29 Cdo 2737/2023 — Nejvyšší soud

29 Cdo 2737/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2024 Spisová značka:29 Cdo 2737/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.2737.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žaloba pro zmatečnost Lhůta procesní [ Lhůty ] Konkurs Dotčené předpisy:§ 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. § 234 o. s. ř. § 235 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 2737/2023-216 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v konkursní věci dlužníka Krušnohorské strojírny, a. s. v likvidaci, se sídlem v Mostě, Dřínovská 3, PSČ 434 01, identifikační číslo osoby 44569271, o návrhu věřitele Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 45 K 69/2001, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. února 2002, č. j. 45 K 69/2001-159, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 23/2019, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem, se sídlem v Brně, Jana Nečase 1343/29, PSČ 616 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2023, č. j. 17 Cmo 4/2023-175, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. května 2023, č. j. 17 Cmo 4/2023-175, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. listopadu 2022, č. j. 68 Cm 23/2019-141, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 1. února 2002, č. j. 45 K 69/2001-159, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“) k návrhu věřitele Komerční banky, a. s. (dále jen „věřitel“), prohlásil konkurs na majetek dlužníka Krušnohorské strojírny, a. s. v likvidaci (dále též jen „dlužník“ nebo „úpadce“). 2. Usnesením ze dne 23. května 2013, č. j. 45 K 69/2001-1034, konkursní soud zrušil konkurs vedený na majetek úpadce z důvodu, že majetek podstaty nepostačoval k úhradě nákladů konkursu. 3. Dlužník podal dne 26. února 2019 proti usnesení konkursního soudu ze dne 1. února 2002 žalobu pro zmatečnost spojenou s návrhem, aby soud znovu projednal a zamítl návrh věřitele na prohlášení konkursu na jeho majetek. Jako důvod zmatečnosti označil ve smyslu § 229 odst. 1 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), skutečnost, že konkurs na jeho majetek byl prohlášen v důsledku trestného činu soudce JUDr. Jiřího Berky (dále jen „J. B.“). 4. Usnesením ze dne 24. listopadu 2022, č. j. 68 Cm 23/2019-141, konkursní soud zamítl žalobu pro zmatečnost. 5. Šlo v pořadí o druhé rozhodnutí konkursního soudu o žalobě pro zmatečnost, když první rozhodnutí (usnesení ze dne 31. srpna 2021, č. j. 68 Cm 23/2019-93) zrušil k odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. dubna 2022, č. j. 17 Cmo 5/2022-115, z důvodu nepřezkoumatelnosti závěru konkursního soudu o tom, kdy se dlužník dozvěděl o všech skutečnostech významných pro počátek běhu lhůty podle § 234 odst. 4 o. s. ř., a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení. 6. Konkursní soud – vycházeje z § 229 odst. 1 písm. g/, § 234 odst. 4 o. s. ř. a z § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) – dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost (doručená soudu 26. února 2019) je opožděná, neboť lhůta k jejímu podání uplynula 26. prosince 2017. Uvedl, že rozhodné skutečnosti týkající se trestné činnosti soudce J. B., které zakládají důvod zmatečnosti, vyplývají z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 9 T 1/2007-10471, jenž byl úpadci doručen dle předloženého potvrzení o dodání a doručení do datové schránky dne 25. září 2017. Konkursní soud zdůraznil, že úpadce nepostupoval v souladu se zákonem, neboť po uplynutí funkčního období členů představenstva nezvolil nové představenstvo. Vyvolal tedy protiprávní stav, který od 18. června 2002 do výmazu společnosti z obchodního rejstříku nadále udržoval. Ustanovení § 6 odst. 2 o. z. pak brání tomu, aby společnost z „této jí vyvolané a udržované protiprávnosti profitovala“. 7. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. května 2023, č. j. 17 Cmo 4/2023-175, potvrdil usnesení konkursního soudu. 8. Odvolací soud – vycházeje z § 229 odst. 1 písm. g/, § 234 odst. 4 a § 235e odst. 2 o. s. ř. a ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. 21 Cdo 960/2003 – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům. 9. Zmatečnostní důvod podle § 229 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. je v projednávané věci dán. J. B. byl uznán vinným (mimo jiné) tím, že „…jako soudce ve spolčení s dalšími osobami za účelem dosažení zisku soustavným pácháním úmyslné trestné činnosti organizoval a zajišťoval prohlašování konkursů a průběh nejméně v 10 konkursních řízeních v úmyslu způsobit škodu na konkursní podstatě a tím i věřitelům, a rovněž i tím, že…vydal usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka…“, čímž spáchal trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a/, odst. 2 písm. b/ a c/ zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, spáchaný ve prospěch zločinného spolčení podle § 43 trestního zákona, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 trestního zákona. 10. Odvolací soud souhlasí se závěrem konkursního soudu, že lhůta k podání žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. g/ o. s. ř. běží (bez ohledu na to, zda bylo zahájeno trestní stíhání soudce) zásadně od okamžiku, kdy se účastník dozví o jednání soudce, v němž lze spatřovat trestný čin. Přisvědčuje rovněž závěru, že Ing. Vladimír Jemelík, CSc. (dále jen „V. J.“) byl a je kvalifikovaným akcionářem dlužníka podle § 181 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku., a tedy osobou, jejíž dobrá víra je přičitatelná dlužníku jako právnické osobě ve smyslu § 151 odst. 2 o. z. 11. Odvolací soud nesdílí názor konkursního soudu, že V. J. zapříčinil neobsazení statutárního orgánu dlužníka, respektive že tento stav mohl napravit, a proto dnem doručení prvoinstančního rozsudku vydaného v trestním řízení vedeném s J. B. do datové schránky dlužníka, bez toho, aniž měl do datové schránky kdokoliv přístup, bylo možné dovodit povědomí dlužníka o trestné činnosti J. B., a rovněž od tohoto dne odvíjet počátek běhu lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost. 12. Odvolací soud je toho názoru, že V. J. měl povědomí o skutečnostech odůvodňujících podání žaloby pro zmatečnost (o protiprávním jednání J. B., ve kterém lze spatřovat všechny znaky trestného činu) nejpozději v okamžiku jeho svědecké výpovědi v trestním řízení (10. října 2007); nejpozději v tentýž den musela pominout jeho případná důvodná obava týkající se možných důsledků pro něj a jeho rodinu v případě podání žaloby pro zmatečnost. Přitom již v této době byl V. J. kvalifikovaným akcionářem dlužníka. 13. Lhůta k podání žaloby pro zmatečnost podle § 234 odst. 4 o. s. ř. počala běžet 1. ledna 2014, kdy nabyl účinnosti občanský zákoník jednoznačně upravující institut přičitatelnosti povědomí fyzické osoby právnické osobě (§ 151 odst. 2 o. z.). Lhůta k podání žaloby pro zmatečnost tak uplynula 31. března 2014. Jestliže dlužník podal žalobu až dne 26. února 2019, konkursní soud správně zamítl žalobu jako opožděnou. 14. Pro přikázání věci jinému soudu není splněna podmínka podle § 12 odst. 1 o. s. ř, kterou je vyloučení všech soudců konkursního soudu. Již ve zrušujícím usnesení ze dne 27. dubna 2022 se odvolací soud zabýval námitkou podjatosti rozhodující soudkyně JUDr. Andrey Esterkové (dále jen „A. E.“) se závěrem, že tato soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve věci. 15. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení. 16. Dovolatel namítá, že závěr odvolacího soudu, podle něhož je úpadci přičitatelná vědomost kvalifikovaného akcionáře o důvodu zmatečnosti, je v rozporu s dikcí § 151 odst. 2 o. z. a s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Potud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze