Nejvyšší soud 29 ICdo 64/2021 – Určení pořadí pohledávky
Nejvyšší soud · 30. 11. 2022
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2020.
Předmět sporu: určení pořadí pohledávky.
O co šlo: Rozsudkem ze dne 17. července 2020, č. j. 21 ICm XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“): [1] Určil, že pohledávky žalobce (Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky) přihlášené přihláškou P1 do insolvenčního řízení vedeného u něj na majetek dlužníka (V. F.), a to dílčí pohledávka č. 1 v rozsahu částky 59 017 Kč a dílčí pohledávka č. 2 ve výši 455 Kč, …
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá. Věcně se rozhodnutí týká zejména: § 195 IZ (Popření pořadí pohledávky), § 202 IZ (Jiné způsoby uplatňování pohledávek).
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, proti žalované Ing. Janě Vodrážkové, se sídlem v Chrudimi, Novoměstská 960, PSČ 537 01, jako insolvenční správkyni dlužníka V. F., zastoupené Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka V. F., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS XY, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. listopadu 2020, č. j. 21 ICm XY, 13 VSOL XY (KSOS 34 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Rozsudkem ze dne 17. července 2020, č. j. 21 ICm XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
Určil, že pohledávky žalobce (Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky) přihlášené přihláškou P1 do insolvenčního řízení vedeného u něj na majetek dlužníka (V. F.), a to dílčí pohledávka č. 1 v rozsahu částky 59 017 Kč a dílčí pohledávka č. 2 ve výši 455 Kč, nejsou pohledávkami podřízenými (bod I. výroku).
Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalované (Ing. Jany Vodrážkové, jako insolvenční správkyně dlužníka) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem:
Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 170, § 172 odst. 2, § 410 odst. 1, § 192 odst. 1 a § 195 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že penále představuje sankci za nezaplacení pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Současně nejde o pohledávku podřízenou, neboť tato pohledávka není uvedena v taxativním výčtu obsaženém v ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona. Rozsah zde uvedených pohledávek přitom není přípustné rozšiřovat extenzivním výkladem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že žaloba se v celém rozsahu zamítá. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky (výkladu ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona ve vztahu k veřejnoprávním pohledávkám), která dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu vyřešena.
Žalobce ve vyjádření považuje rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhuje dovolaní zamítnout.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatelkou zpochybněné právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že penále za nezaplacení pojistného na veřejné zdravotní pojištění není podřízenou pohledávkou ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona) odpovídá závěrům vysloveným Nejvyšším soudem (v době po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí) v rozsudku ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 73/2020.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolatelce právo na jejich náhradu nevzniklo (§ 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.) a žalobce právo na náhradu těchto nákladů nemá vzhledem k ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2022
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu