29 ICdo 128/2024 – Nejvyšší soud

MSPH 96 INS 22267/2019 211 ICm 1096/2023 29 ICdo 128/2024-134 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 9, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 28, PSČ 111 21, identifikační číslo osoby 72080043, proti žalovanému Mgr. Martinu Červinkovi, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka ALFATECH s. r. o. v likvidaci, zastoupenému JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Adámkova třída 149, PSČ 539 01, o určení pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 211 ICm 1096/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ALFATECH s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 9, Ve Žlíbku 2402/77a, PSČ 193 00, identifikační číslo osoby 61857491, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 96 INS 22267/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2024, č. j. 211 ICm 1096/2023, 105 VSPH 83/2024-112 (MSPH 96 INS 22267/2019), takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2024, č. j. 211 ICm 1096/2023, 105 VSPH 83/2024-112 (MSPH 96 INS 22267/2019), se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 12. října 2023, č. j. 211 ICm 1096/2023-52, zamítl žalobu, jíž se žalobce (Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 9) domáhal vůči žalovanému (Mgr. Martinu Červinkovi, jako insolvenčnímu správci dlužníka ALFATECH s. r. o. v likvidaci) určení, že jeho pohledávka za dlužníkem přihlášená přihláškou pohledávek za majetkovou podstatou pod položkami č. 1 a 2 v částce 87 322,50 Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Vyhláškou ze dne 7. října 2019, č. j. MSPH 96 INS 22267/2019-A-3, insolvenční soud „zahájil“ insolvenční řízení na majetek dlužníka. Usnesením ze dne 8. ledna 2020, č. j. MSPH 96 INS 22267/2019-A-46, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného; usnesením ze dne 30. března 2020, č. j. MSPH 96 INS 22267/2019-B-8, pak prohlásil konkurs na majetek dlužníka. [2] Vyrozuměním ze dne 17. března 2023 (podaným u insolvenčního soudu dne 21. března 2023) žalobce uplatnil v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka pohledávku za majetkovou podstatou ve výši 1 905,30 Kč (pohledávka č. 1) a 85 417,20 Kč (pohledávka č. 2). Jako důvod vzniku pohledávky č. 1 uvedl rozhodnutí o výši hotových výdajů č. j. 5546569/22/2009-80541-107661 ze dne 24. června 2022 a pohledávky č. 2 rozhodnutí o výši hotových výdajů č. j. 8952376/22/2009 80541-107661 ze dne 28. listopadu 2022. Rozhodnutím ze dne 24. června 2022 žalobce (jako správce daně) stanovil dlužníku k náhradě hotové výdaje, které vznikly správci daně při provádění daňové exekuce nařízené (označenými) exekučními příkazy ze dne 30. července 2019 za skladování movitých věcí dlužníka (paletových vozíků) ve skladu Správy státních hmotných rezerv (dále jen „sklad“) za dobu od 8. ledna 2020 do 20. května 2022 (pohledávka č.1). Rozhodnutím ze dne 28. listopadu 2022 žalobce stanovil dlužníku k náhradě hotové výdaje, které mu vznikly při provádění daňové exekuce nařízené (označenými) exekučními příkazy ze dne 30. července 2019 za skladování movitých věcí dlužníka (vozidel) ve skladu za dobu od 8. ledna 2020 do 31. října 2022 (pohledávka č. 2). [3] Přípisem ze dne 21. března 2023 sdělil žalovaný insolvenčnímu soudu, že žalobce jako správce daně uplatnil pohledávku za majetkovou podstatou. Podle žalovaného nejde o pohledávku za majetkovou podstatou, a proto navrhl, aby soud vyzval žalobce k podání žaloby na určení pořadí pohledávky podle § 203a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). [4] Usnesením ze dne 11. dubna 2023, č. j. MSPH 96 INS 22267/2019-B-44, insolvenční soud uložil žalobci, aby ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení podal u insolvenčního soudu žalobu o určení pořadí pohledávky. Žalobce podal žalobu dne 10. května 2023. [5] Podáními datovanými 30. ledna 2020, 18. května 2020, 23. dubna 2021 a 16. listopadu 2021 vyzval žalobce žalovaného, aby si ze skladu odebral majetek dlužníka. Žalovaný namítal, že majetek do skladu sám neumístil (nesjednal jeho uskladnění) a neučinil tak ani dlužník. Umístil-li ho tam žalobce jako správce daně, měl povinnost vrátit majetek dlužníku, respektive žalovanému. 3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje § 109 odst. 1 písm. c/ a § 140e odst. 1 insolvenčního zákona – uzavřel, že pohledávka žalobce není pohledávkou za majetkovou podstatou, neboť vznikla v přímé souvislosti s daňovou exekucí vedenou na majetek dlužníka před zahájením insolvenčního řízení. Pohledávka tak představuje náklady daňové exekuce, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. S odkazem na závěry (označených) rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze zdůraznil, že v případě exekučního řízení jde o pravomocné soudní rozhodnutí, jímž je exekutorovi vůči některému z účastníků exekučního řízení přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce, nebo o exekutorem vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce. S poukazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 294/2013 Sb. (zvláštní část, k § 140e insolvenčního zákona) insolvenční soud konstatoval, že po vydání rozhodnutí o úpadku nelze nařídit (zahájit) ani správní či daňovou exekuci a dříve zahájenou správní či daňovou exekuci nelze s ohledem na § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona provést. 4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že určil, že pohledávky žalobce přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou pohledávek za majetkovou podstatou položkou č. 1 v částce 1 905,30 Kč a položkou č. 2 v částce 85 417,20 Kč jsou pohledávkami za majetkovou podstatou (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). 5. Odvolací soud – cituje § 168 odst. 2 písm. b/, § 203 odst. 1, § 203a, § 205 a § 217 odst. 1 insolvenčního zákona a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumaní rozsudku insolvenčního soudu k následujícím závěrům. 6. V incidenčním sporu o určení, zda pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení způsobem uvedeným v § 203 insolvenčního zákona je co do svého pořadí pohledávkou za majetkovou podstatou, se insolvenční soud zabývá pouze okolnostmi rozhodnými pro posouzení správnosti uplatněného pořadí pohledávky, bez zřetele k tomu, zda je sporná existence nebo výše této pohledávky. V projednávané věci tak bylo úkolem (insolvenčního) soudu zkoumat, zda pohledávka, ohledně které insolvenční soud vyzval věřitele k podání žaloby o určení jejího pořadí, mohla vzniknout jako pohledávka za majetkovou podstatou způsobem, jakým byla uplatněna v insolvenčním řízení, respektive způsobem popsaným v (obsahově tomu odpovídající) žalobě v této věci. 7. Pojem daň nutno vykládat ve smyslu její (ne)definice v insolvenčním zákonu, nikoli „z definice provedené v daňovém řádu“, když insolvenční zákon je, jde-li o vymáhání daňových pohledávek, ve vztahu k daňovému řádu zákonem speciálním. Pro účely insolvenčního řízení je tak potřeba při výkladu pojmu daň vycházet z materiálního pojetí veřejnoprávní pohledávky; jinak řečeno, veřejnoprávní pohledávka není daní podle insolvenčního zákona jen proto, že ji za daň považuje daňový řád. Exekuční náklady z pohledu materiálního pojetí daní nejsou (nepodávají se přímo z jednotlivých hmotněprávních daňových předpisů). Jde „pouze“ o samostatnou veřejnoprávní pohledávku, která se v insolvenčním řízení uspokojuje (lze ji přihlásit do insolvenčního řízení dlužníka jako jakoukoli jinou pohledávku vzniklou před rozhodnutím o úpadku a nevyloučenou z uspokojení podle § 170 insolvenčního zákona); nejde však o daň ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e/ insolvenčního zákona, která by mohla být pohledávkou za majetkovou podstatou bez ohledu na to, kdy vznikla. 8. Prohlášením konkursu na majetek dlužníka přešlo dispoziční právo k tomuto majetku na insolvenčního správce (žalovaného), jenž byl správcem daně vyzván k „vyskladnění věcí“, což neučinil. Fakticky tak obohatil majetkovou podstatu dlužníka o náklady uskladnění, které by jinak musel platit z majetkové podstaty. Jestliže tyto náklady vynaložil žalobce po prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vznikla mu za uvedené období pohledávka za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona. Z insolvenčního zákona nevyplývá, že by taková pohledávka musela vzniknout výlučně insolvenčnímu správci; může vzniknout i osobě, která za něj takový majetek obhospodařuje. Sporná pohledávka je tedy nákladem spojeným se správou a udržováním majet