28 Cdo 608/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 608/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 4. 2023 Spisová značka:28 Cdo 608/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.608.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zmírnění křivd (restituce) Církev (náboženská společnost) Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 písm. a) předpisu č. 428/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 608/2023-115 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce Benediktinského opatství sv. Václava v Broumově, identifikační číslo osoby: 486 48 884, se sídlem v Broumově, Klášterní 1, zastoupeného JUDr. Alenou Štumpfovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Markétská 1, za účasti České republiky – Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, identifikační číslo osoby: 629 33 591, se sídlem v Praze 11, Kaplanova 1931/1, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, identifikační číslo osoby: 697 97 111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o vydání věci a nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 44/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2022, č. j. 5 Co 65/2022-92, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. V záhlaví označeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále také jen „odvolací soud“) byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 2. 2022, č. j. 16 C 44/2021-72, v dotčené části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba i co do vydání pozemků parc. č. 1291/2 a parc. č. 2707 v katastrálním území Heřmánkovice a nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 9. 8. 2021, č. j. 149392/2015/514313/R1779/RR27207, SPU 250340/2021/114/Jed, spolu s výrokem II. o nákladech řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); zároveň bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). 2. Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním žalobce (dále též jako „dovolatel“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky hmotného práva [funkční souvislosti mezi oprávněnou osobou již vlastněnými pozemky a pozemkem, jehož vydání se žádá; § 7 odst. 1 psím. a/ zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi); dále také jen „zákon č. 428/2012 Sb.“)], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel má za to, že funkční souvislost pozemků je v posuzované věci dána, neboť vydáním požadovaných pozemků by došlo k obnovení původní hospodářské souvztažnosti pozemků s „významnou užitnou kvalitou“ a s přímým přístupem k tomuto celku z veřejné pozemní komunikace. 3. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 o. s. ř., se zabýval tím, zda je dovolání přípustné. 4. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými). 5. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. § 237 o. s. ř.). 6. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.). 7. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi formuloval a odůvodnil závěr, že funkční souvislost vydávaných nemovitých věcí ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. může a i v minulosti mohla vyplývat pouze z jejich skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi hospodářského využití, a to především s ohledem na jejich stavební či jinou hospodářskou podobu nebo jejich přírodní ráz, což pouze odvozeně může souviset i s jejich vzájemnou polohou v území. Z ekonomického hlediska se tato souvztažnost může projevovat či v minulosti projevovala zpravidla tím, že jedna nemovitá věc je předpokladem fungování či řádného využívání nemovité věci jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití je bez druhé nemovité věci ztížené nebo nemožné, a oddělením jedné věci od druhé je jejich ekonomická a užitná hodnota podstatně snížena. Funkční souvislost požadovaných pozemků proto nemůže být odvozována z toho, že v rozhodném období existovala vlastnická jednota odňatých pozemků s jinými pozemky vydanými či vydávanými oprávněné osobě, neboť se nejednalo o souvislost funkční, nýbrž o souvislost právní (vlastnickou). Funkční souvislost není obdobně dána ani tím, že vlastník odňatých pozemků používal výnosy z hospodaření na těchto pozemcích ke stejnému účelu jako příjmy z dalších již vydaných či vydávaných pozemků, neboť se nejednalo o souvislost funkční, ale spotřební. Konečně ani územní blízkost či sousední poloha pozemků nezakládá sama o sobě jejich funkční souvislost, neboť i sousedící nemovitosti mohou být hospodářsky využívány (obhospodařovány) rozdílně a vzájemně nezávisle. Funkční souvislost přitom rovněž nelze zaměňovat s pojetím knihovního tělesa ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, ani se skutečností, že některé pozemky z původního historického církevního majetku byly z geodetického a evidenčního hlediska vedeny odlišně oproti současnému stavu katastru nemovitostí [k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, uveřejněný pod číslem 151/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4170/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2204/2017, ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4851/2017, ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4693/2017, ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3783/2017, a ze dne 2. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3138/2019, a ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1484/2020]. 8. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vyložil důvody, pro které v poměrech projednávané věci neshledal naplněnou podmínku souvztažnosti mezi pozemky v tomto řízení nárokovanými a pozemky vydanými (akcentuje-li zejména, že sousední poloha, jednotné využití či účel /samy o sobě/ funkční souvislost nezakládají, případně poukazuje-li k námitkám žalobce ohledně přístupu na pozemek a dopravy vytěženého dřeva na příslušnou úpravu užívání účelových komunikací či lesních cest). Jak výše uvedeno, za funkční souvislost nemovitých věcí ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. nelze považovat toliko prostorovou blízkost pozemků, neboť i sousední pozemky mohou být z hospodářského hlediska zcela samostatné předměty [což platí i o pozemcích nacházejících se v rámci jednoho lesa (jako je tomu i v posuzované věci) jako územně ohraničené vegetační formace, či blízkosti dvou pozemků sloužících jako pole (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 321/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3340/2018)]. Lze rovněž vzpomenout, že podmínka funkční souvislosti není spojena ani s toliko lepším (efektivnějším) využitím věci již vydané a ani s okolností, že více pozemků tvoří jeden hospodářský celek, ať již historicky nebo v současné době (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 596/2020). S ohledem na uvedené připomenutí relevantních závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tak nelze než uzavřít, že závěr odvolacího soudu (učiněný na podkladě individuálních okolností posuzované věci), dle něhož nebylo lze