29 Cdo 3433/2015 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3433/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 9. 2015 Spisová značka:29 Cdo 3433/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.3433.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Byt Bytové družstvo Vyloučení člena družstva Smlouva o nájmu bytu Neplatnost právního úkonu Družstvo Dotčené předpisy:§ 37 odst. 2 obč. zák. § 680 odst. 2 obč. zák. § 231 odst. 4 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 12. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -IV.ÚS 1569/17JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto15.5.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3433/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Ing. J. F., zastoupeného JUDr. Jiřím Fílou, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96c, PSČ 360 06, za účasti Bytového družstva 123, se sídlem v Mostě, SNP 2604, PSČ 434 01, identifikační číslo osoby 25033697, o prohlášení rozhodnutí členské schůze o vyloučení navrhovatele z družstva za neplatné, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 214/2013, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2015, č. j. 7 Cmo 242/2014-130, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2015, č. j. 7 Cmo 242/2014-130, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. března 2014, č. j. 24 Cm 214/2013-68, prohlásil rozhodnutí členské schůze ze dne 23. května 2013, jímž byl navrhovatel vyloučen z Bytového družstva 123 (dále jen „družstvo“), za neplatné (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Navrhovatel byl jedním ze zakládajících členů družstva. 2) Dne 1. dubna 1999 uzavřelo družstvo s dcerou navrhovatele nájemní smlouvu k bytu č. 12 (dále jen „byt“). 3) Rozhodnutím představenstva ze dne 3. října 2012 byl navrhovatel vyloučen z družstva, následně členská schůze družstva konaná dne 23. května 2013 toto rozhodnutí potvrdila. 4) Vyloučení navrhovatele družstvo odůvodnilo tím, že tento provedl v bytě bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele – družstva stavební úpravy a byt neuvedl do původního stavu ani přes dvě písemná a řadu ústních upozornění, a dále tím, že skladoval své věci v prostoru před hlavním uzávěrem plynu v suterénu domu a tyto neodstranil ani přes dvě písemné výzvy, čímž porušil čl. 12 odst. 3 stanov ve spojení s § 694 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). 5) Podle článku 9 odst. 4 písm. a) věta druhá stanov družstva člen může být vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje povinnosti uvedené v zákoně, ve stanovách a dalších vnitrodružstevních předpisech. K námitce navrhovatele, že žádné stavební úpravy v bytě neprováděl a není jeho nájemcem, neboť tím je dcera navrhovatele, která má s družstvem uzavřenou nájemní smlouvu ze dne 1. dubna 1999, soud prvního stupně uzavřel, že nájemní vztah navrhovatele, který existoval před privatizací domu družstvem, trvá nadále (došlo pouze ke změně v osobě pronajímatele ve smyslu § 680 odst. 2 obč. zák.). Smlouvu ze dne 1. dubna 1999 měl přitom za neplatnou pro počáteční nemožnost plnění. Následně se soud prvního stupně zabýval tím, zda stanovy družstva umožňují vyloučení člena z důvodu, že tento provedl stavební úpravy bez předchozího souhlasu družstva. Dospěl přitom k závěru, že stanovy družstva se údržbě, opravám či stavebním zásahům nad rámec běžné opravy bytu (až na jedinou výjimku) nevěnují, a nezakládají tak důvod pro vyloučení člena družstva (což však nevylučuje porušení povinností nájemce vůči pronajímateli), neboť se nejedná o členskou povinnost ani o další důležitý důvod uvedený ve stanovách. Stran druhého důvodu vyloučení navrhovatele z družstva soud prvního stupně uzavřel, že neodstranění věcí skladovaných před hlavním uzávěrem plynu není natolik závažným porušením stanovami vymezené členské povinnosti neskladovat věci ve společných prostorech, aby mohlo ospravedlnit vyloučení člena z družstva. K odvolání družstva Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na prohlášení rozhodnutí členské schůze družstva za neplatné zamítl (první výrok), a dále rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok). Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, že navrhovatel byl nájemcem bytu před jeho privatizací družstvem i po ní. Dne 1. dubna 1999 proto nemohla být mezi družstvem a dcerou navrhovatele platně uzavřena nájemní smlouva k témuž bytu, a to pro počáteční nemožnost plnění ve smyslu § 37 odst. 2 obč. zák. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že mezi členská práva a povinnosti člena družstva patří i práva a povinnosti nájemce družstevního bytu, který je členem družstva, neboť se jedná o individuální práva a povinnosti člena družstva určené stanovami, vztahující se ke konkrétnímu bytu. Tím, že navrhovatel provedl úpravy v bytě bez souhlasu pronajímatele – družstva, porušil členské povinnosti vyplývající jak ze stanov, tak z vnitrodružstevních předpisů (domovního řádu) i ze zákona (§ 694 obč. zák.). Skutečnost, že stavební úpravy fakticky prováděla dcera navrhovatele, neměl odvolací soud za významnou. Ve vztahu k druhému důvodu vyloučení navrhovatele z družstva odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož nešlo o závažné porušení členských povinností. Navrhovatel napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, odkazuje co do jeho přípustnosti na § 236 ve spojení s § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje přitom dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolatel se domnívá, že za situace, kdy (jak sám tvrdí) nebyl nájemcem družstevního bytu a stavební úpravy prováděla třetí osoba – jeho dcera, nebyl dán důvod pro jeho vyloučení z družstva. V této souvislosti klade otázku, zda je důvodem pro vyloučení člena bytového družstva skutečnost, že třetí osoba, užívající byt na základě (byť neplatné) nájemní smlouvy uzavřené s bytovým družstvem, provedla v bytě stavební úpravy bez souhlasu družstva. Současně dovolatel rozporuje závěr, že se mohl stát nájemcem družstevního bytu, aniž by kdy s družstvem uzavřel nájemní smlouvu, dovozuje, že spolu se vznikem jeho členství v družstvu mu vzniklo pouze právo na uzavření nájemní smlouvy. Dovolatel dále zpochybňuje určitost a tedy platnost ujednání stanov družstva, stanoví-li, že člen družstva může být vyloučen na základě porušení povinností uvedených v (blíže nespecifikovaném) právním předpisu a dále na základě odkazu na zakladatelský dokument nebo vnitrodružstevní předpis (bez uvedení konkrétního ujednání ohledně povinností člena bytového družstva). Závěrem vyslovuje otázku, zda je soud povinen při svém rozhodování přihlédnout k rozsahu a charakteru provedených stavebních úprav, či zda je každá stavební úprava nehledě na svůj význam a rozsah hrubým porušení povinností člena bytového družstva. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť v dovolání předestřená otázka, zda je důvodem pro vyloučení člena z bytového družstva skutečnost, že třetí osoba, užívající byt na základě nájemní smlouvy uzavřené s bytovým družstvem, provedla v bytě stavební úpravy bez souhlasu družstva, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena. Podle § 37 odst. 2 obč. zák. platí, že právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. Z § 680 odst. 2 obč. zák. plyne, že dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých závazků vůči dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena nebo nabyvatelem prokázána. Podle § 231 odst. 4 věty první zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), člen může být vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud sdílí závěr, ke kterému shodně dospěly soudy obou stupňů, totiž že nájemcem bytu je dovolatel, neboť nájemní smlouva uzavřená dne 1. dubna 1999 mezi družstvem a dcerou dovolatele je neplatná. Byl-li dovolatel nájemcem bytu před privatizací obecních domů městem Most a došlo-li následně ke změně v osobě vlastníka, jímž se namísto města Most stalo družstvo, pak tato skutečnost, s ohledem na § 680 odst. 2 obč. zák., neměla