29 Cdo 3399/2022 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3399/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2023 Spisová značka:29 Cdo 3399/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.3399.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vlastnictví Konkurs Majetková podstata Insolvenční správce Doručování Datové schránky Rozsudek pro uznání Správa cizího majetku (o. z.) Dotčené předpisy:§ 114b odst. 1,4 a 5 o. s. ř. § 153a odst. 3 o. s. ř. § 263 odst. 1 IZ. § 264 odst. 1 IZ. § 265 odst. 1 IZ. § 17 odst. 3 předpisu č. 300/2008 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3399/2022-394 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce D. - E., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Robertem Falbrem, advokátem, se sídlem v Praze, Kopeckého 1326/47, PSČ 169 00, proti žalovanému Mgr. Marku Konečnému, se sídlem ve Zlíně, tř. Tomáše Bati 201/8, PSČ 760 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka D. F., identifikační číslo osoby XY, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 15 C 300/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2022, č. j. 26 Co 47/2022-306, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Žalobou došlou Okresnímu soudu v Kolíně dne 25. listopadu 2016 se žalobce (D.- E.) domáhal vůči žalovanému (D. F.) určení, že je vlastníkem objektu mrazírny bez čp/če, stojící na pozemku p. č. XY v katastrálním území a obci XY, zapsaném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „sporná stavba“). Okresní soud v Kolíně rozsudkem (pro uznání) ze dne 30. ledna 2017, č. j. 15 C 300/2016-12, žalobě vyhověl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení § 114b odst. 1, 4 a 5 a § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, když jde o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír, a žalovaný se ve lhůtě určené usnesením (výzvou) ze dne 6. prosince 2016, č. j. 15 C 300/2016-9, doručenou mu dne 8. prosince 2016, bez vážného důvodu k žalobě písemně nevyjádřil. Krajský soud v Praze k odvolání podanému Mgr. Markem Konečným, jako insolvenčním správcem žalovaného, rozsudkem ze dne 11. května 2022, č. j. 26 Co 47/2022-306, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 263 odst. 1, § 264 odst. 1 a § 265 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – předeslal, že v důsledku prohlášení konkursu na majetek žalovaného (usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2017, č. j. KSPH 31 INS XY) bylo řízení ze zákona přerušeno. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc je sporem, který se týká majetkové podstaty dlužníka, v němž lze na návrh pokračovat, přičemž z procesních úkonů insolvenčního správce žalovaného (Mgr. Marka Konečného) lze dovodit, že projevil „procesní“ vůli v řízení pokračovat, měl za to, že byly splněny podmínky pro pokračování v (odvolacím) řízení, a to s jmenovaným (jako insolvenčním správcem dlužníka) na straně žalovaného. Dále odvolací soud zdůraznil, že Mgr. Marek Konečný byl osobou oprávněnou podat odvolání, když byl platně ustanoven do funkce insolvenčního správce (původního) žalovaného (usnesením ze dne 4. prosince 2017). Přitom usnesení ze dne 25. července 2018, č. j. KSPH 31 INS XY, jímž Krajský soud v Praze potvrdil usnesení schůze věřitelů ze dne 25. července 2018 o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce, a usnesení ze dne 31. července 2018, č. j. KSPH 71 INS XY, jímž Krajský soud v Praze (mimo jiné) vzal na vědomí usnesení (téže) schůze věřitelů, kterým byl odvolán insolvenční správce, a potvrdil je ohledně ustanovení nového insolvenčního správce (Mgr. Michala Šimků), zrušil k odvolání věřitele č. 24 (T. Z.) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. října 2018, č. j. KSPH 71 INS XY, 4 VSPH XY, proto, že „rozhodnutí schůze věřitelů nebyla přijata v souladu se zákonem“ [viz bod 17. posledně označeného usnesení, podle něhož: (…) „na schůzi věřitelů neproběhlo řádné hlasování podle § 29 odst. 1 insolvenčního zákona a schůze jej proto nepřijala. Usnesením ze dne 25. července 2018 (B-29) insolvenční soud deklaroval usnesení schůze věřitelů, které nebylo přijato. Usnesení ze dne 31. července 2018 (B-31) bylo přijato opožděně a obě usnesení nemají oporu v obsahu protokolu ze dne 25. července 2018“]. Následně odvolací soud dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl žalovanému „účinně“ doručen, když osoba, která se měla jako osoba oprávněná ve smyslu ustanovení § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, přihlásit do datové schránky (původního) žalovaného pod jménem „A. H.“ (dále jen „A. H.“), byla osobou fiktivní, ve skutečnosti neexistující. Přitom poukázal na závěry obsažené v usnesení ze dne 16. dubna 2018, sp. zn. 7 Cmo 120/2017, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2017, č. j. C XY, Fj. XY, o výmazu A. H. (narozeného XY) jako statutárního orgánu – jednatele (původního) žalovaného (s účinností od 15. prosince 2015) z důvodu, že „dle sdělení belgické daňové správy tato osoba registrem obyvatel Belgického království neprochází“ (a předložený výpis z rejstříku trestů „belgických správních orgánů“ je padělek), jakož i na sdělení Velvyslanectví Belgického království v České republice (ze dne 31. března 2021), podle něhož v „belgickém registru obyvatel“ taková osoba neexistuje, včetně toho, že neexistuje ani „žádný belgický občanský průkaz“ (daného čísla), ani povolení k pobytu vydávané pro cizince. Jelikož „posuzování otázky právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí, jímž se řízení končí, není vázáno žádnou lhůtou“, a rozsudek soudu prvního stupně byl insolvenčnímu správci (původního) žalovaného řádně doručen (až) 10. února 2022, měl odvolací soud podané odvolání za včasné. Za stavu, kdy bylo v řízení prokázáno, že se do datové schránky (původního) žalovaného „k přijetí“ zásilky obsahující výzvu soudu prvního stupně dle § 114b odst. 1 a 5 o. s. ř., adresovanou (původnímu) žalovanému, měla jako oprávněná osoba (jednatel) přihlásit dne 24. února 2017 neexistující osoba, nenastaly ani účinky doručení výzvy (původnímu) žalovanému, a nebyla tak splněna jedna ze zákonných podmínek pro následné vydání rozsudku pro uznání „fikcí“; proto odvolací soud změnil rozsudek prvního stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právních otázek, které zčásti dosud (dle jeho názoru) nebyly dovolacím soudem zodpovězeny, a které odvolací soud zčásti vyřešil odchylně od (označené) judikatury Nejvyššího soudu, a to, zda: a) Přetrvávají účinky rozhodnutí schůze věřitelů o odvolání insolvenčního správce, přijaté postupem podle ustanovení § 29 odst. 1 insolvenčního zákona, i za skutkové situace, jež nastala v projednávané věci? b) Jsou soudy rozhodující o předběžné otázce, zda došlo k odvolání insolvenčního správce, vázány právním posouzením (navíc blíže nezdůvodněným) insolvenčního soudu nebo jeho nadřízeného odvolacího soudu obsaženým v odůvodnění rozhodnutí o tom, že odvolání insolvenčního správce neproběhlo v souladu s insolvenčním zákonem a že tedy takové rozhodnutí nebylo přijato? c) Mohla neexistence osoby statutárního orgánu (původního žalovaného) být důvodem, pro který mohl odvolací soud zrušit rozsudek prvního stupně na základě odvolání, když označená skutečnost je „důvodem zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.? Dovolatel popisuje dosavadní průběh řízení a snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož schůze věřitelů (konaná dne 25. července 2018) potřebnou většinou hlasů odvolala ustanoveného insolvenčního správce (Mgr. Marka Konečného) z funkce a rozhodla o ustanovení nového insolvenčního správce, včetně toho, že zmíněné usnesení schůze věřitelů nemohlo být nijak zvráceno následným rozhodnutím insolvenčního soudu (popřípadě odvolacího soudu) a odvolání insolvenčního správce tak bylo „nezrušitelné a nezměnitelné“. Skutečnost, že (původní) žalovaný neměl osobu, která by byla oprávněna za něj jednat ‒ pokračuje dovolatel ‒ je „důvodem zmatečnosti“ podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; žaloba pro zmatečnost však nebyla v zákonné lhůtě podána. Přitom