastrálním území P.-H.,uzavřená dne 27.1.1992 mezi Bytovým podnikem P., státním podnikem, a M. Ch., registrovaná dne 28.2.1992 Státním notářstvím pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 REH 67/92. Žalující Městské části P. bylo uloženo nahradit žalované náklady řízení částkou 88.195,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. K odvolání Městské části P. i M. Ch. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně z 28.4.1998 byl usnesením Městského soudu v Praze z 20.10.1998, sp. zn. 13 Co 388/98, zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud nesdílel názor, že žalující Městská část P. neprokázala naléhavý právní zájem na určení neplatnosti dohody z 27.1.1992, neboť v případě neplatnosti této dohody o vydání nemovitostí by se stalo jejich vlastníkem Hlavní město Praha za podmínek stanovených zákonem č. 172/1991 Sb. a Městská část P. na základě ustanovení § 9 zákona č. 418/1990 Sb. a Statutu hlavního města Prahy, což by bylo i podkladem pro zápis do katastru nemovitostí. V dalším řízení se tedy bude soud prvního stupně zabývat, ukládal odvolací soud, otázkou platnosti či neplatnosti dohody z 27.1.1992, tj. otázkou, kterou se dosud nezabýval, protože posuzoval jen otázku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení na straně žalující Městské části P. V dalším průběhu řízení vynesl Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudek z 23.1.2003, č.j. 13 C 359/92-711. Tímto rozsudkem bylo určeno /na základě žaloby Bytového podniku P., jehož vstup do řízení byl soudem pravomocně připuštěn/, že je neplatná dohoda z 27.1.1992 o vydání domu čp. 102 a pozemku parc. č. 184 v katastrálním území H., uzavřené mezi Bytovým podnikem P., s.p. , a M. Ch. Týmž rozsudkem bylo v dalším výroku určeno, že Česká republika je vlastníkem domu čp. 102 a pozemku parc. č. 184 v obci P. a v katastrálním území H. Následujícím výrokem tohoto rozsudku soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba Městské části P., jíž se domáhala stejných určení jako žalující Bytový podnik P., s.p. Městské části P. bylo uloženo zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 135.801,- Kč a žalované na náhradu nákladů řízení 312.870,- Kč rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalované M. Ch. bylo uloženo zaplatit Bytovému podniku P., s.p. na náhradu nákladů řízení 202.345,- Kč také do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že v řízení nebyly zjištěny takové skutečnosti a okolnosti, které by zakládaly splnění hmotněprávních podmínek, jež musí být dány u dohod o vydání věcí podle zákona č. 87/1991 Sb., a to již pokud šlo o doložení vlastnických práv původních vlastníků nemovitostí B. a G. Z. anebo původního vlastnictví žalované M. Ch. Nebylo také v řízení zjištěno a prokázáno, kdy a jakým způsobem přešlo na stát vlastnictví k nemovitostem, uvedeným v žalobě žalobců, ani v jakém vztahu je žalovaná vůči osobám, které nemovitosti vlastnily před jejich přechodem nebo převodem na stát; nebylo také doloženo, kdy a komu podala žalovaná výzvu k vydání nemovitosti před uzavřením dohody z 27.1.1992. Pokud tedy za těchto okolností uzavřel Bytový podnik P. dne 27.1.1992 dohodu o vydání nemovitých věcí s tím, že žalovaná byla dříve vlastníkem těchto nemovitostí na základě trhové smlouvy z 13.12.1950, i když toto tvrzené původní vlastnictví žalované z předložených listinných dokladů nevyplývalo, a nebylo doloženo ani odnětí těchto věcí v rozhodné době /25.2.1948 až 1.1.1990/, pak podle názoru soudu prvního stupně nebylo možné pohlížet na žalovanou jako na oprávněnou osobu ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 87/1991 Sb. Dohodu o vydání věcí z 27.1.1992 bylo tedy nutno, podle názoru soudu prvního stupně, pokládat za odporující zákon č. 87/1991 Sb. a tedy neplatnou podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. Pokud šlo o doložení vlastnictví k nemovitostem uvedeným v žalobě žalující městské části vycházel soud prvního stupně z toho, že podle usnesení bývalého Okresního soudu civilního v Praze z 27.4.1950, Zd 1264/50, přestala být jejich vlastníkem Země Česká s tím, že vlastnické právo k nim bylo vloženo do pozemkových knih podle ustanovení § 39 odst. 5 zákona č. 280/1948 Sb. pro Hlavní město Prahu. Avšak ve smyslu ustanovení zákona č. 279/1949 Sb. bylo napojeno vlastnictví obcí na státní rozpočet a podřízeno jednotnému hospodářskému plánu. Národní výbory tehdy spravovaly národní majetek v jejich správě, včetně majetku dřívějších svazků lidové správy; obce samy ztratily možnost s tímto majetkem nakládat; na tento majetek bylo pohlíženo jako na národní majetek, tedy na majetek, který náleží státu. Při úvaze o tom, zda na základě zákona č. 172/1991 Sb. přešlo vlastnictví k nemovitostem, o něž v tomto občanském soudním řízení jde, vycházel soud prvního stupně z výsledků provedeného dokazování včetně provedeného znaleckého posudku. Dospěl k závěru, že není-li dům čp. 102 v P., L. č. 8, bytovým domem, nemohlo na Obec Hlavní město Praha přejít vlastnické právo k němu a k pozemku jím zastavěnému podle zákona č. 172/1991 Sb.; dům s pozemkem zůstal tedy ve vlastnictví státu a právo hospodaření s tímto domem má Bytový podnik P., státní podnik. Proto žalobní návrhy Městské části P. byly soudem prvního stupně zamítnuty na rozdíl od žalobních návrhů Bytového podniku P., státního podniku, jehož návrhům bylo vyhověno a bylo rozhodnuto, že Česká republika je vlastníkem domu čp. 102 a pozemku parc. č. 184 v P.-H. Naproti tomu ohledně žalující Městské části P. dospěl soud prvního stupně k závěru, že Hlavní město Praha není vlastníkem nemovitostí uvedených v žalobě této žalobkyně a že i Městská část P. je bez jakéhokoli vztahu k domu čp. 102 a k pozemku parc. č. 184 v P.-H. a není také subjektem, který by byl oprávněn domáhat se určení neplatnosti dohody 21.1.1992, uzav