29 ICdo 12/2021 – Nejvyšší soud

KSPH 60 INS XY 60 ICm XY 29 ICdo 12/2021-319 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná 835/13, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 49/5, PSČ 186 00, proti žalované R. K., narozené XY, bytem XY, o určení pravosti a pořadí pohledávky pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 60 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalované, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2020, č. j. 60 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 60 INS XY), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2020, č. j. 60 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 60 INS XY), a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2020, č. j. 60 ICm XY, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 16. ledna 2020, č. j. 60 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se tehdejší žalobce [Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako správce pohledávky společnosti WPB Capital, spořitelního družstva v likvidaci (dále též jen „věřitel W“)] domáhal vůči tehdejší žalované (Mgr. Ing. Petře Hýskové, jako insolvenční správkyni dlužnice R. K.) určení, že pohledávka věřitele W, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice přihláškou pohledávky č. 10 v celkové výši 8 044 920 Kč, je pravá co do důvodu, výše a pořadí „a považuje se za zjištěnou“ (bod I. výroku). [2] Určil, že se tehdejší žalované nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Věřitel W (s tehdejším názvem FIDELITY, družstevní záložna) jako   objednatel   a   věřitel LLAINFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD (s tehdejším názvem TROWMART LIMITED) [dále jen „věřitel L“] jako poskytovatel uzavřeli dne 20. listopadu 2002 smlouvu o odborné pomoci a finančním zajištění, ve znění pozdějších dodatků (dále jen „smlouva o odborné pomoci“), kterou se věřitel L zavázal poskytovat věřiteli W služby odborné pomoci, obchodní správu, finanční zajištění a zajištění portfoliových úvěrů. Dále bylo ujednáno, že ve vymezených případech je věřitel L oprávněn „odkoupit“ od věřitele W pohledávky uvedené ve smlouvě o odborné pomoci a věřitel W je povinen postoupit tyto pohledávky věřiteli L. [2] Věřitel W uzavřel dne 22. listopadu 2011 s dlužnicí a V. K. (dále jen „V. K.“) smlouvu o úvěru č. 1100000993 (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytl dlužnici a V. K. úvěr ve výši 3 700 000 Kč. [3] Věřitel W oznámil dlužnici listinou ze dne 1. dubna 2014, která jí byla doručena dne 4. dubna 2014, že z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru prohlásil všechny splátky „za okamžitě splatné“, a vyzval ji k úhradě celkové částky 8 044 920 Kč z titulu smlouvy o úvěru (dále též jen „pohledávka“). [4] Věřitel L uplatnil k pohledávce „opční právo“; rozhodčím nálezem rozhodce doc. JUDr. Milana Kindla CSc., působícího u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, ze dne 13. června 2014, sp. zn. Rsp 286/14 (dále jen „rozhodčí nález“), bylo určeno (ve vztahu k věřiteli W) „vlastnictví“ věřitele L k pohledávce. [5] Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „obvodní soud“) odložil usnesením ze dne 24. července 2014, č. j. 65 C 101/2014-22, vydaným v řízení o žalobě věřitele W vůči věřiteli L na zrušení rozhodčího nálezu vykonatelnost rozhodčího nálezu do právní moci rozhodnutí o žalobě. [6] Věřitel L oznámil dlužnici postoupení pohledávky listinou ze dne 7. srpna 2014, která jí byla doručena dne 20. srpna 2014. [7] Obvodní soud usnesením ze dne 29. srpna 2014, č. j. 65 C 101/2014-199, nařídil předběžné opatření, jímž věřiteli L (mimo jiné) uložil, aby se zdržel jednání, kterým by jakkoliv nakládal s pohledávkou, včetně toho, aby ji „inkasoval“. [8] Vyhláškou ze dne 2. září 2014, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice (A-3). Usnesením ze dne 3. února 2015, č. j. KSPH 60 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. [9] Věřitel W přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice dne 4. března 2015 (P10-1). Věřitel L přihlásil totožnou pohledávku dne 25. června 2015 (P11-1). [10] Na přezkumném jednání konaném dne 23. dubna 2015 (B-5) tehdejší insolvenční správce majetkové podstaty dlužnice (IKT INSOLVENCE v. o. s.) popřel pravost a pořadí přihlášené pohledávky věřitele W, která byla přezkoumána jako zajištěná a nevykonatelná. [11] Usnesením ze dne 23. června 2015, č. j. KSPH 60 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 29. června 2015, schválil insolvenční soud oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. [12] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. února 2017, sp. zn. 6 To 48/2016, zajistil podle ustanovení § 79e zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), (mimo jiné) předmětnou pohledávku za dlužnicí (dále též jen „usnesení o zajištění pohledávky“). [13] Vrchní státní zastupitelství v Praze pověřilo opatřením ze dne 4. srpna 2017, č. j. 4 VZN 1577/2014-1633, podle § 9 odst. 1 písm. a/ zákona č. 279/2003 Sb., o  výkonu  zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o zajištění majetku“), správou (mimo jiné) pohledávky za dlužnicí Úřad   pro   zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Praha (dále též jen „správce pohledávky“). 3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 170 písm. a/, § 193, § 197 odst. 2 a § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 9 odst. 1 písm. a/ a § 10 odst. 1 a 3 zákona o zajištění majetku, z ustanovení § 503 odst. 3 zákona č. 513/1991, obchodního zákoníku, z ustanovení § 56 odst. 1, § 524 a § 526 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), z ustanovení § 79e odst. 1 a 2 trestního řádu a z ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, a odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům: 4. Žaloba byla podána včas a osobou oprávněnou (věřitelem W coby původním žalobcem). Správce pohledávky se (v postavení organizační složky státu) stal účastníkem řízení „bez dalšího“ na základě opatření Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. srpna 2017 a vykonává tak „práva vlastníka“ k popřené pohledávce. 5. Totožná pohledávka přihlášená věřitelem L byla rovněž popřena a incidenční spor o určení její pravosti, výše a pořadí se vede u insolvenčního soudu pod sp. zn. 60 ICm 31/2016. Popěrné úkony byly učiněny v době, kdy „na místě obou věřitelů“ ještě nebyl správce pohledávky, a je proto třeba zabývat se otázkou, kdo by byl – nebýt povinnosti žalované poskytnout „jakékoliv plnění v insolvenčním řízení“ správci pohledávky – oprávněným příjemcem plnění. 6. Důvod popření pohledávky byl „prokázán“, jelikož pohledávka (toliko ve vztahu k dlužnici, nikoliv též ve vztahu k solidárně zavázanému spoludlužníku V. K.) byla věřitelem W postoupena věřiteli L, přičemž pro její postoupení byly splněny podmínky stanovené smlouvou o odborné pomoci. Majitelem pohledávky vůči dlužnici je tedy věřitel L. 7. K odvolání správce pohledávky (tehdejšího žalobce) Vrchní soud v Praze rozsudkem  ze  dne  7. září 2020, č. j. 60 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 60 INS XY): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 194 a § 195 insolvenčního zákona, z ustanovení § 524, § 525 a § 528 obč. zák., z ustanovení § 10 odst. 1 a 3 zákona o zajištění majetku a z ustanovení § 205a zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 9. Insolvenční soud se správně zabýval jen popřením pravosti a pořadí pohledávky, poněvadž v protokolu o přezkumném jednání popření výše pohledávky „zcela chybí“. 10. Dlužník může být ve sporu s postupníkem „zbaven obrany zpochybněním platnosti postupní smlouvy“ jen tehdy, jestliže mu bylo postoupení pohledávky platně oznámeno postupitelem. Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení a jeho závazek zaniká splněním postupníku i v případě, kdy postupní smlouva neexistuje, nebo je neplatná. 11. Notifikovat dluž